Komentář: Budoucnost tenisu v ohrožení? Milánský experiment spíš děsí

Začněme popořádku. Tenisovým kláním například ve čtvrtek nescházel náboj, diváci se bavili. Zápasy mají spád, přesně takový, jaký si ATP od revolučních novinek slibovala. Jenže pod pozlátkem člověk zjistí, že tenisu přeci jen něco chybí.

Všechno to začalo netradičním losem, při kterém modelky odhalovaly tenistům umístění ve skupinách na svých tělech. Erotický náboj se nelíbil každému a ATP okamžitě přišla s omluvou. Už to je určitá známka toho, že vlastně sama nevěděla, co od experimentálního turnaje chce. Má to být turnaj pro mladé, bez konzervativních prvků. Ovšem ještě před samotným zahájením tenisových bojů si asociace za své kroky sypala popel na hlavu.

Samotné zápasy jsou rychlé, pro někoho až příliš. Pravé drama přichází až s tiebreakem, který mnohdy trvá déle než předchozích šest gemů. Chybějící shody a tahanice o gemy okrádají tenisové příznivce o onu špetku dramatu, kvůli kterému je tenis tak populární.

Můžete souhlasit či nesouhlasit, ale faktem zůstává, že pokud pětisetový zápas trvá okolo dvou hodin, tedy zhruba polovinu tradičního klání, divák, potažmo milovník tohoto sportu, přichází o další dvě hodiny plných zvratů, krásných výměn a vypjatých okamžiků.

Velmi kontroverzní kapitolou je pak servis, při kterém nevadí dotek pásky. Prasátko při podání už není problém. Změna směru letícího míčku při teči? Eso, na které se nedá zareagovat. Novinka, jež budí rozpaky, je přitom jen jedna z mnoha.

K tomu všemu komunikace s trenérem přes sluchátka, prvotní zmatky s rozhodujícími body, či nový vzhled tenisového kurtu. Nová pravidla jsou kontroverzní, některým se líbí a jiným zase ne. A tak jedinou možností k opravdovému posouzení je dotázání těch, o které jde na prvním místě – samotných hráčů.

Tenisté v Miláně si změny pochvalují. Jak by ale také ne? Nezřídka se na diskuzních fórech objevují názory, že mladíci vlastně ani nemají na výběr, vždyť hrají o svou budoucnost. Nejsou to zajištěné superhvězdy, které se už nebojí vyjádřit svůj názor. Správná otázka tedy zní – proč se ATP nezeptá Rogera Federera, Rafaela Nadala, Andyho Murrayho, či Novaka Djokoviče, co si o nových pravidlech myslí?

Odpověď na tuto otázku by totiž nebyla zas tolik nečekaná. Diplomaticky by změny zkritizovali, podobně jako podstatná část tenisové veřejnosti.

A tak se okamžitě nabízí otázka, jestli tu jde ještě o hráče. Jde tu snad o diváky? Nebo o tlak, který vyvíjí televizní společnosti na zrychlování tenisových zápasů?

Tenis v Miláně není zklamáním z hlediska výkonů hráčů. Ti odvádí svou práci dobře. Ale samotný sport ztrácí v tuto chvíli svou podstatu. Je příliš hektický, zrychlený, diváci během výměn chodí, shody neexistují... Tenis není takový, jaký ho máme rádi. Uchytit by se snad mohl v exhibicích, ale na Masters nebo grandslamech?

Ne vše je ale v Miláně špatně, to zase ne. Například větší důraz na dodržování limitu před servisem nebo jestřábí oko, které funguje během celého zápasu jako kontrola bez čárových rozhodčích. To jsou změny, které by dozajista našemu sportu prospěly a zamezily by spekulacím, že tomu či onomu hráči je nadržováno, nebo že ten či onen rozhodčí ovlivňuje průběh zápasu.

Ale pokud má být NextGen ATP Finals pohledem do budoucnosti bílého sportu, pak je něco špatně. Dobrou zprávou tak alespoň je, že přinejmenším pět let se nic měnit nemá.