Ženský tenis postrádá rivalitu, mrzí Novotnou. Ale na Češky jsem pyšná!

Co vás teď nejvíc zaměstnává?
Já! (smích) Opravdu. Chci být v dobré kondici, cítit se dobře, být zdravá. To vyžaduje nějakou práci. Dobře vypadat, být fit. Trošku se připravuji na letní sezonu. Člověk se tak nějak probouzí po té zimě do toho jara a není jednoduché to nastartovat.

Ladíte tenisovou formu?
Jo, zase se těším na legendy, jak budeme hrát v Paříži a ve Wimbledonu. A přestože jsem v dobré fyzické kondici a udržuji se, tak tělo samozřejmě zpomaluje. Teď jsem se někde viděla, jak hraju, a říkala jsem si: Panebože, to je zpomalený záběr, pusťte to rychleji! (smích) Ale pozor, ta hlava tam pořád je. Na sto procent!

Jak se vám líbí současný ženský tenis?
Nechci v žádném případě kritizovat, ale jak to říci... Je jiný. Kolikrát si zapnu televizi, řeknu si: Jé, podívám se na tento zápas. Ale nikdy z toho nemám takový požitek, jako když si zapnu chlapskej tenis.

Pročpak?
Chybí mi tam strategie, změna nebo vzrušení, které třeba prožívám, když se dívám na Federera. Vidíte, že ten hráč ve svém věku přizpůsobí tenis tomu, co se teď hraje. Pořád se vyvíjí, pořád se zlepšuje. Zato ženské? Dneska to jde, super, vynikající zápas. Zítra ne, takže jen první kolo. Toto nechápu! Vytratila se rivalita, každý týden je úplně jiný. Já když jdu pracovat pro BBC, připadám si úplně nemožně. Zeptají se: Tak Jano, kdo letos vyhraje Wimbledon. A já řeknu: Vůbec netuším! Jasně, tamta holka hrála minulý týden výborně, ale zopakuje to i tento týden?

Na druhou stranu o to více jsou turnaje dramatické, když překvapení číhá na každém kroku, nemyslíte?
Jenže fanoušci potřebují rivalitu! Navrátilová proti Evertce, Grafová proti Selešové nebo Sabatiniové. Rivalita mezi první a druhou hráčkou, třetí a čtvrtou, mezi holkama z Top 10, že se budou pořád na těch turnajích potkávat a my budeme fandit jedné, nebo druhé. Za naší generace se vzal žebříček a na každém turnaji v devadesáti procentech prvních osm nasazených bylo vždy v osmičce.

Dobrá, ale radost z úspěchu českých hráček snad máte, ne?
Samozřejmě, obrovskou! Ženská základna v Česku je neskutečná. Mě tak strašně těší, když komentuju naše holky, jak se jim daří. Jsem na ně pyšná. Je výjimečné, že generačně máme někoho, kdo je schopen zaskočit, že to pokračuje na dalších třeba deset let. Je vidět, že to v sobě máme, umíme to, máme výborné trenéry. Moc mě to těší.

Tak si trochu zatipujte: Bude Karolína Plíšková v blízké době světovou jedničkou?
Určitě! O Karolíně jsem mluvila vždy pozitivně, je to výjimečná hráčka, hraje tenis úplně jinak než ostatní. Pracuje na sobě, zlepšuje se a je jen otázka času, kdy se posune úplně nahoru, kdy vyhraje grandslam. Chybí jí snad jen troška úsměvu. (smích)

A co Petra Kvitová? Zvládne návrat na kurty?
To nikdo nedovede odhadnout, protože Petra je velice privátní člověk. Jak na tom bude fyzicky, je jedna věc, ale hlavně jak na tom bude psychicky? Pamatuji, že když napadli Moniku Selešovou, už pak nikdy nebyla stejnou hráčkou. Ale třeba na druhou stranu Petra bude mít tenis ještě víc ráda, obětuje mu ještě o trošičku víc, bude víc emotivní, lidi ji podpoří. Moc bych jí to přála!

Takže budoucnost českého tenisu...
...je růžová! Jen tak dál! Mám radost, že ve Fed Cupu dostávají příležitost mladší hráčky a trošku to oživily. Když já hrávala, tak Fed Cup byla obrovská motivace, dostat se do týmu, něco tam uhrát a konečně se lidem dostat do podvědomí. A tak je to i teď.