Blog Michala Škorpila: Zkušení třicátníci

V pořadí třetí hrací den konečně ukázal, jak to v areálu Rolanda Garrose žije v den, kdy počasí přeje. Divákům přidalo na náladě také dost domácích zástupců a třešničkou na dortu byla dohrávka zápasu Murray versus Štěpánek. Andy byl letos na antuce jistý jako nikdy předtím a jeho jméno se propíralo v souvislosti s možným titulem na pařížské antuce, málem vše zhatil nejstarší účastník turnaje. Český veterán byl dva body od vítězství v pátém setu a nejen jeho soupeř, ale také třeba John McEnroe ho chválil za výkon a nasazení.

Zkušenosti jsou k nezaplacení a těch, kteří je mají na rozdávání, je celá řada. Třicátníků nastoupilo do hlavní soutěže mužské dvouhry jednapadesát (i bez Federera), a to je ohromné číslo. Nejen Radek ukázal, že tu nechtěl být jen do počtu a na kurtu nechal všechno a opěvován byl po právu. A proč že je takový počet zkušených hráčů a v obdobné míře i hráček? Je to lepší rehabilitace, nové tréninkové metody a výživa, které prodlužují kariéry sportovcům. Důležitá je také vůle…

Třeba takový David Ferrer, kterému táhne na třicet pět a běhá jako nováčci na okruhu. Letos nemá takovou formu a po šesti letech vypadl z první desítky žebříčku, ale na prvním grandslamu sezóny jej zastavil Murray až ve čtvrtfinále a v zápasu prvního kola tady v Paříži dovolil Donskému jen tři hry a přehrál jej ve všech ukazatelích. Pozápasový rozhovor byl především o náročném tréninku, který David plánuje zařadit před další zápas, aby získal správné tempo a byl spokojen.

Často žasneme nad hráčskými výkony v zápasech, ale zamysleme se také nad tím, co těm velkým výkonům předchází, protože nic není zadarmo a samotný talent je jen surový diamant, který se musí obrousit do ideálních tvarů tvrdým tréninkem a někdy získává na ceně až postupem času. Pak to ale stojí za to.