Spolupracoval s Wozniackou a předává rady Kopřivovi. Svou vlastní kariéru ale Pospíšil ještě nebalí

Jardo, v polovině října jste vyhrál turnaj v chorvatském Bolu. Následující týden jste startoval v Opavě, ale od té doby jste se více než čtyři měsíce na turnajích neobjevil. Proč?
V listopadu jsem hrál francouzskou ligu, ale bohužel jsem si ve druhém zápase proti Marku Gicquelovi dost těžce natáhl mezižeberní sval a za stavu 5:2 a 40:15 jsem byl nucen skrečovat. V tu chvíli pro mě prakticky skončila sezona. Chtěl jsem si také doléčit bolestivé komplikace s loktem, ale trvalo to déle, než jsem očekával, takže jsem začal trénovat až v únoru po tříměsíční pauze.

Jak probíhala vaše příprava na letošní sezónu? Snažil jste se připravit na ni sám sebe nebo už se vidíte spíš jako trenér?
Na novou sezonu jsem se připravoval individuálně. Na trénování bohužel vůbec nebyl čas. Maximálně jsem se věnoval rodině, neboť se mé ženě vrátily zdravotní problémy. Nyní se ale již situace snad obrátila k lepšímu.

Pocházíte z tenisové rodiny. Vaše sestra Jana Rychlá (roz. Pospíšilová) byla v první světové padesátce, vy jste se propracoval na 103. místo. Kam to dotáhne vaše neteř Denisa, která se loni v Říčanech poprvé objevila v hlavní soutěži turnaje ITF mezi ženami? Neměl byste chuť jí třeba někdy trénovat?
Neteři Dendě věřím a pevně doufám, že se prosadí do ženského tenisu. Má ale před sebou ještě strašně těžkou a dlouhou cestu, ve které bych jí rád pomohl. Jelikož ale bydlíme daleko od sebe (já v Prostějově a Denda v Praze), tak je to při mé tenisové vytíženosti zatím nemožné. Teď má skvělé podmínky na I. ČLTK, tak snad moje rady zatím až tak nepotřebuje (úsměv). Domlouvali jsme se ale se sestrou Janou, že se v létě pokusíme uspořádat v Prostějově nějaký přípravný blok!

Vít Kopřiva se loni pod vaším vedením výrazně posunul na světovém žebříčku. Letos však několik zápasů prohrál doslova o pár míčů. Jak vidíte jeho letošní výsledky?
Minulý rok udělal velký kus práce a významný posun ve své hře, ale všechno si musí uhrát sám. Já se mu pouze snažím pomoci k jeho dobrým výsledkům, jak nejlépe umím! Na začátku sezony vždy bývá uhrát body o něco těžší, než v průběhu sezony. Navíc kvůli navýšení dotace z deseti na patnáct tisíc dolarů ubylo pár turnajů, takže je větší konkurence. Ale pevně věřím, že jeho skvělé výsledky přijdou, je důležité pořád na sobě pracovat. Také je potřeba nějaký z těsných zápasů otočit na svou stranu a bude to hned lepší!

Vy sám jste se poprvé letos objevil až minulý týden na turnaji v řeckém Herakliónu, ale prohrál jste hned v prvním kole s Richardem Gabbem z Velké Británie. Jak jste ten zápas viděl?
Zápas s Gabbem byl typickým po tak dlouhé herní pauze. Z mé strany to nebylo úplně ono. Chyběl mi větší klid ve výměnách a trápil jsem se hlavně na returnu. Ani jednou jsem mu nedokázal prolomit servis, dostal jsem se jen ke dvěma brejkbolům, což je v mém případě hodně málo. Navíc jsem měl slabou chvilku na podání v posledním gemu prvního setu a v první hře druhé sady, které jsem prohrál, což celý zápas rozhodlo.

Vypadli jste s Vítkem Kopřivou ve čtyřhře i s bratry Griekspoorovými, pozdějšími vítězi. Co rozhodlo o vaší porážce?
O naší porážce rozhodlo, že jsme málo uhrávali big pointy, což je ve čtyřhře to nejdůležitější. To beru především na sebe, protože to tentokrát z mé strany nebylo nejlepší. Utkání jsme začali skvěle a vedli jsme 4:1, ale soupeřům se podařilo dostat zpět do zápasu. Měli jsme i tři setboly, ale dvakrát nám na ně skvěle zaservírovali a jednou jsem zahrál dost nepovedený return. Začátek tiebreaku nám utekl a i kvůli chybnému rozhodnutí rozhodčího se nám ho už nepodařilo zvrátit. Druhý set už nebyl tak dobrý, jako ten první, ale to bylo zapříčiněno těmi big pointy, které jsem zmínil na začátku.

Jak se cítíte aktuálně po zdravotní stránce?
Momentálně se cítím dobře, ale vzhledem k mému věku bych to nerad zakřikl!

Jaké máte další turnajové plány?
Delší plán turnajů zatím nemám. Tady v Herakliónu bychom měli odehrát ještě dva turnaje a žádné další zatím naplánované nemám.