Trenér Zdeněk Kubík: Markéta Vondroušová byla klenot už ve třinácti letech

Veřejnost vás zná jako trenéra, ale jak se vyvíjela vaše tenisová kariéra? Jak daleko jste to dotáhl?
Vyrostl jsem na Štvanici. V šesti letech jsem tu chodil do školičky a pak jsem za 1. ČLTK hrál i extraligu. Byl jsem tu do jednadvaceti let. Na světovém žebříčku jsem byl nejvýše na 666. místě a skončil jsem třetí na slovenském satelitu.

V extralize jste v dresu ČLTK ve dvouhře ani jednou neprohrál...
Vyhrál jsem za 1. ČLTK všechny čtyři zápasy v extralize, které jsem hrál. Porazil jsem tam třeba Františka Čermáka (pozn. aut.: v roce 2010 14. deblisty světa a v současnosti trenéra Lucie Šafářové) a proti Karlu Nováčkovi jsem dosáhl asi největší vítězství své kariéry. Hrál jsem tehdy v Prostějově za béčko ČLTK a v rozhodujícím setu jsme si drželi podání až do stavu 5:4 pro mě. Vedl jsem při jeho servisu 30:40 a Karel šel po servisu na síť. Zahrál jsem prasátko z returnu, přeskočilo mu to raketu a já vyhrál celý zápas. Měl jsem velké štěstí. Na sklonku mé hráčské kariéry jsem hrál extraligu ještě za Realsport Nymburk, kde nastupuju i nyní v nižších soutěžích.

Tenisovou kariéru jste ukončil v roce 1998. Čemu jste se věnoval poté?
Pak jsem se začal živit jako tenisový trenér. Bral jsem soukromě komerční hodiny tenisu. V roce 1998 jsem pak odešel na dva roky do Kataru, kde jsem trénoval tamní juniorskou reprezentaci. Následně jsem strávil sedm let na Spartě, kde jsem postupně trénoval žáky a dorostenky. Tam, jsem se začal více specializovat na trénování holek. Pracoval jsem tam s Davidem Kunstem, spadalo to pod Národní tenisové centrum.

Následně jste přešel do 1. ČLTK Praha. Tam jste se potkal poprvé s Markétou Vondroušovou?
Vždycky jsem chtěl trénovat na Štvanici. Byl to můj sen, ale nikdy tam nebylo místo. Až někdy v roce 2010 jsem tam mohl začít trénovat žáky a pak zase starší holky. Ve 13 letech jsem začal trénovat i s Markétou Vondroušovou. Už tehdy jsem cítil, že je to klenot. Byla naprosto výjimečná.

Vzpomínáte na váš první turnaj, který jste spolu absolvovali?
Na první turnaj jsme vyjeli v rámci reprezentační akce na ETU 1 do Paříže. Šlo o turnaj do 14 let a Markéta tam s přehledem vyhrála v singlu i v deblu. Větší zážitky mám na první turnaj juniorů do 18 let ITF5, kdy jsme spolu jenom my dva letěli na Maltu. Opět vyhrála ve dvouhře i ve čtyřhře. Tehdy jsme se ještě tolik neznali a Markéta na mě ve svých třinácti letech promluvila za celých deset dní tak tři věty. Občas na to spolu dneska vzpomínáme, ona to bere trochu negativně, ale já se tomu vždycky spíš zasměju a beru to spíše pozitivně.

Jaké tehdy měla Markéta tenisové cíle a jak se je dařilo plnit?
Cílem Markéty bylo, aby se dostala na US Open, ale nakonec se jí ve čtrnácti podařilo dostat se už na juniorské French Open a pak i na Wimbledon. Na obou turnajích postoupila až do semifinále, což tehdy byl obrovský úspěch.

Pak se však trochu Markétin rozlet zadrhl... V několika turnajích prohrála hned v úvodu. Nedařilo se jí na Summer Cupu, v Moskvě na mistrovství do 16 let v Moskvě, na olympiádě dětí a mládeže v Číně a pak ani na US Open...
Bohužel přišla trochu krize. V australském Traralgonu se pak zranila a vypadla poté v prvním kole juniorky Australian Open. S Miriam Kolodziejovou ještě vyhrála čtyřhru, ale pak v březnu na juniorském Masters v Číně prohrála všechny tři zápasy ve skupině, když ten poslední vzdala v jeho průběhu. Poté se spolu domluvili jsme se na tom, že naší spolupráci ukončíme. Nedařilo se jí a bylo dobré udělat změnu.

