Delpo, Delpo! Jak v New Yorku ožila Argentina a Del Potro vstal z mrtvých
EXKLUZIVNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: Zatímco Roger Federer si na centrálním kurtu šel pro další pohodlné vítězství, o kus dál se rodil jeho čtvrtfinálový soupeř z potu a krve. Argentinec Juan Martín Del Potro prohrával už 0:2 na sety, uhrál jen tři gemy a nemohl ani pořádně dýchat. To, že za dvě a půl hodiny stál Del Potro na kurtu jako vítěz a okolo tancovaly stovky argentinských dresů, ukazuje jediné – černý kůň turnaje se právě zrodil.
Oním nešťastníkem, který celé galapředstavení argentinského tenisty odnesl, byl Rakušan Dominic Thiem. Osmý hráč světa se musel asi na konci zápasu pro jistotu štípat, jestli tohle není jen nějaký hloupý sen. Z muže, který do stavu 2:0 na sety naprosto dominoval zápasu, se stala nechtěná překážka natěšeného davu k vítězným oslavám.
Na zaplněném stadionu Grandstand s kapacitou osmi tisíc sedaček v té chvíli nebylo možné najít skulinku. Zvědavce před tím přilákalo téměř fotbalové argentinské publikum, které na celý areál začalo zpívat chorály. „Oleee ole ole oleee, Delpooo, Delpooo.“ Někde tam pod nimi na kurtu právě jeden bývalý šampion US Open vstával z mrtvých.
V tu chvíli by i student jižní Ameriky zaplesal, jaký že to má výzkumný materiál. V New Yorku totiž na kouzelných pár hodin ožila pravá Argentina, na stadionu začaly převládat modrobílé argentinské dresy a v náhodných výkřicích i diskuzi mezi fanoušky se mísila španělština s angličtinou.
A to všechno díky jednomu muži – Juanu Martínu Del Potrovi. Argentinec se během zápasu s Dominicem Thiemem ocitl na úplném dně. Po dvou odehraných setech zvažoval, že zápas odpíská. „Vážně jsem přemýšlel, že zápas skrečuju už uprostřed druhého setu. Nemohl jsem vůbec dýchat nebo se hýbat a Dominic byl jasně lepší,“ přiznal po zápase Del Potro.
Bůh ví, kde v sobě našel tu sílu. Zelektrizovaný dav ho vybičoval k neuvěřitelnému zvratu. Všechno na něj dolehlo až po zápase, kdy na něj museli novináři hodinu a půl čekat, než se dal do kupy. I tak přišel viditelně vyřízený.
Třetí set proti Thiemovi vyhrál 6:1. V tom čtvrtém si Rakušan začal uvědomovat, jak se mu všechno pod rukama drolí. Vedl už 5:2, byl pár balonků od vítězství a zdálo se, že Del Potro bude moct odejít z kurtu alespoň se ctí. Opět unáhlené rozhodnutí. Argentinec odvrátil mečboly a vyhrál tři gemy v řadě. Následně ale přišly nejtěžší chvíle. Thiem vedl 6:5 a při podání Del Potra měl dva mečboly. Odpověď Argentince? Dvě esa jako dvě rány do týla.
A v následném tiebreaku už jeho rakouský soupeř bojoval proti všem. „Delpo, Delpo!“ rozléhalo se hromově po každé vyhrané výměně Del Potra. Hlavní rozhodčí v tu chvíli těžko uklidňoval rozvášněné Jihoameričany i do té doby neutrální fanoušky, kteří průběhu zápasu naprosto podlehli.
Tiebreak vyhrál Del Potro 7:1. „Byla tam spousta Argentinců a v podstatě všichni fanoušci byli proti mně. Ale užíval jsem si to. Nebyli vůči mně nefér, to vůbec,“ říkal o pekelné atmosféře zklamaný Thiem. „Navíc chápu, že ho všichni tak milují. Delpo se vrací po komplikovaných zraněních a hraje krásný tenis,“ uznal Rakušan.
Pátý set už bylo pouhým čekáním na Thiemovo zaváhání. Ta přišla za stavu 5:4 pro Del Potra, kdy Rakušan ztratil zápas dvojchybou. Radostný řev ze stadionu Grandstand potom dolehl až na centrální kurt, kde ho možná ještě zaslechl i Roger Federer, který si mezitím došel pro vítěztví 3:0 nad Němcem Kohlschreiberem.
Del Potro se rozkročil, zavřel oči, roztáhl ruce a deset sekund se nevěřícně díval do nebe. Zatímco okolo pobláznění fanoušci začínali zase pět chorály o muži, jehož tenisový talent se nikdy naplno neukázal. „Oleee ole ole oleee, Delpooo, Delpooo.“
New York je tomuhle tenistovi zaslíbený. V roce 2009 vyhrál na US Open svůj jediný grandslamový titul, ještě než kvůli zdravotním komplikacím začala jeho kariéra strádat. V semifinále porazil Nadala a ve finále po pětisetové bitvě Federera. Tehdy padl k zemi s podobně nevěřícným pohledem jako v pondělí večer.
Právě Del Potro a Federer se teď potkají na US Open znovu – narazí na sebe už ve čtvrtfinále. Škoda, že tak brzy, dalo by se říct. Lze na to ale nahlížet i jinak – díky bohu, že vůbec.
