Český souboj ve Stromovce: Hrozně to bolelo, přiznala vítězka Strýcová
Zápasy Barbory Strýcové bývají zábavnou podívanou a Stromovka poznala tuhle živelnou tenistku v plné míře. České čtvrtfinálové derby s Kateřinou Siniakovou na J&T Banka Prague Open bylo plné emocí – Strýcová se vztekala, zahazovala raketu, křičela, nakonec ale stála na kurtě jako vítězka: „Byl to férový boj a u sítě bylo všechno v pohodě,“ řekla Strýcová.
Výkřiky emocí byly slyšet po celém areálu, obě Češky chtěly tenhle třísetový a tříhodinový zápas urvat před domácími fanoušky na svou stranu. O deset let mladší Siniaková byla na začátku hodně dole, pak ale začala soupeřce pěkně cuchat nervy.
Na obou stranách to bylo trochu o zdraví – fyzické i psychické. Zápas dost prožívala i Siniaková, kterou uklidňovala bývalá tenisová šampionka a dnes psycholožka a trenérka Helena Suková. Na lavičce Strýcové zase úřadoval Tomáš Krupa, který už ví, jak na tuhle výbušnou tenistku správně zapůsobit.
Všechno bylo díky mikrofonům slyšet i v televizi, takřka do posledního slova. „Nemyslím si, že by to měl divák slyšet. Někdy si potřebuju říct sprosté slovo a do toho lidem u televize nic není. Nic s tím ale neudělám,“ říkala Strýcová po vítězství 6:3, 5:7 a 6:3.
Jinak na její tváři převládal hlavně úsměv.
Jaký to byl zápas?
Skvělý a hodně náročný. S Katkou jsme si až na výjimky dávaly každý gem přes shody. Výměny byly dlouhé, ale nakonec to necítím v těle tolik, protože jsem vyhrála.
Na začátku jste vedla už 4:0, pak vás začala Katka trápit. Co se změnilo?
Trochu jsem uspěchala výměny a Katku jsem pomalu dostávala do zápasu. Nebyla jsem dost trpělivá, ale ve třetím setu už jsem byla zase aktivnější a šla jsem si pro vítězství víc než Katka.
Váš trenér říkal během jedné z přestávek, že je tohle utkání válka. Jak těžký zápas to byl? Viděli jsme spoustu emocí a taky bolesti – obě jste měly lehké zdravotní komplikace.
Bolelo to hodně moc. Honily jsme se z jednoho rohu do druhého a emocí bylo dost z obou stran. Bylo to ale takové správné – obě jsme to vítězství hrozně chtěly. Podle mě máme za sebou férový boj a i u sítě po zápase bylo všechno v pohodě. Pro diváky to musel být hezký zápas.
V pátek vás čeká semifinále proti Moně Barthelové už v 11 hodin, jak těžké bude se připravit?
To je pro mě masakr. Po takovém zápase bude fakt těžké se připravit. Ale nemůžu to změnit. Vyjela jsem se na kole, půjdu na masáž, dobře se najím a musím se taky pořádně vyspat. Ale naspat třeba devět hodin je po takovém dlouhém zápase obtížné. Ale já budu ready. (směje se)
Sledujete hokej? Pozitivem na tomhle brzkém startu může být, že byste alespoň stihla úvodní zápas naší hokejové reprezentace na mistrovství světa...
Jo, musíme si z toho vzít nějaké pozitivum, že hraju v 11. Tak jedno je tohle. (směje se) Reprezentaci sleduju, tak když zítra zápas vyhraju, mohla bych se dívat. Můj trenér je hokejový fanatik a pořád mi sděluje nějaké výsledky.
Co si dáte po tak náročném zápase k jídlu?
Potřebuju hlavně sacharidy, které mají hodně cukrů. Vybrala jsem si je v zápase. Nejjednodušší je dát si sushi, což si teď taky dám, a nějaký desert. Chodím ráda na skvělé tiramisu k mému oblíbenému Italovi, možná tam taky zaskočím. A nebo si to nechám přinést, protože už se mi nikam skákat nechce. (směje se)
Spíte tady taky v hotelu, nebo doma?
Spím doma, vlastní postel je skvělá. Akorát je zvláštní, že ráno vstanu a snídani si musím dělat sama. (směje se) Naštěstí mám kousek pekárnu, takže už máme s Davidem (přítel David Kraus, pozn.) zavedenou rutinu, že snídani si chodíme dávat tam.
Jak velkou motivací je, že byste si v Praze zase po sedmi letech mohla zahrát finále?
To bych strašně moc chtěla, ale je důležité se krotit. Když něco chcete až moc, není to taky dobré. Jdu si ale za mým cílem a motivace hrát před takovými diváky finále je obrovská.
Jak se v tom krotíte?
To je jako v zápase, když máte brejkbol. Chcete to zabít teď a teď a teď! Potom vůbec nepřemýšlíte nad tím, co vlastně chcete zahrát. Já jsem člověk, co pořád bojuje, ale k vítězství se musí soustředit na to své.
Když se na lavičce radíte s trenérem, je to většinou slyšet v televizi. Co si o tom myslíte? Teoreticky se to dá zneužít v boji proti soupeřce...
Kdyby někdo slyšel v televizi, co mi říká trenér, a pak by to předal Katce, tak to by bylo úplně trapné. To se asi neděje, aspoň můj trenér by to nikdy neudělal. Tohle pravidlo ale existuje a já ho nemám moc ráda, protože si nemyslím, že by to měl divák slyšet. Někdy si potřebuju říct sprosté slovo a do toho lidem u televize nic není. Podle mě byl to mělo být bez mikrofonů.
Chtějí to hráčky nějak změnit?
Bojovat můžeme, ale hlavní slovo nemáme my. Náš ředitel chce, aby tenis byl nějakým způsobem zajímavý a tohle pro diváky zajímavé je. Já to neovlivním a nejspíš to zůstane tak, jak to je.
