Partnerky střídám často už od juniorek, smála se Voráčová po postupu do čtvrtfinále

Nebylo to příliš snadné utkání, což připustila i třiatřicetiletá Voráčová, jíž patří 54. místo v deblovém žebříčku, v rozhovoru pro Tenisový svět. Problémy česko-americké dvojice přišly zejména ve druhém setu, ve kterém se soupeřky dokázaly přes shody dostat hned ke třem brejkům a Voráčová s Atawovou musely dotahovat. Druhý set nakonec ztratily v tiebreaku, ale supertiebrejk již patřil mírným favoritkám zápasu.

Renato, jak jste viděla dnešní utkání?
Bylo to těžké utkání. soupeřky hrály opravdu dobře, i když si myslím, že nejsou úplně antukářky. Myslím, že podmínky jim docela seděly a my s Raquel jsme hrály náš první společný turnaj, ale také jsme hrály velmi dobře.

První set jste vyhrály 6:3. Co ho rozhodlo?
Začaly jsme hodně aktivně. Nenechávaly jsme soupeřkám moc prostor. Ve druhém setu se více rozehrály a my prohrály smolně dvě shody a najednou jsme to byly my, kdo musel dotahovat. Když se čtyřhra hraje na shodu s rozhodujícím bodem, tak je to někdy i o štěstí. Ale nepolevily jsme, hrály jsme svou hru a v supertiebreaku jsme byly lepší.

Ve druhém setu soupeřky za stavu 5:4 a 6:5 dvakrát podávaly na vítězství ve druhé sadě. Vy jste vždy dokázaly soupeřky brejknout, ale v tiebreaku jste poměrně hladce prohrály. Co ho podle vás rozhodlo?
To už si nepamatuji (směje se). Ještě jsem si zápas v hlavě nepřehrála, takže ani nevím. V tiebreaku jsme asi udělaly více chyb, ale v supertiebreaku jsme nechybovaly, byly jsme aktivní a šly si pro míče.

Loni jste tu hrála s Barborou Strýcovou a prohrály jste v prvním kole. Jak byste oba zápasy srovnala?
Byl to úplně jiný zápas. Loni jsem začínala po zranění a byla jsem ráda, že tu vůbec mohu hrát. Platí to i teď, každý turnaj si užívám. Myslím si, že žádný zápas nejde srovnávat, vždy jsou totiž nové soupeřky, jiné podmínky a nejde to moc porovnat.

Dlouho jste hrála s Demi Schuursovou z Nizozemska, s níž jste vyhrála i turnaj v Praze dotovaný 75 000 americkými dolary. Proč už spolu nepokračujete?
Hrály jsme spolu asi rok a po Miami chtěla jít jinou cestou, než já. To se stává i v tenisovém světě a není to nic ojedinělého. Pro mě jsou to zase nové příležitosti. Mohu hrát s někým jiným, zapracovat na sobě a své hře a jít dopředu.

Nyní hrajete s Raquel Atawovou, za svobodna Koppsovou-Jonesovou. Dlouhá léta hrála s Abigail Spearsovou, se kterou se dostaly až do semifinále grandslamu. Jak jste se daly dohromady?
Oslovila jsem ji na tento turnaj a ona souhlasila s tím, že si tu zahrajeme. Jsem za to moc ráda, protože se mi s ní hraje výborně a je to zkušená a kvalitní hráčka.

Atawová je světová sedmnáctka. Plánujete spolu jen tento turnaj?
Turnaje se plánují dopředu, takže každá už máme na další tři nebo čtyři týdny partnerky. Ale do budoucna je možné, že si nějaký turnaj spolu ještě zahrajeme.

S kým si zahrajete na French Open a na dalších podnicích?
Na French Open budu hrát s Němkou Annikou Beckovou, s níž jsem hrála v Bielu. Teď nemám stálou partnerku a každý turnaj budu hrát s někým jiným. Uvidíme, s kým si jak sednu a s kým se domluvím na další sezonu. Všechno může být za pár turnajů jinak.

Vyhrála jste 10 turnajů WTA. Na grandslamech jste se ale dostala nejdále jen do třetího kola na French Open a ve Wimbledonu. Čím to je, že se vám na grandslamech nepodařilo uhrát lepší výsledek?
To je možná otázka na trenéra (směje se). Na grandslamech hrají i lepší hráčky, než na nižších turnajích a je tam to nejlepší, co může být. Také je rozdíl, jaký máte los. Hodněkrát to byly nasazené hráčky, někdy se nevyužily šance. Těch aspektů je hodně, ale může se to zlomit a třeba ještě něco velkého na grandslamu uhraju.

