Chorvatský future v Poreči, den #6: Exkurze do památné haly i vzpomínky na trénink se Štěpánkem
Čeští mladíci Jiří Vachtl s Antonínem Bolardtem se snažili získat první bod do světového žebříčku na turnaji kategorie futures v chorvatské Poreči. Svou pouť, kterou musejí na začátku kariéry podstupovat i ti nejlepší tenisté planety, popisují v pravidelném vlogu. Dnes vám přinášíme jeho šestou část.
„Tentokrát jsme se vydali k hale, kde se v roce 2009 odehrál semifinálový duel Davisova poháru, v němž Češi hráli proti domácím Chorvatům. Tehdy bylo po prvních třech zápasech rozhodnuto a postoupili jsme do finále,“ líčí s nadšením Vachtl. „Včera večer jsme si pustili video z oslav po postupu a ráno jsme se už vydali k hale,“ upřesňuje přípravu na výlet Bolardt.
„Šli jsme se podívat před halu a zjistili jsme, že uvnitř je i posilovna, tak jsme nahlédli dovnitř a chtěli jsme to pro vás i natočit. Místní vrátný nám sice říkal, že za natáčení uvnitř si bude účtovat sto eur, ale naštěstí si dělal jen srandu. Je to tady fakt pěkné,“ chválí Vachtl halu i chorvatský humor.
„Nakonec jsme se dostali i do útrob haly, kde v současnosti není antukový kurt, jako tomu bylo před osmi lety. Je tu basketbalové hřiště a v průchodu do haly jsme viděli plakáty s upoutávkami na zápasy chorvatského házenkářského týmu a místního porečského týmu, takže zdejší hala slouží jako multifunčkní aréna,“ popisuje.
A zavzpomínal i na památné daviscupové utkání. „Ač mi bylo v roce 2009 ještě hodně málo, tak jsem ten zápas Radka sledoval a vím, že skončil strašně pozdě večer. Samozřejmě jsem fandil celý zápas, vyhrál 16:14 nad Ivem Karlovičem, to bylo neskutečné,“ připomíná šestihodinovou bitvu.
„Vím, že jsem pak chtěl ještě sledovat i Tomáše Berdycha, ale již ten předchozí zápas skončil někdy o půl dvanácté večer, takže jsem už pak usnul a až ráno jsem se dozvěděl, že Tomáš porazil Marina Čiliče také v pětisetové bitvě. Vzpomíná se na to hezky, líbílo se mi to,“ vypráví Vachtl s úsměvem.
„V rodině už jednu salátovou mísu máme. Získal ji můj dědeček, když byl nehrajícím kapitánem u triumfu v roce 1980. To mě určitě motivuje k tomu hrát tenis a jednou se třeba také stát vítězem Davis Cupu,“ říká Bolardt zasněně.
Avšak zkušenosti s reprezentací již má. „Já už jsem jednou takhle reprezentoval Českou republiku na Winter Cupu do čtrnácti let. Hrozně mě to bavilo, je to velká čest a motivuje mě to k další práci, abych třeba jednou nastoupil za český tým v Davis Cupu,“ vypráví pokorně.
Velkou motivací pro něj je nestárnoucí bojovník Radek Štěpánek. „Jednou jsem měl s Radkem trénink, což mi dodalo velkou zkušenost. Trénink byl super, ačkoliv byl dost namáhavý. Radek je zkušený hráč, hraje technicky, to se mi líbilo. Hráli jsme i nějakou desítku a Radek to strašně hecoval, jeho přístup je mi sympatický a navíc je to velký dříč. Také je to velký šoumen, i při té desítce skákal a dělal různé kaskadérské kousky, což mi připomnělo, když hraje zápasy a po povedených úderech si zatancuje či zahraje na housle. Je to docela fajn týpek a určitě mu fandím,“ podělil se o cennou zkušenost Bolardt
„Na závěr jsme si před halou dali tradiční kondici, takže jsme si několikrát vyběhli schody a došlo i na tradiční Radkovu oslavu, hraní na housle,“ uzavřel Vachtl. Oba tenisté ještě natočí v Poreči poslední vlog a již zítra se přesunou na další turnaj do nedalekého Umagu.
