Tenis jsem nikdy neměl rád, řekl otevřeně Australan Tomic
Australský tenista Bernard Tomic se rozhodl, že toto léto přestane skrývat skutečnost a půjde s pravdou o tom, co pro něho znamená tenis, definitivně na světlo světa. Poté, co ve Wimbledonu přiznal, že na jednom z nejvíce prestižních turnajů světa neměl motivaci odvést standardní výkon, se nyní v rozhovoru pro Sunday Night svěřil s tím, že tenis nikdy neměl rád.
„Myslím, že celé své kariéře dávám tak padesát procent,“ uvedl Tomic v rozhovoru pro Sunday Night a započal tím svou zpověď, která pouze potvrzuje, proč je mladý Australan zlobivým dítětem svého sportu. „Je úžasné, že ač jsem se nesnažil, tak jsem dosáhl tolika úspěchů. Ale tenis jsem nikdy nemiloval,“ přiznal.
„Beru to jen jako svou práci. Copak by někdo nechtěl pracovat jako profesionální sportovec v jednom z největších sportovních odvětví na světě, hrát na 50 nebo 60 procent a vydělávat miliony dolarů?“ položil otázku, na kterou si odpověděl sám. „Myslím, že by to chtěl každý.“
Čtyřiadvacetiletý Bernard Tomic v této sezoně nepřestává udivovat. Ale zatímco v letech minulých udivoval svými tenisovými dovednostmi, letos je to spíš kontroverzí, kterou předvádí. Odchozené a vypuštěné zápasy přibývají stejným tempem, jakým ze sebe dostává jedno provokativní vyjádření za druhým.
Naposledy popudil tenisovou veřejnost ve slavném All England Clubu, kde po porážce s Mischou Zverevem hladce ve třech setech prohlásil, že nedokázal najít dostatek motivace, aby se snažil s výsledkem něco udělat. Jenže to nebylo poprvé, kdy měl s motivací evidentní problémy. Také v únoru v Memphisu či Delray Beach, kde v prvním kole se Stevem Darcisem doslova vypustil utkání po vyhrané první sadě, se příliš nesnažil. Mnozí odborníci a bývalí tenisté ho začínají upozorňovat, aby si raději našel práci, která ho bude bavit.
Jenže to Tomic nemá v úmyslu. „Poslední čtyři měsíce, možná pět, jsem vůbec nebyl motivován. Cítím, že potřebuji najít svou rovnováhu a srovnat si myšlenky. Ono to příjde, ať už za měsíc nebo za tři, ale bude to za mých podmínek,“ upozornil tenista, který rozhodně nehodlá brát svá slova z Londýna zpět. „Nelituji toho, že jsem to řekl. Udělal jsem to, abych naštval pár lidí,“ usmál se.
Proč vlastně tenis představuje pro Australana spíše problém než radost? Hrát ho totiž nebyla jeho volba, v čemž mnozí vidí skutečný kámen úrazu. Do sportu ho nutil jeho otec, což již dříve připomněl první Bernardův kouč Neil Guiney, který také podotkl, že situace s jeho bývalým svěřencem se bude nadále zhoršovat a samotný tenis půjde ještě více do pozadí.
„Byl to velmi motivovaný a tvrdý otec,“ řekl na adresu Johna Tomica jeho syn. „Vždycky mě zvednul na nohy a říkal, že toho musíme spoustu udělat, ať vstávám. Vždycky na mě naléhal a chtěl, abych hrál tenis.“ I z jeho pohledu je patrné, že uvnitř tvrdé skořápky je zlomený muž, jehož obranou se stal útok a zbraní provokace. „Lidé mě nemají rádi. Nakonec je to asi tím, že jsem jenom člověk, který říká to, co cítí a ukazuje své emoce trochu jinak. A to nemají rádi.“
Tomic se pomalu, ale jistě, propadá světovým žebříčkem a v nejnovějším vydání je na 73. místě. Nutně potřebuje svůj propad zastavit a šanci k tomu rozhodně mít bude, když do konce sezony příliš bodů neobhajuje. Jenže s bilancí 9 výher a 17 porážek se pracuje velmi složitě. Radost z toho nemají ani jeho fanoušci a ani platící diváci na stadionech, kteří navštěvují jeho zápasy, jež je však plní zklamáním.
I pro ně má Tomic jednoduchou radu: „Nechoďte a dívejte se v televizi,“ usmál se.
