K výhře v Irakliu mi pomohly tréninky s Lukášem Dlouhým, hlásí Michal Konečný

Velká gratulace k vítězství v Irakliu, Michale! Loni jste vyhrál hned první turnaj sezóny, předloni jste poprvé triumfoval v únoru, letos jste čekal na první titul až do poloviny března. Nebyl jste z toho nervózní?
Určitě ano, byl jsem už trochu nervózní a jsem rád, že to konečně přišlo. Navíc pršelo a dlouho jsme čekali, až vůbec budeme hrát.

V Irakliu vydatně pršelo a nakonec se finále hrálo až v úterý. Zažil jste už někdy podobnou situaci?
Teď jsme hráli finále v úterý, ale jednou jsme, tuším v roce 2010, v Turecku hráli finále až ve středu a dokonce na jiném povrchu než zbytek turnaje, konkrétně na antuce. Nyní se také už zdálo, že bychom turnaj mohli dohrát v hale na antuce, ale nakonec se počasí umoudřilo.

Na rozehrání v prvním kole jste dostal dvacetiletého Rumuna Vlada Mirceu Terebese, kterého jste porazil 6:0, 6:0 a povolil mu pouhých 11 míčků. To vypadá jako hodně snadný zápas...
Vzal jsem to zodpovědně od začátku až do konce. Působilo to na mě, jako že si Rumun koupil divokou kartu, protože to byl skutečně na začátek turnaje snadný soupeř.

Ve 2. kole vás čekal Vít Kopřiva, kterého jste loni v Jablonci porazil ve třech setech. Hrajete rád s mladými českými hráči?
Vítka znám z Prostějova, kde jsem do letoška trénoval, než jsem nyní přestoupil na Spartu. Mladí kluci mě motivují. Byl jsem zakouslý a na tyhle mladé kluky si ještě věřím. Vítka jsem porazil ještě ve Vestci, ale tady to byl velký boj (pozn. aut.: Konečný odvracel v prvním setu dva brejkboly a vyhrál ). Snažil jsem se měnit rytmus hry, zkracovat výměny a občas chodit na síť. Také na něj platil levácký servis. On má výměny naučené výborně, v nich je moc dobrý.

Čtvrtfinále s Temurem Ismailovem se hrálo tři dny...
Zápas byl přerušen za stavu 7:5, 3:2. Dlouho jsme čekali, až se zlepší počasí a nakonec jsme mohli zápas dohrát až v pondělí. Chodil jsem do fitka, dobře jsem jedl a byl jsem hladový, abych vyhrál. (úsměv) Ismailov je velmi nebezpečný hráč, hrál loni v listopadu semifinále na challengeru v Astaně. Ve druhém setu jsem vedl už 5:3, ale neproměnil jsem to ve výhru a nakonec jsem to dotáhl do konce až v tiebreaku.

V semifinále vás čekal Švýcar Yann Martí, se kterým jste měl negativní zápasovou bilanci 0:2. Přesto jste ho tentokrát dokázal porazit...
Už je to delší dobu, kdy jsme spolu hráli naposledy, bylo to v roce 2010. Martí měl v závěru minulého roku dobré výsledky, vyhrál i future, takže to nebylo lehké utkání. Hodně jsem se mu tlačil do forhendu a bojoval jsem. Byl jsem se svou hrou v tomhle zápase spokojený.

Ve finále jste se střetl s Baptistem Crepattem, kterého jste na svém minulém turnaji v turecké Antalyi ve dvou setech porazil. Teď to asi byl složitější zápas...
Bylo to určitě těžší, byl jsem  hodně nervózní. Když jsem vyhrál první set, trochu jsem zvolnil a soupeř vyrovnal. Do třetího setu jsem ale dal všechno, hodně jsem bojoval a za stavu 3:2 jsem získal klíčový brejk. Výborně jsem servíroval a soupeře, který hrál dost aktivně, jsem nutil k chybám. Hodně foukalo a nebyl to určitě snadný zápas.

Před turnajem v Irakliu jste byl dva týdny doma v Praze a nehrál žádné turnaje. Co bylo důvodem?
Na svém předposledním turnaji jsem ve finále s Rakušanem Ofnerem v Antalyi za stavu 4:3 v prvním setu dobíhal míček a podvrkl si kotník. Utáhl jsem si tenisku, ani jsem si ho nezatejpoval, a hrál jsem dál, ale pořád se to zhoršovalo. První set jsem nakonec vyhrál a vzal si pauzu na ošetření. Nedalo se s tím ale nic dělat a bolelo to pořád víc a víc. Měl jsem to v hlavě a nakonec jsem další dva sety hladce prohrál a odjel se do Prahy léčit.

