Před šesti lety byl Wimbledon svědkem nejdelšího utkání tenisové historie

Zatímco John Isner plnil v turnaji roli 23. nasazeného, Nicolas Mahut se musel prokousat do hlavní soutěže přes náročnou kvalifikaci. V jeho případě skutečně náročná byla, protože po hladké výhře nad Kanaďanem Dancevicem následně již ve druhém kole svedl tuhou bitvu s Alexem Bogdanovicem, kterého udolal až poměrem 24:22 ve třetím setu. Ve finále kvalifikace, které se ve Wimbledonu tradičně hraje na tři vítězné sety, poté přemohl Stefana Koubka ve vyrovnané pětisetové bitvě.

Utkání bylo zahájeno druhý hrací den, v úterý, krátce po šesté hodině odpolední. První dva sety byly velmi svižné, oba tenisté si jednou prohráli svůj servis, a za smírného stavu 1:1 na sety nic nenasvědčovalo tomu, čeho budou diváci záhy svědky. Třetí sada již byla velmi vyrovnaná a vyhrál ji francouzský kvalifikant, když opanoval zkrácenou hru poměrem 9:7. Poté, co mu ale Isner porážku v tiebreaku ve čtvrtém setu oplatil a srovnal na 2:2, bylo utkání přerušeno pro tmu.

Znovu se dostali tenisté na dvorec ve středu dvě hodiny po poledni. A v tu chvíli začala památná podívaná. Oba soupeři si velmi jistě uhrávali hry po svém podání a v 17:45 se zápas za stavu 32:32 stal nejdelším tenisovým utkáním v historii tohoto sportu. Čas dále plynul, získané gemy přibývaly a to s sebou přineslo i zcela neočekávané situace. Za stavu 47:47 totiž došlo k selhání výsledkové tabule, jež byla firmou IBM naprogramována právě jen do tohoto stavu. I přesto se ale hrálo dále a opět krátce po deváté hodině večerní bylo utkání za stavu 59:59 podruhé přerušeno pro tmu. Již to bylo něco, co historie dosud nepamatovala.

Třetí den zápasu se aktéři dostali na kurt krátce po půl čtvrté a fanoušci se již dočkali rozuzlení po 77 minutách hry, když se Johnu Isnerovi podařilo využít teprve druhý z celkových čtrnácti brejkbolů a poměrem 70:68 získal pátý set ve svůj prospěch. Níže můžete zhlédnout záznam posledního gemu utkání.

Zápas skončil po 11 hodinách a 5 minutách hry, čímž bylo utkání téměř dvakrát delší, než nejdelší tehdy dosud odehrané. Zajímavostí je, že nejdelším utkáním historie by byl i samotný pátý set, který trval 8 hodin a 11 minut. Oba tenisté byli bezprostředně po utkání na dvorci oceněni významnými hosty turnaje a na kurtu č. 18 byla vyvěšena pamětní deska, jenž tento spektakulární souboj dodnes připomíná.

Utkání samotné překonalo nepřeberné množství tenisových rekordů. Mezi ty nejdůležitější patří nejvyšší počet gemů v zápase (183), nejvyšší počet es v utkání (Isner 113, Mahut se s 103 esy zařadil na druhé místo historických tabulek), či nejvyšším počtem gemů v řadě bez ztráty servisu (168). Ironií osudu je, že Nicolas Mahut v utkání získal více míčů (502), i přesto ale prohrál. O skvělé úrovni utkání svědčí i poměr vítězných míčů a nevynucených chyb (Isner 246:52; Mahut 244:39).

Zápas byl pochopitelně pro oba hráče nesmírně vyčerpávající. Tuto skutečnost asi nejlépe dokumentuje fakt, že John Isner v dalším kole podlehl Thiemu de Bakkerovi zcela jasně 0:6, 3:6, 2:6 za pouhých 74 minut. Velké pozdvižení vyvolalo, když los svedl Isnera s Mahutem proti sobě v úvodním kole Wimbledonu i o rok později, v roce 2011. Velká očekávání fanoušků, kteří doufali v opakování podobně vypjaté bitvy, ale nebyla naplněna a Isner tentokrát zvítězil poměrně hladce 7:6(4), 6:2 a 7:6(6). Všichni oslovení experti vyslovili názor, že je krajně nepravděpodobné, aby se podobný zápas někdy zopakoval. A právě z toho důvodu je vždy na místě si toto klání připomenout a i po letech žasnout nad výkonem obou tenistů, který takové drama umožnil.