Moje místo je v kotli Slavie, říká tenista Zedník. Ze Sparty respekt nemá

Kdybychom vás označili za slavistického fanatika, bylo by to správně?
Myslím si, že už několik let jsem velký fanatik. Jezdím se Slavií v podstatě úplně všude. Ven se snažím jezdit na každý zápas a doma jsem také skoro vždycky. Jezdím na evropské poháry, byl jsem i na Lize mistrů. Takže by se dalo říci, že Slavie je takový můj druhý domov, a nebál bych se říci, že i druhý život.

Proč zrovna Slavie a od kolika let vůbec sešívaným fandíte?
Slavii fandím už nějakých čtrnáct let a přivedl mě k tomu můj tenisový trenér Robert Krechler. Dalo by se říci, že jsem nejdříve fandil hokejové Slavii a teprve po nějaké době jsem se šel podívat na fotbal. Atmosféra tam mě hodně vzala. Na hlavní tribuně jsem od té doby byl asi jen jednou v životě. Chodím do kotle a tam už je mé stálé místo.

Pamatujete si na první zápas, který jste navštívil? Jak na něj vzpomínáte?
Pamatuji, hráli jsme s Příbramí ještě na Strahově. Myslím, že jsme vyhráli 2:0 nebo 3:0. To byl právě můj první a poslední zápas, kdy jsem byl na hlavní tribuně.

Chodíte do kotle Slavie sám, nebo s nějakými kamarády?
Máme partu, chodí nás asi šest nebo sedm. Snažíme se spolu jezdit co nejvíce i ven a vzájemně si pomáhat. Plus se mnou chodí na fotbal můj táta, ten také chodí do kotle a musím říci, že ho to také docela baví. Jsem překvapený (úsměv). Teď se mnou chodí na fotbal ještě i moje přítelkyně.

Jak už jste zmiňoval, hodně cestujete i na venkovní zápasy. Jaký byl váš zatím nejvzdálenější výlet?
Můj nejvzdálenější výlet byl minulý rok, kdy jsme hráli po dlouhé době Evropskou ligu. Jeli jsme až do Tallinnu, je to nějakých dva a půl tisíce kilometrů. Absolvoval jsem cestu autobusem a jelo se nějakých čtyřiadvacet hodin tam a pak zase zpátky. Musím teda říci, že jsme prohráli 1:3, takže to bylo hodně hořké (smích).

Jaký je váš nejlepší zážitek se Slavií?
Jednoznačně titul z minulé sezóny a poslední zápas na Strahově, kde jsme porazili Brno 4:0. To asi jen tak něco nepřekoná. Před sezonou jsme nebyli favority na titul, ale tým byl fakt dobrý. Do dneška na to vzpomínám a bylo to vážně úžasné.

Máte na druhou stranu i nějaký zážitek, na který vzpomínáte nerad?
Pamatuji si snad jeden, nebo možná i dva, kdy jsme před třemi nebo čtyřmi lety byli v krizi a Slavie málem sestoupila. Hráli jsme doma, nevím, jaké to bylo kolo, ale bylo to s Teplicemi. Dostali jsme 7:0, to jsem byl, musím říci, hodně znechucený. Hráče bych v tu chvíli nejraději svlékl z dresů, nebyli hodni nosit dres Slavie. A potom v té samé sezóně ještě poslední zápas, když jsme hráli na Baníku. Tam jsme prohráli 0:2 a díky tomu, že – teď už přesně nevím, jaký tým to byl – někdo remizoval, tak jsme se zachránili. Jinak bychom sestoupili a bylo by to úplně hrozné. Takže tyhle dva zážitky byly nejhorší, ale jinak, i přes všechny ty prohry, to beru celkem pozitivně.

Jak je pro vás důležité derby se Spartou? Vnímáte ho asi hodně…
Je to náš jediný rival, Plzeň jako rivala nebereme. Každé derby se strašně prožívá. Několik dnů předem nespím a jsem nervózní, jak to dopadne. Na stadionu poté nechávám duši, nemohu pak ani mluvit. Poslední derby bylo doma 1:1, před tím 2:0 venku. To bylo celkem dobré.

Stalo se vám někdy, že jste dal fandění ve slavistickém dresu a kotli přednost před tenisem?
Úplně přednost před tenisem asi ne. Snažím se to vždy nějak skloubit. Ale když jsem byl třeba nemocný nebo zraněný, tak pokud jsem mohl, na zápas jsem prostě šel. Neřekl bych ale, že bych dával Slavii přednost před tenisem. Když jsem doma a dá se to skloubit, tak jdu.

