Stále to nejsem já, smutní Pavlásek. Věří, že k rozletu dopomůže domácí prostředí
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PROSTĚJOVA: Svého prvního letošního vítězství ve dvouhře se dočkal až na devátý pokus na dubnovém challengeru v Sarasotě. Poté šly jeho výkony nahoru, v Ostravě došel až do semifinále. Jenže vzápětí přišla další pomyslná facka, když osmý nasazený hráč prostějovského UniCredit Czech Open ztratil v kvalifikaci na Roland Garros skvěle rozehraný zápas s Němcem Masurem. Dvaadvacetiletý přemožitel krajana Michneva z prvního kola si je vědom, že musí zapracovat nejen na své hře, ale také na psychice. Věří, že se k lepším zítřkům odrazí právě na Hané, kde jej podporují nejen čeští příznivci, ale i jeho nejbližší.
V třísetové bitvě jste zdolal krajana Petra Michneva. Jak byste zhodnotil utkání?
Výkon nebyl zdaleka takový, jaký bych si představoval, ale jsem rád, že jsem v těch těžkých podmínkách vyhrál. Nebylo to moc o tenise, ale o hlavě, kterou nemám v poslední době úplně silnou. Jsem rád, že jsem tentokrát byl já tím silnějším a že jsem zápas v těchto podmínkách vyhrál.
V prvním setu jste vedl už o dva brejky, nakonec měl soupeř ještě nějaké brejkboly. Dokonce to vypadalo, že by mohla jít sada i do tiebreaku. Bylo to nervozitou?
Vedl jsem 5:2, byl jsem o dva brejky nahoře. Potom jsem ztratil svůj servis, udělal jsem pár zbytečných nevynucených chyb. To samozřejmě nejen Petra vždy nakopne. Poté dobře zaservíroval na 5:4 a neměl co ztratit. Šel do toho, vedl 15:40, ale pak jsem naštěstí vytáhl čtyři skvělé servisy a tím jsem se v prvním setu zachránil. Celý zápas byl takový nahoru-dolů, v těchto podmínkách se nehrálo dobře ani mi, ani jemu. Byl to boj o každý míč a jsem rád, že jsem ho zvládl.
V Prostějově v úterý docela hodně foukalo. Ovlivnil tedy hru vítr?
Vítr je pro hráče vždy nepříjemný. Podmínky jsou sice pro oba stejné, ale nikdy nevíte, jak se vítr zrovna otočí či neotočí. Je to vždy těžší, tenis je úplně jiný. To, co máte natrénováno bez větru, se při něm nedá použít. Vítr je hlavně o hlavě a o nohách – být připravený na každý balón, který odskočí, neodskočí, uletí… Byl to boj, ale podmínky byly pro oba stejné.
Zkraje sezóny se vám příliš nedařilo. Vyhrál jste až devátý letošní zápas na challengeru v Sarasotě. Jak důležité pro vás bylo ono první vítězství?
Stále se mi nedaří, pořád neumím najít formu, kterou jsem měl loni, sílu věřit sám v sebe. Pořád to není ono. Musím se teď zápas od zápasu soustředit a fakt se snažit tuto, dá se říct, krizi přebít a věřit v to, že můžu zpátky předvádět výkony z loňska. Letošní sezóna byla samozřejmě hodně ovlivněna zraněním, které mě chytlo tady na extralize a drželo se mě nějakých šest týdnů, ale to už je minulost. Teď se musím dívat před sebe a věřit, že zápasy, které tady i na dalších turnajích přijdou, mě nakopnou zpátky do té herní pohody, ve které jsem byl.
Na ostravském challengeru se vám nedávno poměrně zadařilo, došel jste až do semifinále, v němž jste padl s Italem Travagliou. Jak zpětně hodnotíte své působení na tomto turnaji?
Jak už jsem říkal v rozhovoru v Ostravě, tři zápasy jsem odehrál tak, jak bych si představoval. Už jsem si říkal, že se vracím zpět do té herní pohody, ve které jsem byl loni po zranění. Zápasy jsem odehrál v solidní formě, všechno bylo dobré, takže na turnaj rád vzpomínám. Semifinále bych chtěl hrát samozřejmě na každém turnaji. Nebo takhle – cíle mám větší, ale v téhle konstelaci, ve které jsem, budu rád za každé vyhrané zápasy a budu věřit v to, že utkání, která přijdou, mě dostanou tam, kde jsem byl.
Naposledy jste si zahrál v kvalifikaci na French Open. S Němcem Masurem jste v duelu prvního kola vyhrál první set, nakonec se zvítězit nepovedlo. Proč?
Tohle je bohužel to, co se mi stává celý rok. Nastoupím, vyhraji první set, mám brejk nahoru, hraji solidní tenis, soupeř nemá co hrát. Ale poté přijdou dva, tři, čtyři balóny, které mě zlomí, a už se z toho nevyhrabu. Pracuji na tom, aby se mi tohle nestávalo. Podobné to bylo i dnes. Vedl jsem v pohodě 5:2. Pak přišly jeden, dva zlomy, a už to bylo padesát na padesát. Musím přijít na to, abych tyto propady neměl, nebo měl, ale třeba na tři, čtyři míče, a ne na set. Takže jak říkám – těchto zápasů, který mě potkal v Paříži, jsem letos měl strašně moc. Těch, kdy jsem vyhrál první set, byl jsem lepší, ale poté jsem asi propadl panice v hlavě… Stále to nejsem já. Budu makat, abych se vrátil zpět.
Zadařilo se vám v Ostravě, v Prostějově obhajujete loňské čtvrtfinále. Myslíte, že byste se právě v Česku mohl nakopnout k lepším výkonům?
Kde jinde než tady? Znám zde podmínky, chodí se zde dívat fanoušci, rodina, přítelkyně. Jsem rád, že mě zde diváci chodí podporovat. Jak tady, tak v Ostravě, kde chodilo fakt hodně lidí. Věřím v to, že tyto turnaje, které jsou, dá se říci, doma, mi pomohou zpět v mém rozletu.
V úterý jste měl hrát se slovenským parťákem Gombosem ještě čtyřhru, nakonec to nevyšlo. Co se stalo?
Gombos mi bohužel včera po zápase řekl, že ho už delší dobu trochu bolí záda. Řekl jsem mu, že je to v pohodě, hlavně aby se dal do kupy na další turnaje, které jsou pro něj důležitější než čtyřhra. Takový je život. Je zraněný a přeji mu, ať se dá co nejdříve do pořádku.
