S Kvitovou na kafíčka, po nocích na jablíčka. Hradecká válí na US Open
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: V pravý čas se Lucii Hradecké podařilo zastavit sérii čtyř porážek. Zkušená tenistka zvítězila v prvním kole kvalifikace na US Open, kde si ve dvou setech poradila s Němkou Hobgarskou. Hradecká po utkání poskytla exkluzivní rozhovor pro Tenisový svět, ve kterém se rozpovídala o samotném utkání, volných chvílích v New Yorku, návratu Petry Kvitové, nebo úspěších českého tenisu.
Záříte spokojeností. Jaký to byl zápas?
Ze začátku to bylo hodně nervózní, protože jsem s ní prohrála před čtyřmi týdny na antuce v Německu, kde jsem nehrála zrovna nejlépe. V úvodu to bylo 0:3, tak jsem si říkala, že to bude asi celkem zajímavé. (úsměv) Jsem ráda, že se mi podařilo první set otočit. Ke konci setu byla soupeřka dost nervózní, bylo vidět, že to na ní padlo. Po zápase jsme se bavily, že bylo opravdu teplo a moc jí to nesedlo. Mně sice také ne, ale nějaká rutina mi pomohla se z toho dostat.
Jak jste zmínila, na začátku to bylo 0:3. Bylo ve vaší hlavě, že je soupeřka něčím nebezpečná?
Dvakrát jsem si tam špatně prohrála servis, ona naopak na podání zahrála vcelku dobře. Očividně nastoupila s taktikou mi to hrát do bekhendu, ze začátku se jí to i dařilo, tak jsem se trochu bála. První zápasy jsou vždy těžší, než si to člověk osahá a vrátí se, tak jako u mě, do singlového rytmu.
Pak už to bylo z vaší strany chvalitebné, výborné, nebo jaké?
Musím říci, že to ze mě spadlo, na kurtě jsem se začala cítit trochu lépe. Možná jsem se adaptovala na to počasí. Na druhou stranu mi soupeřka pomohla velkým množstvím nevynucených chyb a odevzdanými míčky zadarmo.
Na jiných kurtech omdlévali kvůli počasí podavači míčků. Jak takové situace zvládá tenistka? Co v tu chvíli můžete dělat?
Teplo mám ráda, ale všeho moc škodí (smích). Při každém střídání máte okolo sebe ručník s ledem. Snažíte se hodně pít, doplňovat energii, ale při střídání pomůže hlavně studený obklad.
Tenista Václav Šafránek řekl, že fanoušci akci hodně prožívají. Máte z toho podobný pocit? Myslíte, že právě tento grandslam se těší největší fanouškovské oblibě?
I když se US Open nehraje v Evropě, je tu spousta českych fanoušků... Navíc když mají Američané svého favorita, tak umí fandit. Hlavně ale chodí na tenis, takže se nestane, že byste měli prázdný kurt. Je určitě příjemné hrát před někým, než kdyby tam byl jen trenéři.
Jaké máte plány v deblu?
Hrajeme s Katkou a budeme se snažit dostat co nejdále. Posledních pár zápasů se nám moc nevyvedlo. Těším se ale, že bude normální skóre. Nebude se hrát no-ad a super tiebreak, to je přeci jen poklidnější. Plánuji také smíšenou čtyřhru. Bohužel to nebude s Romanem (Roman Jebavý – pozn. red.), protože bychom se do hlavní soutěže nedostali, ale s Marcine Matkowskim, se kterým jsem hrála v Paříži
Jak se cítíte v singlu? Proti Hobgarské to bylo sice dobré, ale jak se vám daří v poslední době?
Moc zápasů v singlu jsem teď nenahrála. Po Paříži jsem si dala nucené dvacetidenní volno. Brala jsem antivirotika a tělo dostalo prášky pořádně zabrat, takže se do toho zase zpátky dostává. Od začátku roku jsem si prošla hodně problémy. Všechno mi putuje po pravé ruce. Nejdříve se vyskytly problémy s předloktím, pak byl asi čtyřikrát zablokovaný krk. Doufám, že se už konečně přišlo na to, čím to bylo a že bude další půl rok poklidný. Tím pádem si snad zahraju více singlů.
