Přišlo mi, že nemůžu nic zkazit, hodnotí Šátral semifinále v Marburgu
Český tenista Jan Šátral v posledních týdnech letošní sezóny zažíval na kurtech velké trápení. Jen do doby než v minulém týdnu navštívil wimbledonské dvorce, kde okusil chuť grandslamového turnaje a připsal si vůbec první výhru na trávě. Kouzlo Wimbledonu jakoby na pětadvacetiletého Šátrala dokonale zapůsobilo, po návratu na antukové kurty se totiž na turnaji v německém Marburgu vůbec poprvé v kariéře probojoval do finále challengeru!
Jaké se cítíte bezprostředně po vyhraném semifinále?
Pocity jsou samozřejmě skvělé. Dnes se to sešlo tak rychle, že najednou byl konec a já jsem vyhrál. Byl to výborný zápas, získal jsem skalp skvělého hráče.
Jak byste to utkání s Danielem Brandsem zhodnotil? Co ho rozhodlo?
Jak jsem už řekl, bylo to dnes strašně rychlé, ani jsem nestihl nad ničím přemýšlet. Až když jsem proměnil mečbol, tak jsem si uvědomil, že jsem vyhrál. Hodně mi dnes pomohl servis, to si myslím, že bylo rozhodující.
V prvním setu jste čelil dvěma brejkbolům, ale vždy jste si pomohl dobrým servisem. Z Vás dvou je ale jako servisman známý spíše Váš soupeř..
Já jsem právě očekával, že to bude hodně o jeho podání, o tom, zda využiji šance, a jestli vůbec nějaké dostanu. Nakonec to ale bylo naopak a při mém servisu byl Brands takřka bez šance.
O Vašem soupeři se ve čtvrtek rozhodovalo mezi Brandsem a Argentincem Kickerem. Oba spolu bojovali skutečně na krev. Kickera jste před týdnem porazil na trávě ve Wimbledonu, na druhou stranu před pár týdny vyhrál antukový challenger v Perugii. Koho jste si přál víc? A sledoval jste ten zápas?
Abych řekl pravdu, přál jsem si spíše Brandse. Zápas jsem sledoval jen chvíli, ale můj trenér Daniel Lustig jej viděl celý.
Ve čtvrtfinále proti Bulharu Kuzmanovovi jste se ze začátku trochu trápil. V prvním setu se zdálo, že jste lepší, ale v tiebreaku jste promarnil tři setboly a při prvním setbolu soupeře jste udělal dvojchybu. Neměl jste v hlavě přece jen trochu ten čtvrtfinálový blok? Za poslední rok jste ani jednou ze šesti pokusů nepřekročil čtvrtfinálové brány na challengeru...
Blok jsem neměl, spíše mě svazovalo něco jiného, ale nedokážu říct co. V důležitých chvílích jsem byl trochu nesvůj, pak jsem si ale řekl, že nemám co ztratit. Když prohraju, tak prostě pojedu domů a život půjde dál. A od té doby jsem hrál neskutečně, úplně jsem ho přejel. Dostal jsem se do takového „tunelu“, já sám tomu říkám „amok, kdy do toho buším ze všeho a přijde mi, že nejde nic zkazit.“ (úsměv)
Jak se budete připravovat na zítřejší finále?
Nijak speciálně se připravovat nebudu. Chci k tomu přistoupit jako ke každému jinému zápasu. Když budu hrát tak dobře a poctivě jako po celou dobu turnaje, tak mám velkou šanci vyhrát.
Přijede se na vás podívat někdo blízký nebo budou Váš zápas sledovat jen na internetu?
Táta se na mě přijede podívat, jinak zbytek rodiny a přátel bude zápas sledovat doma, Denča (pozn.aut.: přítelkyně Denisa Allertová) v Londýně.
Berete finále challengeru jako Váš dosavadní největší úspěch v kariéře? Co jím bylo do této doby?
Tak asi určitě je to nejlepší výsledek kariéry. Doteď to byly jen futury a čtvrtfinále na challengerech a také výhry nad hráči světové stovky. Nad Basilašvilim v Andrii, nad Albotem v Taškentu a rovněž proti Kamkemu a Brandsovi tady v Marburgu, to jsou také hrozně cenné skalpy.
Budete hrát příští týden futures v Ústí? V loňském roce jste tam nehrál.
Ústí jsme zatím neřešili. Rozhodneme se po finále, teď se soustředíme na turnaj tady v Německu (úsměv).
