Djokovič, Kyrgios, nebo ekologie? Dejte mi čas na rozhodnutí, říká Štěpánek

Předstoupil před kamery, zhluboka si oddychl a řekl to, čeho se celý život bál. „Musel jsem si nalít čistého vína. Došel jsem k rozhodnutí, že nebudu pokračovat v kariéře,“ pravil. Tři čtvrtě hodiny pak bojoval se slzami, které se mu draly do očí.

Mluvil klidně, když ale děkoval na kamery fanouškům, povolil. Oči si schoval do dlaně a příznivcům vzkázal: „Nerozloučím se s vámi takhle na dálku, ale na kurtu.“ V Davis Cupu ani pětisetových grandslamových maratonech už ale bojovat nebude.

Nabízí se teď spousta otázek – zůstane Štěpánek u tenisu? Bude pomáhat kamarádovi Djokovičovi nebo Kyrgiosovi? Minimálně Kyrgios by si to podle svých slov přál… Možné ale také je, že se Štěpánek bude věnovat jinému tenistovi, či dokonce sportovci z jiného odvětví.

Možností je ještě víc než otázek. Teď ale musí Radek Štěpánek nejdřív vstřebat šok, který ho čeká. Žádné povinné vstávání, žádné poslouchání příkazů od trenérů, ale taky žádné gladiátorské boje, které tolik miloval.

Vždycky jste říkal, že se jednoho dne probudíte a budete vědět – tohle je konec kariéry. Bylo to teď tak?
Ten okamžik nastal. Podíval jsem se na svůj život ze širší perspektivy a chci si zachovat zdraví do dalších životních etap. Věřím, že zažiju další skvělé okamžiky i mimo tenis.

Vy nic nevzdáváte, jak hodně jste bojoval, abyste hrál dál?
Bojoval jsem do posledního dechu, abych mohl hrát... ale je čas jít dál. Vždycky jsem tenisu dával spoustu emocí a sto procent úsilí. Nechtěl jsem ale končit na šedesát procent, abych se jenom zúčastnil a protahoval klinickou smrt.

Co bude tedy dál?
Na pár dní teď zmizím, odpočinu si a popřemýšlím. Nemám teď kam pospíchat, teď přijde doba klidu. Život je ještě dost dlouhý na to, abych našel cestu pro své další kroky.

Máte konkrétnější představu?
Život mi teď toho nabídne spoustu. Vím, že bych mohl své zkušenosti předávat dál. A nemusí to být ani mezi tenisty. Ale to je jenom jedna ze spousty možností. Končí pro mě jedna krásná etapa a spousta dalších se otevírá.

Nechystáte trenérskou kariéru? Mluví se o tom, že byste mohl koučovat Djokoviče nebo Kyrgiose.
Uvidíme, já mám teď čas se rozhodnout. Tenis byl můj život spoustu let, dneškem to rozhodně nekončí. Rozhlédnu se a uvidíme, kam mě život zavede.

Nedávno jste také říkal, že vás zajímá ekologie, čím se zabýváte?
Pokročil jsem v obchodní oblasti a pronikl jsem do třech ekologických projektů – jde o úsporu energie, aditiva do paliva a ekologické mytí aut. Je to směr, kterým bych se chtěl v životě ubírat dál.

Konec kariéry vám doporučoval třeba váš fyzioterapeut Pavel Kolář. Kdo ještě vás přemlouval?
Radila mi spousta lidí, ale nakonec na to vždycky musíte přejít ve vašem srdci. Tohoto dne jsem se hrozně bál, ale stojím si za svým rozhodnutím. Není to pro mě jednoduchý moment, ale vidím už život v souvislostech.

Tenis prý můžete na nižší převod hrát dál, nebude vás lákat návrat?
Vždycky jsem byl muž svého slova. Když jsem kdysi řekl, že vyhrajeme Davis Cup, tak na mě všichni koukali jako na blázna. Splnil jsem to. Nechci zkoušet třeba jenom čtyřhru, protože nemám do čeho píchnout. Ale fanouškům můžu slíbit, že se s nimi rozloučím na kurtu. Třeba při nějaké exhibici. Vždycky byli nedílnou součástí mé kariéry. A proto jim zamávám s raketou.

Když se ohlédnete za svou kariérou, cítíte uspokojení?
Ještě je brzy, abych se ohlížel. Ale nemám se za co stydět, v mé kariéře se povedla spousta věcí. Možná víc, než si kdokoliv myslel.

Podceňovali vás hodně?
Asi mi to pomohlo. Měl jsem motivaci dokázat odborníkům, že nemají pravdu. Za mlada jsem slýchával, že mám špatný forhend a že ze mě nic nebude. Myslím, že nakonec ze mě něco bylo. (úsměv)

Jaký byla nejpamátnější chvíle vaší kariéry?
Když jsem vyhrál pátý zápas finále Davis Cupu proti Španělsku, tak to pro mě bylo jako sen. Zdálo se mi o tom jako klukovi. Jednoznačně nejpamátnější okamžik. Nezapomenu taky na zápas se Švýcarskem, ve kterém se mi při zápase podlomilo koleno. Ptal jsem se pana fyzioterapeuta Koláře, proč zase já. A on na mě: To dohraješ! Málem jsem se lekl a hrozně mě to nakoplo. Neměl jsem pak strach. A možná i díky vítěznému zápasu se Švýcarskem se mohla psát naše zlatá daviscupová éra.

V Davis Cupu jste chtěl pomoci Čechům zpět do elitní skupiny, na kurtu už to ale nepůjde. Budete alespoň poradním hlasem?
Všichni vědí, co pro mě Davis Cup znamená. Něco tak hlubokého se na turnajích prostě zažít nedá. Chtěl jsem České republice pomoct zpátky do elitní skupiny – tam, kam patří. Hlavně jsem chtěl pomoct na kurtu, což je už vyloučené. Nevím, jestli budu u týmu působit dál, ale já vždycky budu tím prvním, kdo bude chtít k návratu pomoct.

Co vám teď v tenisovém důchodu bude nejvíc chybět?
Ten gladiátorský boj o vítězství… (dlouhá pauza) Zítra to všechno bude historie. Tenis mě bavil se vším všudy. Bavilo mě cestovat, bavil mě kočovný život, jinak by mě to dřív nebo později dohnalo.

Vždycky jste navíc uměl na kurtu diváky pobavit, cítil jste to tak, že jim vracíte jejich přízeň?
Snažil jsem se celou kariéru krotit emoce, aby mi hlavně pomáhaly. Ale kurt byl pro mě manéž, energie té atmosféry mě nabíjela. Lidi by se měli u sportu hlavně bavit a já jsem jim k tomu rád pomáhal. Snad jsem po sobě něco nechal a lidem vrátil zpátky.

Vyrazíte teď třeba na nějaký grandslam čistě jako divák?
Určitě se budu chodit dívat na tenisové turnaje! Snad se vyhnu těm dlouhým frontám, ale občas asi budu mít problémy najít správný vchod na tribunu. (smích)