Pomohl vám pobyt v Praze?
Určitě ano. Přešel jsem letos z Prostějova na pražskou Spartu a tvrdě jsem tam dva týdny pracoval na regeneraci s panem Pechem, který mi moc pomohl, abych se dal do pořádku. Hodně mi pomohly také tréninky s Lukášem Dlouhým, který ukončil spolupráci s Lukášem Rosolem, a během mého pobytu v Praze se mnou trénoval. Myslím, že má podíl na mém vítězství v Turecku. Jsem mu za to moc vděčný.

Plánujete s Lukášem Dlouhým užší spolupráci?
Samozřejmě bych s Lukášem rád trénoval co nejvíc, ale momentálně nemám úplně finance na to, aby byl mým osobním trenérem. Kdyby se mi začalo dařit, byl bych za to samozřejmě moc rád.

Kromě finále v Antalyi s Ofnerem jste hrál na stejném místě ještě dva turnaje. Na obou jste postoupil do semifinále. Na prvním jste prohrál s Tallonem Griekspoorem, ale víc vás asi musí mrzet porážka na druhém turnaji, kde jste v semifinále v tiebreaku třetí sady podlehl 6:8 domácímu Cemu Ilkelovi...
K zápasu s Ilkelem se po pravdě řečeno ani moc nechci vracet. S ním se mi hrálo vždycky dobře a dvakrát jsem ho porazil. V Antalyi jsem vedl 3:2 ve třetím setu a podával jsem a domácí rozhodčí mě dvakrát zařízli. Strašně mě to rozzlobilo a dokonce jsem pak poslal oficiální stížnost na ITF. To není úplně běžné. Nakonec jsem s ním prohrál o dva míčky v tiebreaku rozhodujícího setu.

Letos jste v turecké Antalyi vyhrál jeden turnaj alespoň ve čtyřhře, když jste triumfovali s Matějem Vocelem. Jak se vám s Matějem hrálo?
S Matějem trénujeme na Spartě a je to skvělý parťák nejen do čtyřhry, ale i na trénink. Hráli jsme spolu poprvé a sehráli jsme se rychle. Pro mě je samozřejmě hlavní dvouhra, ale čtyřhra je také důležitá. Zkoušíme si při ní různé herní varianty i údery, a moc mě to s Matějem bavilo.

V úterý jste odehrál finále dvouhry, ve středu by vás mělo čekat první kolo dalšího turnaje s řeckým Rusem Kalovelonisem. Cítíte se připraven?
Dal jsem si po zápase regeneraci, masáž, jezdil jsem na kole. Pil jsem nějaké ionťáky a doplňoval proteiny. Původně jsme měli hrát už ve středu, ale protože se ještě dohrává kvalifikace, tak nakonec budu první kolo hrát až ve čtvrtek.

Od letošní sezóny byla u nejmenších turnajů kategorie futures navýšena dotace z 10 000 USD na 15 000 USD. I na těchto menších turnajích tak vyhráváte lepší peníze než dřív...
Na jednu stranu to byla jen otázka času, kdy se ta dotace zvýší, protože už bylo dlouho stejná. Na druhou stranu bohužel zůstaly stejné body a hlavně počet těchto turnajů klesl, takže narostla konkurence. Dříve byla první dvě kola spíše na rozehrání, to už teď neplatí. Pořád je ta dotace ale nízká a je těžké pokrýt náklady. 

Jaké máte cíle pro letošní sezónu?
Není moc času, ale moc bych si chtěl zahrát kvalifikaci na nějaký grandslamový turnaj. Nepadá mi teď moc bodů a rád bych si zahrál ve Wimbledonu. Když bych nestihl získat dostatek bodů, tak bych své úsilí směřoval na US Open. Jsem moc rád, že jsem mohl potrénovat s Lukášem Dlouhým. Tahle spolupráce mi moc pomáhá.

Jaký je váš další turnajový program?
Nyní hraji turnaj v řeckém Irakliu a pak odlétám na dva turnaje do Bahrajnu.

Cesta Michala Konečného turnajem v Řecku 

1.kolo - Vlad Mircea Terebes (MOL) 6:0, 6:0
2.kolo - VÍT KOPŘIVA 7:6 (7), 6:3
Čtvrtfinále - Temur Ismajlov (UZB) 7:5, 7:6 (5)
Semifinále - Yann Marti (SUI) 6:3, 4:6, 6:2
Finále - Baptiste Crepatte (FRA) 6:4, 4:6, 6:2