S kým jste v New Yorku? Máte za ty roky tady už nějaké známé?
Jsem tu jen s trenérem. Od dětství tu ale mám přátele, kteří bydlí v New Yorku a chodí fandit. Když jsem byla na US Open poprvé, tak jsem tu byla s tátou a spávala právě u nich. Bydlí asi sedm minut od Flushing Meadows. Od té doby, co mám trenéra, však s ním bývám na hotelu. Každopádně když vidíte známé tváře na kurtech, tak je to určitě příjemné.
Ženám se v New Yorku zamlouvá nakupování. Máte to podobné, nebo se poohlížíte po jiných aktivitách?
Skutečně je pravda, co se říká, tedy že New York je město, které nikdy nespí. Pokud nemůžete spát, tak můžete jít po ulici a potkáváte pořád nějaké lidi. Jednou jsme se šli asi o půl jedné podívat do Apple Store, kam plánuji zavítat asi i tentokrát. Půjdu se projít po Páté Avenue, ale počkám, až dorazí Péťa (Petra Kvitová – pozn.red.) a pak to projdeme.
Jste šťastná, že už máte svoji parťačku na kávu zpátky?
Jsem ráda, že můžeme vyrazit jak na nákupy, tak na kafíčka. Půjdu se také na ní podívat, jak hraje. Je celkově dobré mít spřízněnou duši na turnajích. V New Haven teď sice prohrála, ale ono je strašné těžké, když člověk dlouho nehraje a pak se do toho dostává zase zpátky.
Petra Kvitová momentálně prochází druhou vlnou návratu, která je asi mnohem horší, než ta první. Snažíte se jí povzbuzovat?
Je šílené, co si musela prožít. Asi ji chvíli potrvá, než se vrátí zpátky, ale Péťa je bojovnice a musí to vydržet. Kdyby začala vyhrávat hned všechny turnaje, tak by nebyla člověk, ale robot (smích). Snažím se jí podporovat, jak to jen jde. Když ale někam jdeme, tak o tenise nepadne ani moc zmínka. Spíše se chceme dostat z celého tenisového světa, na to máme totiž trenéry. Člověk musí mít trochu únik, aby hlava zůstala v poklidu.
V hlavní soutěži i kvalifikaci je spousta Češek. Jaké jméno má český tenis ve světě? Jak je na něho nahlíženo, když vidí, že tak malá země má tolik velkých hráček?
Momentálně máme světovou jedničku v singlu i deblu, takže jméno máme hodně veliké, navíc za poslední roky jsme mnohokrát zvítězili ve Fed Cupu. V elitní stovce i kvalifikacích na velké turnaje je řada našich tenistek. Češky mají u ostatních velký respekt. Hodně lidí se mě ptalo, čím to je. Tak všem odpovídám, že jsme prostě dobří (se smíchem). Určitě je to dané velkou práci nejen trenérů, ale také rodičů.
Nemyslíte si, že by se to mělo do budoucna využít? Máme světové jedničky, řadu skvělých hráček…
Bylo by příjemné mít více českých turnajů, protože po tenise je velká poptávka. Lidi přišli na WTA turnaj na Spartě, menší podnik byl také na Štvanici. Osobně jsem hrála v Olomouci, kde na tenis lidi chodili a také podporovali. Pomohlo by to i mladším, domácí publikum je určitě velmi znát. V této chvíli v Česku láká Fed Cup a Davis Cup. Je hodně dětí, které chtějí možná i díky tomu hrát tenis.
Proč by měly? Jaká je největší výhoda?
Alespoň něco dělají, nesedí u počítačů a mají pohyb. To je nejdůležitější. Není to o tom, aby se sedřely od rána do večera a rodiče je tlačili k tomu, aby hráli světový tenis. Myslím si, že každé dítě by se mělo hýbat a mít nějaký cíl. Určitě lepší než hrát hry, stále čučet do telefonu a být na sociálních sítích.