Šátrala nakopla grandslamová Paříž. Jsem rád, že jsem zase začal hrát dobře, říká

Gratulujeme k postupu do semifinále na challengeru v italské Vicenze! Zdá se, že jste konečně našel ztracenou formu. Cítíte to také tak?
Úplně nevím, jestli jsem našel ztracenou formu. Tu jsem našel spíše v Paříži než ve Vicenze. Trochu jsem doufal, že mě ta atmosféra vyhecuje a začnu zase hrát dobře. Naštěstí se to splnilo, ale na druhou stranu, kdybych tam prohrál v prvním kole s Rosim (Lukáš Rosol – pozn. red.) tak to také mohlo být všechno jinak. Jsem rád, že to takhle dopadlo a uhrál jsem tam dobrý výsledek. Vlastně jsem tam odehrál tři super zápasy, i když jsem jeden smolně prohrál. Jsem rád, že jsem se rozhodl do Vicenzy jet, a že jsem tam navázal na výkony z Paříže. To je pro mě momentálně nejdůležitější.

Kde se to zlomilo? Ještě před dvěma týdny jste prohrál 5:7 ve třetím setu na futuru v Praze s Němcem Obertem...
Těžko říct, kde se to zlomilo. Paříž jsem vyhlížel už hodně dlouho, protože antuka je asi můj nejlepší povrch, takže jsem se tam těšil. Bohužel, poslední týdny byly špatné a vyvrcholilo to tím futurem v Praze, kde jsem už v prvním kole s Dominikem Kellovským hrál špatně. V druhém kole jsem pak prohrál s Obertem. S tím bych asi za žádných okolností prohrát neměl, takže asi bylo vidět, jaká ta situace byla. Ale všichni jsme furt věřili, že se to otočí a naštěstí to tak bylo. Nic jsme nezměnili, stále jsme tvrdě trénovali a doufali, že to přijde.

V kvalifikaci na grandslam v Paříži jste ale porazil velmi kvalitní soupeře - v těžkých třísetových bitvách jste udolal Lukáše Rosola a Švéda Eliase Ymera. Cítil jste už tam, že hrajete lépe než dříve?

Už když vyšel los, tak jsem byl rád, že hraju proti Rosimu, protože jemu se také moc nedaří. Tím, že jsme oba Češi a dobře se známe, tak to mělo takový jiný náboj. Pro mě to byl optimální soupeř do prvního kola. Nemyslím tím, že byl slabý, ale protože se známe a trénujeme spolu. Jsem rád, že jsem ten zápas nějak uklohnil, i když byl ve třetím setu lepší. Už od prvního kola to bylo nesrovnatelné s tím, co jsem předváděl v posledních měsících. V Paříži jsem se prostě cítil od prvního kola dobře.  

Ve finále kvalifikace jste o dva míčky v tiebreaku třetího setu podlehl Sergiji Stachovskému, který následně ve druhém kole vzdoroval ve čtyřech setech Davidu Goffinovi. Co vás v tomto zápase s odstupem trápí nejvíc? Kdy jste byl k výhře nejblíže?
Teď už je pozdě. Nechci říct, že mě to netrápí. Samozřejmě, že mě to furt mrzí. První dva, tři dny pro mě byly strašný, protože chyběl vážně kousíček. Měl jsem 5:3 a servis. Bylo to strašně vyrovnané. Mohl jsem se podruhé v životě kvalifikovat na grandslam. Několik dní po utkání jsem ještě měl před očima těch pět míčků, které to rozhodly. Neustále jsem je viděl a vůbec jsem o Paříži nechtěl slyšet, protože jsem tam ještě mohl být. K výhře jsem byl určitě nejblíže, když jsem ho brejknul na 5:3. Ale bohužel jsem trochu znervózněl a ten gem jsem prohrál. Pak ještě bylo 5:4 a 30:0 na jeho servisu.

Následně jste odjel na challenger do italské Vicenzy. Na challengerech těch jste letos prohrál šestkrát v prvním kole a jen v čínském Šenčenu jste postoupil alespoň do druhého kola. Cítil jste, že teď to bude jiné?
Do Vicenzi jsem jel povzbuzený výsledky z Paříže a doufal jsem, že na to navážu. Naštěstí se mi to povedlo a byl jsem za to strašně rád.

V prvním kole vám navíc los přisoudil nasazenou jedničku Andreje Martina. Přesto jste ho hladce porazil 6:3, 6:1. Co se stalo?
S Martinem jsem odehrál určitě nejlepší zápas letošní sezony. Loni jsem takhle mohl hrát jen v Římě s Haasem a Bedenem. V tom zápase mi vyšlo všechno. Skvěle jsem servíroval, dobře jsem returnoval. Hrál jsem strašně dobře a k ničemu jsem ho nepustil. Měl tam nějaký brejkbol, ale dobře jsem to ustál a pak už jsem zápas kontroloval.

Ve druhém kole jste porazil domácího Gianluku Magera dvakrát 6:4. Cítil jste už v tomhle zápase dobře?
Moc jsem ho neznal, takže to pro mě byl nepříjemný hráč. Naštěstí jsem k tomu přistoupil zodpovědně a ač to bylo 6:4, 6:4 tak si myslím, že jsem to měl celou dobu pod kontrolou. Hrál jsem dobře a byl jsem spokojený.