Bylo to pro vás těžké? Mrzelo vás to?
Bral jsem to tak, že Markéta neměla v tomhle období dobré výsledky a když se tohle stane, tak se to obvykle řeší změnou trenéra.

Brzy jste se však ke spolupráci vrátili...
Čtyři měsíce jsme spolu netrénovali a pak jsme se potkali v červnu na mistrovství Evropy do 18 let ve švýcarském Klosters, kde jsem byl s reprezentací. Markéta tam postoupila do semifinále dvouhry a s Miriam Kolodziejovou vyhrála čtyřhru. Po turnaji mě Markéta požádala, zda bychom se ke spolupráci vrátili.

Jak jste to tehdy přijal?
Z mé strany jsem to bral tak, že se těžko vrací dvakrát do stejné řeky. Nebylo to pro mě lehké. Důležité pro mě bylo, že tohle vzešlo přímo od Markéty. To, že je na mě zvyklá a že mi věří, mě nakonec přesvědčilo. Od té doby jsme už žádnou krizi neměli.

Loni ale osm měsíců nehrála kvůli problémům s loktem. To pro ni jistě bylo psychicky hodně náročné...
Tenis jí hodně chyběl a když se vrátila, byla lačná po návratu a dala do toho všechno. Poznala během pauzy, jak je pro ní tenis důležitý. Už se v jednu chvíli zdálo, že bude potřeba podstoupit operaci, ale pak od října docházela pětkrát týdně za fyzioterapeutem a posilovala potřebné partie. Také změnila výplet, dostala novou raketu na míru a hodně se věnovala strečinku.

Máte pocit, že jí ta pauza od tenisu v minulém roce i trochu prospěla?
Markéta je vrozený pohybový talent a v pauze se výrazně věnovala kondici. To se pak projevilo na turnajích, kdy dokázala zvládnout i velkou porci zápasů za sebou. Stejně tak dokázala vyhrávat i zápasy v samotných koncovkách.

Jak se jí to zranění vlastně přihodilo?
Loket jí bolel už na juniorském French Open, kde prohrála s Pěrvušinovou ze třech mečbolů. Zkoušela s tím ještě hrát, ale pak v květnu v Trnavě už nemohla prakticky vůbec podávat. Už to nešlo dál.

Často spolu jezdíte na turnaje do zahraničí. Jak tam spolu trávíte čas?
Markéta má ráda sociální sítě a také je šikovná ve hrách na mobilu. Vždycky, když najde nějakou hru, tak mi ji dá, abych si jí taky zahrál. Bohužel jsem ve všech horší, zatímco ona v hrách exceluje, tak má radost. Ráda mi taky pouští Justina Biebera, protože ví, že tu hudbu nesnáším a provokuje mě s tím. :-) Markéta hrozně ráda čte. Dokáže za dva dny přečíst knížku, která má pět set stránek a hned si koupí další. Jinak ty výjezdy jsou samozřejmě hodně o trénincích, přípravě na zápas, na kurtech často trávíme i večery. Občas, když je čas, vyrazíme i do města. Za ta léta se to hodně změnilo. Začínali jsme, když Markétě bylo třináct a byla to zakřiknutá dívenka, teď už je to mladá žena.

Jezdíte často sami dva, ale letos na turnaje do Austrálie s vámi měla jet i Miriam Kolodziejová, která nakonec kvůli hnisavé angině musela cestu zrušit...
Všechny nás to moc mrzelo, že Miri nemohla jet. Ve třech by se nám to tam lépe táhlo a byla by větší zábava.

Jak řešíte, když Markéta prohraje? Jak moc se porážkami trápí a užírá?
Už se dobře známe a poznám, kdy má dobrou náladu a kdy je dobré ji nechat na pokoji. V každém případě i po porážkách se jí snažím přimět k tomu, aby dělala tradiční rituály, tedy aby se vystrečovala, projela se v posilovně na kole a podobně.

V čem se za ta léta, co s ní pracujete, Markéta nejvíce zlepšila?
Markétu není moc co učit, protože ona ten tenis skutečně umí a je velice talentovaná. Spíš je to hodně o sebevědomí, aby si troufla v určitý moment na nějaký úder. Hodně se ale zlepšila na podání, což je asi jediné, kde se může ještě hodně naučit. Má odjakživa výborný bekhend a i z forhendu hraje stále více winnerů.

