Michalička hrál zatím na trávě jenom fotbal, dočká se i tenisu?
Spousta tenistů bere jako výzvu příležitost, aby se mohli probojovat do kvalifikace na některý z grandslamových turnajů. Cíle hráčů na rozhraní této mety jsou vždy stejné, ale uspět dokáží jen někteří. Po dlouhých čtyřech letech se může Marek Michalička zařadit mezi hráče, kterým se poštěstí prokousat do kvalifikace jednoho z grandslamových turnajů - a zrovna do toho nejslavnějšího ve Wimbledonu.
To, co se podařilo Janu Šátralovi letos na French Open, se může podařit i za několik týdnů Marku Michaličkovi, jehož jediným grandslamem, kterého se zúčastnil, je US Open v roce 2012.
“Ten Wimledon je zatím nejistý,” upozorňuje devětadvacetiletý tenista. Přesto má k účasti v něm velmi blízko. Po tomto týdnu se přiblíží svému žebříčkovému maximu a pokud by dokázal přejít až do čtvrtfinále v Mestre, opravňovalo by ho žebříčkové postavení k wimbledonské kvalifikaci téměř jistě.
V posledních týdnech se Michaličkovi výrazně daří, prokousal se do semifinále domácího challengeru v Ostravě, následovalo čtvrtfinále v Aix En Provence a v Mestre po úspěšně zvládnuté kvalifikaci přešel přes Američana Escobeda ve dvou setech. “Hrál jsem celý zápas soustředěně. Jak jsem říkal, mladý Američan na antuce zas tak špatný los není. Dělal jsem méně chyb a lépe jsem se pohyboval. Bylo vidět, že se Escobedo často dostával mimo balanc a jeho údery tak neměly takovou kvalitu,” pochvaloval si Michalička vítězné utkání.
Nyní na něho však v Mestre čeká velmi náročný soupeř, člen elitní stovky světa z Portugalska, Gastao Elias. Ten svým dodatečným přihlášením na turnaj sebral Michaličkovi možnost naskočit na základě omluvenek přímo do hlavní soutěže a mezi náhradníky nechal českého tenistu jedno místo pod čarou.
Kvalifikaci však Michalička, jak již víme, zvládl a nakonec tři body za úspěšné kvalifikování do turnaje bere Marek jako zisk. “S Eliasem jsem ještě nehrál a vždy si rád zahraju s někým ze stovky. Pro mě je to i poměrně pikantní, protože mi tady vyfoukl místo v hlavní soutěži. Zapomněl se přihlásit do kvalifikace na French Open, a tak přijel sem se zapsat do kvaldy a nakonec se rovnou dostal i do hlavní místo mě. Já skončil první mimo,” vysvětluje Michalička celou situaci.
“Na druhou stranu, mi to zase pomohlo k dalším třem bodům, které můžou být teď důležité,” dodal. A v tom má pravdu. Hodit se bude nyní každý bod, a to nejen s výhledem na možnou účast ve Wimbledonu. Naposledy se Michalička objevil v kvalifikaci na US Open v roce 2012, kdy ho v prvním kole vyřadil Španěl Bautista-Agut.
Sám Michalička by byl možností zahrát si na travnatých dvorcích All England Clubu potěšený, i když sám přiznává, že jeho dlouhodobým cílem je antukový grandslam. “Já jsem si vždy chtěl zahrát Paříž, protože antuka je můj nejoblíbenější povrch. Ale samozřejmě Wimbledon vnímám jako obrovskou tradici a byla by to čest si tam zahrát. Snad to klapne,” přeje si. “Na trávě jsem zatím hrál jen fotbal, tenis nikdy, takže by to byla asi i celková premiéra,” upozorňuje.
Případná účast v kvalifikaci na Wimbledon by navíc Michaličkovi mohla pomoci ve splnění dalšího cíle, kterým je výraznější posun žebříčkem. Každý bod se totiž bude hodit. “Rád bych se posunul alespoň pod 200, ale když se dívám na body, tak to bude těžké,” říká. Do konce července potřebuje obhájit 85 bodů, což však při jeho současné formě je reálné, navíc na podzim už tolik bodů neobhajuje.
Tomu i odpovídá současná nálada českého hráče. “Ta se hodně zlepšila,” přiznává. “Samozřejmě, když se daří, tak je všechno fajn. Ale na druhou stranu člověk vždycky míří výš a tím pádem se vždy i po dobrém výsledku najdou nějaká negativa,” dodává Michalička.
