Triumf na Pardubické juniorce? Velký úspěch. Moc si ho cením, neskrývá nadšení Marek Dubský

Jaké jsou pocity čerstvého šampiona Pardubické juniorky?
Je to neuvěřitelné. Absolutně nemám slov. Vůbec jsem nevěřil tomu, že bych mohl vyhrát celý turnaj. Jsem rád za každé kolo, které jsem uhrál. Pocity jsou nepopsatelné!

Byl jste překvapený, že se do finále z nabité horní poloviny pavouka, kde figurovala jména jako Rikl, Paroulek nebo Štěpánek, probojoval Michal Lušovský?
Samozřejmě jsem překvapený byl, asi jako každý. To ale ke sportu patří. Já měl štěstí na los, že jsem na nikoho z té trojky nenarazil. Kluci se tam vyřadili mezi sebou a Patrik Rikl pak prohrál semifinále s Michalem. Ten hrál skvěle po celý turnaj.

Stejně jako ve čtvrtfinále a v semifinále jste i ve finále prohrál první set. Musíte mít nervy ze železa, když zvládáte takové obraty...
Už mě nebaví pořád prohrávat první sety, konečně už bych taky někdy rád nějaký vyhrál. (směje se) Finále byl výborný zápas, Michal hrál fantasticky a velmi dobře švihal. Oba jsme si drželi servis i díky tomu, že se hrálo na betonu. Podle mě rozhodlo jen štěstí a nic víc.

Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl, že finále se oproti celému turnaji odehraje v hale na tvrdém povrchu?
Nebyl jsem moc šťastný. Michal má neskutečný švih, hraje rychle a já věděl, že si budu dlouho zvykat na jiný povrch. Na Michala by mi asi víc vyhovovala ta antuka. Naštěstí to bylo celkem v pohodě. Chodil mi servis a tím pádem jsem se dobře držel ve výměnách.

Oba jste hráli hodně trpělivě s takřka minimem chyb. Souhlasíte?
To nevím. V prvních dvou sadách jsme si drželi servis, v úvodním setu jsem ztratil jeden já a ve druhém Michal. Ve třetím měl hodně brejkbolů na mém podání, ale já pokaždé dobře zahrál. V těchto chvílích mi přálo štěstí.

Rozhodovala i psychika? V závěrečném dějství se bojovalo o každý váš servis a vy jste si ho téměř pokaždé uhrál...
Skoro. Za stavu 5:4 a 40:15 na mém podání jsem nevyužil mečboly a nedoservíroval to. To jsem byl skoro na pokraji zhroucení. Hlavně psychicky a myslel jsem, že se půjdu někam zahrabat. Naštěstí Michal pak nezaservíroval a mi tam spadla nějaká ta čára. Pak jsem šel znovu na podání a to už jsem zvládl.

Když jste za stavu 5:4 nezvládl servis, byl to kritický okamžik turnaje?
Určitě to byl nejtěžší moment tady v Pardubicích. To bylo šílené a nechci to už v životě zažít.

Jaké to je zařadit se mezi jména jako Lendl, Kodeš nebo Berdych?
Já jsem samozřejmě rád. Je tam třeba i David Škoch, který mě taky někdy trénuje. Je to pro mě velký úspěch a moc si ho cením.

Co od vás můžeme čekat v budoucnu?
Popravdě nevím. Přes víkend zregeneruji a dám se dohromady. Bylo to hodně náročné. Pak přijde nějaký další turnaj, ale zatím nic přesnějšího nevím.

Jak vysoko sahají vaše možnosti?
To je strašně těžké odhadnout. V mezinárodním tenise je spousta dobrých hráčů v jakékoliv z kategorií. Na nejvyšším levelu rozhodují už jen maličkosti a detaily. Je strašně těžké se prosadit. Dostat se do nejlepší stovky je krásná věc, ale vede k tomu trnitá cesta. Abych pravdu řekl, nevím, kam až můžu dojít. To ukáže čas!