Klub prošel od roku 2015 docela velkou proměnou, koupili jej čínští majitelé. Jak tuto změnu vnímáte?
Myslím si, že to byla dobrá změna. Sice někdo říká, že jsme Číňani, že máme prachy z Číny, že jinak bychom nebyli nikde, ale peníze v tom dělají hodně velkou roli. Myslím si, že za nějakou dobu budou čínští majitelé skupovat i jiné české týmy. Teď jsou hlavním partnerem české reprezentace, takže si myslím, že je to v pořádku. Byl to krok kupředu.

Přejděme do současnosti. Slavii se teď poměrně daří v evropských pohárech, v minulém předkole porazila běloruský BATE Borisov. Byl jste na obou zápasech? Jak jste je viděl?
Doma jsem byl, vyhráli jsme 1:0. Bylo to hodně nervózní, protože to mohlo skončit klidně 3:0, 4:0… Na BATE jsme prohráli 1:2. Do poslední chvíle jsme se strachovali, abychom nedostali třetí gól, protože tam k němu chybělo strašně málo. Ale zaplaťpánbůh jsme postoupili a myslím si, že teď s APOELem máme šanci vyhrát.

Cesta z Běloruska musela být hodně bouřlivá…
Hlavně byla hodně únavná. Všichni jsme chrápali.

V dalším kole váš čeká kyperský APOEL, což je asi také poměrně hratelný soupeř. Máte už koupené lístky na zápas na Kypru?
Lístky ještě koupené nemám, ty ještě snad ani nejsou k dostání. Ale s klukama jsme si řekli, že určitě vyrazíme. Na domácím zápase budu stoprocentně, tam nemůžu na svém místě chybět.

Červenobílí před sezónou poměrně dost posílili. Jak se vám zatím nové akvizice líbí?
Musím říct, že teď v těch posledních zápasech s BATE a o víkendu na Baníku mě posily moc nepřesvědčily. Moc nevím, co bych k tomu řekl. Ten Danny – to není úplně špatný hráč, ale řekl bych, že by to mohlo být lepší. Snad si to časem sedne a bude to dobré. Myslím ale, že čeští hráči, kteří hráli minulou sezónu, do toho dávali více srdce. Ty zahraniční lákají asi spíše peníze. Uvidíme…

Posílila také pražská Sparta. Jaký z ní nyní máte pocit?
Ze sparty moc respekt nemám. Sice v pondělí porazili 1:0 Boleslav, ale neviděl bych ve Spartě pro nás velkého konkurenta. Samozřejmě ale uvidíme, jak jim to půjde. Také si mohou sednout, může jim to začít lepit. Třeba před derby ale vůbec nemám strach. Všichni budou říkat, že jsme favoriti, také si to myslím. Ale může se stát cokoliv.

Máte nějaký oblíbený klub i v zahraničí, nebo vaše srdce patří pouze Slavii?
Párkrát jsem byl na zápasech Dortmundu, kterému fandím, a Hajduku Split, jenž má se Slavií velké vazby – navštěvujeme se navzájem. Takže tyhle tři kluby, ale nejvíce určitě Slavii.

Když jedete do zahraničí na Dortmund či Hajduk, čerpáte tam inspiraci pro fandění?
Nechodím tam do kotle, raději se koukám, jak fandí oni a užívám si tu atmosféru. Beru to více jako odpočinek, abych poté nebyl ze zápasu úplně vyčerpaný (smích).

Máte v hlavě nějaké oblíbené choreo, na které si ihned vzpomenete?
Choreo? No? Tak to musím hodně zapřemýšlet. Slavie má spolu s Baníkem u nás jedny z nejhezčích choreografií. Teď jste mě zaskočil, ale v minulé sezóně, na začátku jarní části, jsme hráli s Brnem, a tam bylo choreo „spolu jsme silnější“ a „vzhůru k titulu“, které bylo doplněno ještě i nějakou tou pyrotechnikou. Občas ji také používám (úsměv). Myslím, že to bylo jedno z nejhezčích choreí Slavie. A samozřejmě i Dortmund a Hajduk mají krásná chorea. Když máte velkou tribunu, tak se to vždy dělá lépe, než když máte malinký sektůrek.

Máte v zahraničí vyhlídnutý nějaký stadion, na který byste se chtěl v budoucnu podívat? Ideálně asi se Slavií?
Se Slavií bych jel kamkoliv, to je mi úplně jedno (smích). Ale kdyby hráli třeba na San Siru nebo na Nou Campu s Barcelonou, tak by to nebylo vůbec špatné.