Chorvatský future v Poreči, den #7: Fandění Kolářovi, speciální host i město duchů
Čeští mladíci Jiří Vachtl s Antonínem Bolardtem se snažili získat první bod do světového žebříčku na turnaji kategorie futures v chorvatské Poreči. Svou pouť, kterou musejí na začátku kariéry podstupovat i ti nejlepší tenisté planety, popisují v pravidelném vlogu. Dnes vám přinášíme jeho sedmou část.
„Dnešní den byl docela hektický,“ popisuje Jiří Vachtl hned na úvod náročný den českých hráčů v Poreči, kteří svůj dopolední program obětovali fandění Zdeňkovi Kolářovi v utkání druhého kola hlavní soutěže. „Hned po snídani jsme se vydali na kurty, kde jsme fandili Zdeňkovi. Odehrál těžký zápas s Chorvatem Raspudičem. Dokonce v tiebreaku třetího setu odvracel dva mečboly, když prohrával 4:6, ale zvládnul to a vyhrál 8:6.“
Vachtl společně s Antonínem Bolardtem povzbuzovali svého krajana i přes nepřízeň domácích fanoušků, kteří přáli naopak svému hráči. „Ke konci jsme to s Tondou hecovali asi proti patnácti domácím fanouškům, až jsme se trochu báli, jestli nedostaneme před držku,“ smál se Vachtl.
„Hned vedle hrál Chorvat Delič, o kterém jsem prohlásil, že to je nějaký dřevák, co startuje na volnou kartu. A opět měl 1:5, tentokrát ve třetím setu,“ podotýká Bolardt k výletu na dvorce. „Ale otočil to, vyhrál v tiebreaku a odvrátil tři nebo čtyři mečboly. Sledovali to asi tři čtvrtiny Chorvatů, co byli v klubu, fandili a mně se to líbilo,“ dodal.
Speciální host? Zdenda Kolář
Pro svůj sedmý vlog si Vachtl s Bolardtem připravili speciální překvapení, kterým bylo pozvání Zdeňka Koláře do jejich apartmánu na natočení exkluzivního rozhovoru ohledně Chorvatska, jeho dojmů z destinace a zákulisí futurů z pohledu hráče z třetí světové stovky.
„Chorvatsko je jedna z mých nejoblíbenějších destinací,“ řekl Kolář na otázku Bolardta, který nakousl také vytíženost Koláře v Chorvatsku, když upozornil, že český hráč absolvuje v řadě za sebou čtyři turnaje, než antukové dvorce na jihu Evropy opustí.
„Prvním rokem jsem tu hrál pět turnajů, ale poslední dva roky to jsou už jen čtyři. Takže budu hrát čtyři, ale místa jsou vesměs stejná a já se sem vracím hrozně rád,“ podotkl Kolář.
„Jak mezi turnaji trávíš čas, když máš volno?“ Zajímalo Bolardta. „Rád si lehnu do postele a vyspím se. Nebo se podívám na nějaké video a zahraji si nějakou hru,“ vypovídá člen třetí stovky světa, který se v poslední době začal věnovat také modelařině.
O tenistech je známo, že před zápasy i během nich používají mnoho rituálů, které je uklidňují. A mezi nejvytíženější "ritualisty" patří právě Zdeněk Kolář. „Každý tenista má nějaký rituál, aby se dokázal lépe koncentrovat. Jsem na ně expert a mám jich až moc,“ usmál se Kolář.
„Máš jich více než Nadal?“ optal se Bolardt svého kolegy.
„Skoro bych řekl, že jo, ale nedávám to tolik najevo,“ přiznal Kolář.
„Vyplétáš si rakety při turnajích sám? Nebo využíváš pomoci vyplétačů?“ převzal taktovku otázek Vachtl.
„Svěřuji to do rukou mému tátovi, který mi vyplétá rakety. Já se to nikdy nezkoušel naučit, myslím, že pro to jsou povolanější lidé než já,“ přiznal Kolář.
Podobně jako Lavi z Vyšehradu má i Zdeněk Kolář svou vlastní kolekci oblečení a neuniklo to ani pozornosti Jirky Vachtla, který Koláře svou otázkou dokázal rozesmát. „Byla to náhoda, když jsem se v roce 2011 nudil. Začal jsem si po vzoru Rogera a Rafy, kteří mají svá loga, začal zkoušet, jak by mohlo vypadat to moje,“ nechal nahlédnout do své minulosti tenista, který se v Chorvatsku mění i v kuchaře a v Poreči si vaří sám.
Centrum města? Místo duchů
Vachtl s Bolardtem se na závěr svého působení v Poreči vydali do centra města, kde však o živou duši narazili spíše vyjímečně. Mimo sezonu ve všední večer byly zavřeny i místní bary.
„Ve městě není ani noha, tak jsme si to trochu zpříjemnili. Skákali jsme přes obrubníčky a vyzkoušel jsem si i vodu, že bych se šel vykoupat. Ale voda je docela studená,“ řekl Bolardt.
„Zítra už se přesuneme do Umagu, kde nám v sobotu startuje kvalifikace a pokusíme se uhrát dobrý výsledek a třeba dosáhnout na nějaké body,“ uzavřel další den na chorvatské misi Vachtl.
