Opět přerušeno. Kdy se kouskovaný Wimbledon konečně zastřeší?
EXKLUZIVNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z WIMBLEDONU: V Londýně prší! „Dámy, přerušujeme zápas,“ sklání se umpirová rozhodčí k bíle oděné Tereze Martincové a její francouzské soupeřce. Spoustou přerušení je Wimbledon kvůli deštivému ostrovnímu počasí známý. Dá se pokládat za jednu ze 140letých turnajových tradic, které se, na rozdíl od samotných zápasů, asi nepřeruší nikdy.
Nemusíte ani chodit na stadion ochutnat slavné jahody se šlehačkou nebo si pravítkem přeměřit na 7 milimetrů střižený trávník. Ve Wimbledonu sálá konzervativnost z každého detailu.
Jako turnajová auta tady hráče a novináře vozí výhradně britské pýchy Jaguar a Land Rover. Závoru jim pak postaru chodí i v dešti otvírat strážci areálu ručně. „Můžeme už vyrazit?“ ptá se řidič jednoho z tereňáku, který vozí novináře. „Nene, až podle plánu ve 11:30, co kdyby ještě někdo přišel,“ říká mu rozhodně jeho nadřízený. Hodinky ukazují 11:29.
Britská preciznost musí být znát na každém místě. Ráno týden před začátkem hlavní soutěže přijíždí náklaďáky s truhlíky fialových a bílých petunií. Šikovné ruce je pak rovnají do nádherné barevné souhry se zelenými konstrukcemi stadionů, kde se jako každý rok neobjeví žádné reklamy.
Svá loga mohou ukázat pouze výrobci zápasových úborů, i na oblečení tenistů ale smí být maximálně centimetr široký pruh. A když se jednou řekne bílá, v žádném případě se na oblečení nebo botách nepřipustí krémová nebo béžová. Tahle tradice jako i další wimbledonská pravidla trvá už od prvního ročníku turnaje v roce 1877.
Ostatně princ Edward, královnin bratranec a prezident pořádajícího tenisového klubu, se už postará o to, aby se z ní ani trochu neslevilo. „Je to paráda, když se podíváte po kurtech a všude vidíte hráče jenom v bílém. Wimbledon je pořád největší turnaj na světě,“ pochvaluje si český tenista Jan Šátral.
Borec, který si při zápase rád zanadává na adresu své domnělé neschopnosti, se v Londýně hlídá. Nadávky a podobné výstřelky se tady totiž vůbec netolerují tak jako na jiných grandslamech.
Tak třeba domácí hráčka Heather Watsonová tady loni v 1. kole dostala pokutu 9 000 liber (skoro 300 000 korun) za zahození rakety, podobný trest se jen pár dní potom nevyhnul ani Sereně Williamsové.
I tahle, nejspíš nejméně oblíbená, tradice se drží už v kvalifikaci a i proto se na uzdě držel i další z českých kvalifikantů Václav Šafránek: „Musím říct, že jsem se tady dokonce ani moc nerozčiloval, na Wimbledonu by mi to přišlo nedůstojné!“ přesvědčuje.
Pro tenisty zvyklé na turnajích nižší kategorie poměrně květnatě nadávat tohle může být při wimbledonské kvalifikaci vnitřní utrpení. Ale právě díky tomu, že už před začátkem hlavní soutěže platí podobná pravidla jako následně u největších tenisových hvězd, mohou všichni zúčastnění nasávat pravou atmosféru největšího turnaje světa.
Z rozkládacích židliček pak i české kvalifikanty sledují britští osmdesátníci, co na Wimbledon chodí odmalička. V pondělí se kryjí slunečníky a mažou na sebe opalovací krémy. „Nebývalé teplo, takhle sucho už v Londýně dlouho nebylo,“ pronáší při pohledu na oblohu jeden z upravených britských gentlemanů.
Možná to byl ale od něj jenom jeden další ze „suchých“ britský vtipů, protože hned další den se mraky z plných sil vybičují k vydatnému dešti. Tak jako každý rok. Nemělo by proto smysl konečně postavit více zastřešených kurtů, jak někteří fanoušci žádají? Možná, ale byl by to ještě Wimbledon?
Galerie
