Blog Michala Šímy: Síla a stín Radwaňské

Říká se o ní, že na grandslamu nedokáže překročit vlastní stín. Agnieszka Radwanská je ale podruhé v kariéře na druhém místě světového žebříčku, na kontě má 17 turnajových titulů a čtyřikrát stála v semifinále jednoho z turnajů velké čtyřky. Přichází letos na French Open její čas?

První kolo s Bojanou Jovanovskou nestálo za řeč, výsledek 6-0 6-2 maximálně ukázal, že „Aga“ s průměrnými soupeřkami nemívá problém. Ve druhém kole však stála na druhé straně sítě domácí Caroline Garciová a s tou měla Polka v dosavadních zápasech problémy.  Včerejší zápas ale naplno odhalil, o jaké silné stránky se Radwanská opírá.

Česká verze Eurosportu má u vybraných zápasů exkluzivně k dispozici statistiky Break2Win a díky nim je možné jít v různých ukazatelích více do hloubky. Tenis Radwanské nevypadá nijak spektakulárně, ale funguje.

Základem je trpělivá hra bez rizika. Radwanská nevyniká na podání ani ve vítězných úderech, ale obecně málo kazí. Statistiky vesměs nabízejí počet vítězných míčů v jednotlivých zápasech, ale už se méně zabývají vynucenými chybami soupeře, které jsou co do důležitosti na podobné úrovni. Jen se o nich tolik nemluví. Analytik a spolutvůrce aplikace Break2Win Jiří Kašpar dodává: „Obecně se dá říci, že světoví hráči získají více bodů vítěznými míči než vynucenými chybami soupeře, ale Radwanská to má netypicky naopak. Opakovaně jsme i v zápase s Garciovou viděli, že nejde do rizika, netlačí se k čarám, ale postupným tlakem vmanévruje soupeřku do tísně a ta pak sama zkazí.“

Break2Win pracuje i s tzv. výkonnostní křivkou, která na časové a výsledkové ose sumarizuje aktivitu hráče a jeho úspěšnost. Jiří Kašpar dále vysvětluje: „Většina výkonnostních křivek končí v záporu, protože většina bodů v tenise vznikne něčí chybou. U Radwanské jsme ale zaznamenali kladný konec, což potvrzuje, že málo kazí.“

Garciová zaznamenala několik famózních bodů, zatímco úspěšné fiftýny Radwanské diváky ze sedadel nezvedaly. Přesto se Agnieszka pomalu a jistě propracovávala k vítězství. Počet nevynucených chyb Garciové nebyl nijak alarmující, ale v jedné chvíli v zápase ukazovaly statistiky Break2Win, že zatímco Radwanská si (winnery a vynucenými chybami soupeřky) vynutila 18 bodů a 14 jich odevzdala chybami, Garciová si sice vynutila bodů 21, ale odevzdala jich chybami 31! Zápas nakonec skončil celkovým rozdílem 15 získaných bodů ve prospěch nasazené dvojky.

Otázkou však nyní není to, zda Agnieszka umí vyhrávat zápasy. Jejích 448 vítězných zápasů je toho dokladem. Otázkou je, zda se svým tenisem může vyhrát grandslam. V roce 2012 byla ve finále Wimbledonu, kromě toho má další semifinálové účasti. Zatím ale vždy platilo, že se na grandslamovém turnaji našla hráčka, které to „sedlo“ a která se přes ni dokázala probít. K triumfu na grandslamu je třeba  vyhrát sedm zápasů, porazit sedm soupeřek.

Roland Garros se hraje navíc na její nepříliš oblíbené antuce. Jak si všimla Sandra Kleinová: „Obecně se Agnieszka výborně pohybuje, ale pohyb na antuce je jiný než na betonu a ty typické skluzy jí tolik nejdou.“ Je to s podivem, vždyť Polka na antuce vyrůstala, protože v Polsku nebyly k dispozici tvrdé kurty. Ale jak před časem poznamenala v jednom z rozhovorů, pravděpodobně se přizpůsobila  tenisovému kalendáři, kde se většina turnajů hraje na tvrdých površích. Antukovou sezónu se snaží omezit na minimum, ale vždy pracuje na tom, aby uspěla.

 Radwanská má sice stále předpoklady k postupu do závěrečných kol turnaje, ale výsledky jejích zápasů hlavně proti vysoko postaveným soupeřkám až příliš závisí na úspěšnosti a momentálním rozpoložení jejích soupeřek. Možná to Agnieszce letos vyjde, ale možná ten svůj pomyslný grandslamový stín překročí o něco později – na daleko oblíbenějším turnaji ve Wimbledonu.