Následně jste ale ve čtvrtfinále prohrával s dalším domácím mladíkem Matteo Berrettinim už 0:5 v prvním setu. Set jste nakonec zachránil v tiebreaku a druhý vyhrál 6:3...
Bylo to trochu srandovní. Ve Vicenze pršelo, a tak jsem půl dne čekali než nás pustí na kurt. Nakonec jsme šli jako poslední. Chvilku jsme mysleli, že ani hrát nepůjdeme. Vlétnul na mě v neskutečném tempu. Bylo to 0:5 a já jsem byl na kurtě na ozdobu. Strašně mě tlačil a já vůbec neměl, co hrát. Tím, že jsem bojoval tak jsem to nějakým zázrakem otočil. Musím říct, že už jsem nepočítal s tím, že vyhraju první set. Chtěl jsem se rozehrát do toho druhého, abych na něj mohl vlétnout hned od začátku. Takovýchto otoček se stane za život strašně málo. Ještě k tomu na téhle úrovni. Jakmile se to dostalo na 5:4 a šel jsem servírovat tak jsem hrál dobře a už jsem si myslel, že bych ten set měl vyhrát.

V semifinále jste naopak vedl nad pozdějším vítězem Martonem Fucsovicsem z Maďarska 7:6, 4:2. Přesto jste zápas do vítězného konce nedotáhl a prohrál...
Bylo to podobné jako se Stachovským. Měl jsem set. Pamatuji si, že bylo strašné vedro a bylo to pro nás oba velice fyzicky náročné. Ve druhém setu mě už trochu trápili křeče. Asi to bylo tím, že jsem z poslední doby nebyl zvyklý na zápasové tempo. To je asi také důvod, proč jsem ten druhý set nedotáhl. Musel jsem trochu odstoupit od svojí hry a trochu do toho začít víc chodit. Bylo 4:2 a on už byl takový odkousnutý. Popadalo mu to tam a pak mě brejkl na 4:4 tím, že mu tam spadlo pár ran a vlastně se jelo od začátku. On se pak rozjel, byl na koni a přejel mě. To mě mrzelo, zase jsem byl blízko…

Do světového žebříčku jste si připsal 29 bodů. Vnese to do našeho tenisového života trochu klidu?
Na body úplně nekoukám. Jsem rád, že jsem začal hrát zase dobře. Když takhle budu hrát, tak ty body obhájím a něco zase přičtu. Takže na ně úplně nekoukám. Hlavně jsem chtěl, abych se zase dostal do Ameriky, což se už dostanu. Za to jsem asi nejvíc rád. Jsem v situaci, kdy nemohu koukat na to, kolik bodů obhajuji, ale musím se soustředit sám na sebe a hrát dobře. Věřím, že když to půjde takhle, tak to bude dobré.

Zase se zdá, že formu chytáte až ve druhé polovině sezóny. Už víte, co v přípravě na další sezónu změníte, abyste nadcházející sezónu odstartoval lépe?
Je pravda, že začátky sezony mám špatné. V Austrálii jsem sice nehrál špatně, vypadalo to, že by to letos mohlo být lepší, ale pak se mi to zase nepovedlo. Těžko říct, čím to je. Přípravu jsem měl letos hodně dobrou. Tam určitě chyba nebyla. Je možné, že něco na příští rok změníme, abychom se tomu vyvarovali. Určitě změníme turnajový program na začátku roku.

V poslední době vůbec nehrajete čtyřhru, ve které jste v minulosti také na řadě turnajů uspěl a vyhrál jste i některé turnaje kategorie challenger. Jaký je hlavní důvod?
Debly nehraju. Když chce člověk hrát dobře dvouhru, tak ta čtyřhra je potom strašně náročná. Hrát dva zápasy za den singl – debl je náročné a ty síly pak mohou v závěru turnaje, kdy se hraje o nejvíc, chybět. To je hlavní důvod, proč to nehraju. Tady v Česku si ty debly zahraju. Nechci ale hrát s cizinci. Hrál jsem s Romanem Jebavým, který to teď skvěle trefil a je trochu na jiném levelu než já. Takže spolu se asi také nesejdeme. Uvidíme, jak to bude.

Chybíte v hlavní soutěži největšího mužského turnaje u nás v Prostějově. Nezvažoval jste, že požádáte o divokou kartu nebo že si zahrajete kvalifikaci?
Upřímně řečeno, nečekal jsem, že se takhle rychle zvednu. Byl jsem patnáctý pod čarou, a tak jsem se odhlásil, že pojedu na future do Španělska. Nakonec to bohužel dopadlo tak, že jsem Prostějov hrát mohl. Strašně mě to mrzí, hraju dobře a radši bych teď vynechal turnaj v Lyonu než Prostějov. Kvalifikaci bych nestihl a divokou kartu bych asi nedostal.  

Jak se cítíte po zdravotní stránce?
Musím zaťukat, že je všechno v pořádku. Mám super kondičního trenéra. Je to asi hlavně jeho zásluha. Hodně pracujeme na tom, abych měl pevné tělo a vyhýbal se zraněním. Samozřejmě mě občas něco bolí, ale to asi každého. Nikdy to není nic vážného. Díky té kondici se cítím zdravotně dobře a to je pro mě důležité, abych nevypadl z turnajů.

Jaký je váš další tenisový program?
Zítra letím do Lyonu na challenger. Potom hraju v Blois a následně se přesunu na kvalifikaci do Wimbledonu.