V poslední době jsem trénovala třikrát týdně, smála se po přerovském finále čerstvá bakalářka Juríková
Naposledy se radovala vloni v Praze, nyní sympatická Slovenka Lenka Juríková triumfovala na české půdě znovu. Ve finále přerovského ZUBR Cupu zdolala ve dvou setech Ukrajinku Zaryckou, když komplikace připustila až v samotném závěru, který ale zvládla. Jak pětadvacetiletá hráčka ze šesté stovky světového žebříčku přiznala, formu před turnajem rozhodně necítila. „Před týdnem jsem byla nemocná a dělala jsem státnice, končila jsem bakalářské studium. Takže jsem v podstatě tři týdny trénovala maximálně tak třikrát týdně,“ smála se po finálovém utkání šťastná vítězka.
Jak byste zhodnotila zápas proti Anastasii Zarycké z Ukrajiny?
Soupeřku jsem předtím neznala, takže jsem šla do zápasu s tím, že je důležité hrát si hlavně svoji hru, která mi dnes celkem vycházela. Tlačila jsem se ze své bekhendové strany. Myslím si, že do stavu 6:2 a 5:0 jsem hrála velmi dobře. Tam potom sehrála úlohu nervozita, začala jsem si uvědomovat, že můžu vyhrát a už jsem se na to i předčasně těšila. Soupeřka přestala dělat nevynucené chyby, tlačila mě, ale já hlavně povolila. Za stavu 5:4 už to byly velké nervy, ale jsem velmi ráda, že jsem to vybojovala a vyhrála.
Vaše soupeřka nejvíce kousala v závěrech setů. Myslíte si, že tam už hrála uvolněněji, jelikož už prakticky neměla co ztratit a bylo to na ní znát?
Myslím si, že ano. Je to o psychice, že když v setu prohráváte 0:5, nemáte co ztratit a hrajete uvolněně. Naopak když mě začala dotahovat, já si začala uvědomovat, že přestala dělat nevynucené chyby a že si to musím uhrát sama. Tam se ta nervozita stupňovala. Ještě mě dnes příliš nedržel servis. Ve výměnách mi to šlo, ale servis byl z mé strany celý týden špatný. Jsem jen ráda, že jsem to nějak ubojovala.
Sama jste říkala, že jste proti Zarycké nikdy předtím nehrála, ale přesto - studovala jste nějak její hru? Sledovala jste třeba nějaké její zápasy?
Absolutně ne, protože buď jsme hrály souběžně, nebo když ona hrála, já už měla po zápase. Vždy jsem chodila odpočívat na hotel. Vůbec jsem ji neznala a absolutně jsem nevěděla, jaký styl hry má. Šla jsem prostě do zápasu s tím, že bude důležitá moje hra.
Zaskočila vás něčím vaše soupeřka?
Ani ne. Čekala jsem, že když hraje finále, tak bude hrát určitě dobře. Nezaskočila mě. Velmi dobře běhala, to bylo možná jediné. Míčky, které by jiné soupeřky nedoběhly, ona doběhla a musela jsem je hrát. Hrou mě ale určitě nezaskočila.
Bylo vaší strategií soupeřku rozběhat? Sice dokázala odvrátit spoustu neuvěřitelných míčů, ale váš herní systém na ni celkem platil...
Určitě ano, protože je to celkem malá hráčka, takže i když velmi dobře běhá, tak nemá takové rozpětí rukou. Tím, že jsem ji rozběhávala, jsem se mohla tlačit do kurtu hlavně z mého bekhendu a myslím si, že mi to dnes vycházelo a bylo to proti ní účinné.
V obou setech, jak v tom prvním, tak i druhém, jste dokázala soupeřce rychle vzít podání. Jak moc vám to pomohlo?
Vždy pomůže, když vezmete soupeřce podání a potvrdíte to servisem. Byla jsem velmi ráda, že mi to dnes tak šlo.
A může být vysoké vedení pro hráčku i nevýhodou? V prvním setu jste vedla 4:0, ve druhém dokonce 5:0...
V prvním setu určitě ne. Já jsem si šla stále za svým, bojovala jsem a táhlo mě to stále vpřed. Jak říkám, až na tom konci jsem se dala celá do takového režimu, že tedy můžu vyhrát a sama jsem si to ztížila.
Je to pro vás první vyhraný turnaj od začátku září 2015, kdy jste ve finále pražského turnaje porazila hráčku z Filipín Katharinu Lehnertovou. Jak na ten zápas vzpomínáte?
Tehdy jsem vyhrála turnaj po velmi dlouhé době, až po pěti letech (úsměv). Byl to turnaj, ze kterého jsem se velice radovala, protože po všech těch mých problémech, které mě provázely po celých pět let, jsem konečně vyhrála turnaj, takže to byl určitě skvělý pocit. Opět vidím, že v Česku se cítím velmi dobře a daří se mi tu (smích).
Dá se říci, že tento turnaj vás zastihl v dobré formě? Cítila jste to i vy sama?
Určitě jsem to necítila, protože jsem byla před týdnem nemocná a dělala jsem státnice, končila jsem bakalářské studium. Takže jsem v podstatě tři týdny trénovala maximálně tak třikrát týdně. Možná jediné, v čem mi to pomohlo, je, že jsem si fyzicky oddychla.
Sedly vám přerovské tenisové kurty?
Kurty jsou super, sedly mi. Jediné, s čím jsem měla problém, byly míče, především na servisu. S tím se ale musí hráč nějak vypořádat. Já s tím zkusila bojovat a vyšlo to.
Jak naložíte s výhrou? Bude nějaká oslava?
Oslava asi nebude, protože nemá být kdy. Ale za dva týdny mám ve škole promoce a poté mám rodinnou oslavu, takže to možná nějak spojíme dohromady (smích).
Jaké teď máte další tenisové plány?
Příští týden jsem měla jet do Slovinska, ale nakonec jsem tento turnaj zrušila vinou toho, že jsem byla před týdnem nemocná a ještě stále nejsem úplně doléčená. Navíc teď po pěti zápasech cítím únavu, takže si oddychnu. Jak jsem říkala, ani jsem příliš netrénovala. Bude třeba doladit některé věci a potrénovat. Za dva týdny mě pak čeká kvalifikace stotisícového turnaje v Maďarsku.
Jak se odreagujete, abyste načerpala nové fyzické i psychické síly?
Odreaguji se tak nějak normálně. Dám si možná jeden den nějaké volno, wellnes, masáž. A potom hurá do práce (smích).
Přijedete příští rok obhájit tento titul, který jste získala?
Uvidíme, co bude za rok a jak na tom budu zdravotně. Já se sem ale velmi ráda vracím, takže pokud to bude možné, určitě přijedu.
