Hlaváčková podává na životní sezonu. Co přibude na její poličce?

„Ještě jednou do konce kariéry vyhrát grandslam, to bych chtěla stihnout,“ zasní se Hlaváčková v areálu pražské Štvanice po příletu ze Singapuru. Je na vrcholu blaha – široký úsměv, klid v osobním životě po letošní svatbě a teď hlavně cenná trofej z Turnaje mistryň v kapse.

Ve 31 letech se vůbec nezdá, že by její kariéra měla směřovat k ústupu. Rošády s deblovými parťačkami ji posílily, dokáže racionálně a bez emocí přijímat těžké chvíle, které ji letos potkaly. Turnaj mistryň sice s Tímeou Babosovou senzačně vyhrála, hned nato se ale obě tenistky rozešly.

I to ale může být ku prospěchu věci. Pokud se Hlaváčková opravdu s Jung-žan Čchan, čínskou světovou jedničkou, spojí, značí to velký příslib. Že ty nejlepší sezony můžou českou tenistku teprve čekat.

Jaké byste měly s Čchan ambice?
Určitě bychom toužily vyhrát grandslam, to bych chtěla do konce kariéry ještě jednou stihnout. Uvidíme, jestli naše spolupráce klapne.

Jak jste blízko?
Těžko říct. Chtěly jsme do teď respektovat svoje parťačky a až do Singapuru jsme byly soupeřky ve stejné skupině. Nemohly jsme jít na kafe a začít se o tom bavit. Po konci Turnaje mistryň jsme si řekly, že si zavoláme. Pak si snad plácneme.

Co o ní víte? Prý to není typická Číňanka...
Hrajeme na podobných turnajích od juniorů. Vždycky jsme spolu vycházely, ale pokaždé jako soupeřky. Na oběd jsme si spolu nesedaly. To až teď v poslední době, protože jsem se bavila s Martinou Hingisovou, která s ní hrála.

V tomto roce hledáte už třetí parťačku. Je to spíš komplikace, nebo zpestření?
Ani o to nestojím. (smích) Když to funguje, tak bych u toho nejradši zůstala co nejdéle. Ale respektuju, že každý má vlastní priority. Když musí obě dělat kompromisy, tak to nepřinese nic dobrého.

Jak dlouho si vůbec zvykáte na novou hráčku po svém boku?
V případě Lucky Hradecké jsme vyhrály první turnaj, co jsme spolu hrály. V případě Pcheng to samé a s Tímeou Babosovou taky. Takže když to klapne, tak to prostě klapne už na začátku. Ne nutně hned na prvním turnaji, ale po pár týdnech je to vidět.

Pcheng i Babosová od vás odešly, protože se chtěly soustředit na dvouhru. Je to pro vás poučení, abyste si hledala spíše jen čisté deblistky?
Skoro vždycky jsem jednala jenom se singlistkami. Deblistka by pro mě byla v něčem lepší, ale já si vybírala singlistky, protože se ke mně lépe hodí herně. Potřebuju parťačku, co hraje dobře od základní čáry a není čistě deblová. Někdo jako Květa Peschke se k mně nehodí. O to více si vážím nabídky Čchan – to je takové balení dva v jednom. (smích)

Vy ale i přes komplikace s partnerkami musíte být šťastná, že jste se rozhodla hrát primárně deblové turnaje...
Já a moji trenéři jsme měli na začátku sezony velký otazník, protože singl jsem nikdy hrát nepřestala. Obávali jsme se poklesu výkonnosti v deblu, ale spíš mám pocit, že je to naopak. To je pro mě na konci sezony nejlepší zpráva, že dokážu od základní čáry přehrávat i skvělé singlistky.

Kam vůbec umístíte trofej z Turnaje mistryň?
Čerstvě jsem se přestěhovala do Prahy a mám tam nádherné poličky plné grandslamových trofejí. Masters půjde na stejnou poličku.

Jste na tom teď jako deblistka lépe finančně?
Peníze hrály v rozhodování roli. Před rokem jsem byla kolem první dvoustovky v singlu a objížděla jsem challengery a kvalifikace grandslamů. Když se teď můžu soustředit jenom na debl a držím se ve špičce, tak je to značný rozdíl.

Jak to teď máte s trenéry?
Letos se mi dohromady vrátili tři trenéři, co mě v kariéře provázeli. Žádný z nich se mnou nemůže cestovat celý rok na plný úvazek. Tudíž jsme to zkombinovali. Velkou část sezony se mnou byl Diego Dinomo, se kterým jsem v roce 2011 vyhrála první grandslam. Čtyři turnaje jsem odehrála s Tomášem Peterou a další turnaje s Petrem Vaníčkem. Budeme se bavit o tom, jak to bude dál. Značnou část roku jsem strávila sama, to bych chtěla příští sezonu omezit.