Jak se Markétě hraje proti tenistkám ze stejné země? V Austrálii prohrála ve finále turnaje s Marií Bouzkovou, kterou v mládežnických kategoriích porážela, ač byla o rok mladší...
S každou Češkou je to samozřejmě trochu prestižní, ale snažíme se to moc neprožívat. S Marií měla v nohách kvůli kvalifikaci o tři zápasy více, navíc bylo 38 stupňů a prostě jí po prvním setu, který vyhrála Markéta 6:1, došly síly. Čím delší ten zápas byl, tím víc se to projevovalo. Marie ale sehrála ten zápas výborně a určitě jí patří uznání za to, jak hrála.

Vaše svěřenka si vás často volá při zápasech na kurt. Máte pocit, že dokáže následně vaše postřehy zužitkovat i při hře?
Myslím, že mě docela poslouchá. V Bielu jsem na kurtu nebyl v zápase s Beckovou a s Kristýnou Plíškovou, jinak vždycky. V kvalifikaci byla dvakrát minus set a vždycky jsme si řekli, co se s tím dá dělat a myslím, že to nakonec vyšlo. Beru to tak, že má ke mně důvěru. Taktiku samozřejmě probíráme před zápasem, ale každé utkání se nějak vyvíjí.

V ženském tenise je hrozně důležitá psychika. Jak má Markéta silnou hlavu?
Markéta je hrozně silná a bylo to vidět i teď na turnaji v Bielu. Ve svém prvním finále v životě byla minus dva setboly v tiebreaku, odvracela i setboly předtím a všechno ustála. Tím ukázala, že je v hlavě opravdu silná a samozřejmě jí taky pomáhá, jak získává pořád nové zkušenosti. S věkem vyspívá mentálně, ale vždycky byla v hlavě silná.

Markétě se věnujete spolu s Jiřím Hřebcem. Jak máte přesně rozdělené role?
Na Štvanici se jí věnuje pan Hřebec. Já s Markétou trénuju jednou až dvakrát v týdnu a pak s ní jezdím na turnaje. Neplatí to ale doslova. Třeba na prvních třech turnajích letos v Německu a ve Francii byl s Markétou pan Hřebec, protože já jsem byl s juniorkou Denisou Hindovou na Australian Open. Je určitě dobré, že si taky od sebe odpočineme a nemáme pak ponorkovou nemoc.

Jak jste vnímal aktuální nominaci Markéty do fedcupového týmu? Měl jste z toho radost?
Určitě jsem z toho měl velkou radost. Pro ni to byl splněný sen. Ona vždycky hrála ráda týmové soutěže, vyhrála jich spoustu. Věděl jsem bezpečně, že z nominace bude mít velkou radost.

Jaký byste měli program, kdyby Markéta aktuálně nebyla na Floridě?
Chtěli jsme hrát pětadvacítku ve švýcarském Chiassu, ale tohle je pro Markétu samozřejmě velký krok dopředu.

Jaký vlastně máte vztah? Vnímáte máš vztah tak trochu jako otec s dcerou?
Trochu to tak vnímám. Začali jsme spolupracovat, když to byla ještě malá holčička a prožil jsem s ní období, kdy se hodně vyvíjela. Sám mám doma dva syny. Ti jsou sice menší, ale i ona je ještě neplnoletá, takže to tak trochu je. Turnajové večírky ale nemá ráda a její chlapec je tenista, který aktuálně studuje vysokou školu a vnímám pozitivně, že je to člověk ze stejné branže jako ona.

Už jste říkal, že je Markéta velký talent. Jak velký je ale její potenciál?
Věřím, že na TOP 20 má stoprocentně. Na to bych si klidně i vsadil. Věřím ale, že se může dostat i výš. Tyhle prognózy jsou ale složité, protože je potřeba brát v potaz i zdravotní stránka věci, ale když půjdou věci tak, jak mají, tak by se mohla dostat i do desítky.

Jaký byl váš největší zážitek, který jste s Markétou zažil?
Asi když vyhrály s Miriam debla v Austrálii, tak dělala rozhovor na kurtu. Starší Miriam nechtěla mluvit, tak dala mikrofon Markétě a ta mě přede všemi moc hezky poděkovala. To byl pro mě moc hezký moment.

Markéta má teď na dohled první stovku. Spousta nejlepších hráček má osobní trenéry, kteří se věnují na plný úvazek pouze jim. Nedojde v tomto ohledu u Markéty k nějakým změnám?
S krátkou přestávkou už pět let s Markétou jezdíme po turnajích. Byla by asi chyba něco měnit, když to funguje. Když se daří, tak bychom měli pokračovat ve stejném módu.

Rozhovor s Markétou Vondroušovou po příletu na Floridu, kde jí možná čeká premiérový start ve Fed Cupu proti USA