Kdy jste k úspěchu na grandslamu byla nejblíže?
To nevím. Záleží jak si sednete se svojí spoluhráčkou a je tam strašně moc aspektů. Jak se cítíte ten den, jak vám sedí hra protihráček. Myslím, že ve Wimbledonu jsem byla ve třetím kole s Dájou Bedáňovou (2003, pozn. redakce), se kterou jsme se domluvily na poslední chvíli. Je to individuální.

Když jste si dnes zavolaly na kurtu trenéra, tak k vám přišel Thorsten Peschke. On je váš trenér?
Je trenér Raquel a my můžeme mít zapsané sice dva trenéry, ale můžeme si vybrat pouze jednoho, který přijde na lavičku. Mohl přijít i můj, ale vybrali jsme si Thorstena. Komunikuje s ní v angličtině a bylo to pro nás snažší.

Kdo vás trénuje?
Můj trenér je Libor Šubert a tady jsem s paní psycholožkou Evou Šauerovou.

Poslední turnaj WTA jste vyhrála v roce 2014 v Osace. Vzpomenete si na něj?
Tam jsem měla stálou partnerku Šuko Aojamaovou. Je to i o tom, že když hrajete déle s jednou partnerkou, tak víte, co očekávat. Tenkrát jsme měly výbornou šňůru turnajů. V Osace jsem předtím vyhrála juniory a po patnácti letech jsem tam zvítězila i ve čtyřhře WTA, což bylo krásné. Se Šuko jsme se pak rozešly, protože mají před olympiádou a asociace je tlačí, aby hrály se svými krajany a bohužel se to tak sešlo.

Loni v září jste v Soulu postoupila ve dvouhře do finále kvalifikace, ale od té doby ji nehrajete. Chystáte se k ní ještě vrátit?
Zatím to neplánuji. Vzhledem k tomu, že jsem byla zraněná, tak jsem neměla příležitost se moc do turnajů dostávat. A tím, že bych hrála dvouhru i čtyřhru, tak by to pro mě bylo hodně náročné. Musela jsem se rozhodnout, co budu preferovat a přeci jen je čtyřhra je trochu lehčí na tělo a výdej na kurtu. V současné době budu hrát jen čtyřhru, ale v budoucnu je možné, že si ještě někdy dvouhru zahraji.

Říkala jste, že na nejbližší turnaje máte vždy jinou partnerku. Neuvažujete o tom, že byste si našla stálou partnerku?
Z dlouhodobějšího hlediska by to bylo lepší. Ale jsem od juniorských let zvyklá, že hraji pořád s někým jiným. Nedělá mi nejmenší problém se přizpůsobit a hrát z obou dvou stran i podle toho, jak potřebuje partnerka. Zase mě to obohatí v něčem jiném a beru to jako další plus.

Spoustu zápasů jste odehrála po boku českých tenistek, ale v poslední době s nimi moc nehrajete. Proč?
To je možná otázka i na ně (směje se). Oslovila jsem i nějaké české tenistky, ale už mají své stálé partnerky nebo mají jiný turnajový plán nebo je za tím i něco jiného. Ale určitě bych si v budoucnu ráda zahrála s nějakou Češkou, protože si myslím, že jsem s českou hráčkou vždy dosahovala výborných výsledků. Ale není to moje priorita, jak to bude, tak to bude (směje se.)

Chystáte se v letošní sezoně odehrát ještě nějaké turnaje na českém území?
Vzhledem k tomu, že tohle je náš největší turnaj, tak jsem ráda, že je to tak blízko a mohla jsem si tu zahrát. I když počasí je... Je nám trošku zima, ale je to lepší než loni. Uvidím, jaký budu mít žebříček. Turnaje v Česku hraji ráda, ale musím se i dívat dopředu, jestli mi to dá něco k poskočení na žebříčku nebo jestli to je pro mě jen trénink.

Velké turnaje jsou v Praze a Olomouci. Ve vašich plánech prozatím tedy nefigurují?
Je to ještě hodně dopředu. Ani nevím, co je za program, jaké jsou turnaje. Možná jsou tam už i nějaké betony. V minulosti jsem tu hrála víc, protože jsem hrála i dvouhru a na velké turnaje jsem se moc nedostávala nebo jsem kombinovala dvouhru a čtyřhru a teď si vlastně mohu vybírat. Ráda bych hrála co největší turnaje.

Rozhovor s Renatou Voráčovou na J&T Banka Prague Open 2016