Sisková si veze z Egypta další titul, nezastavily ji ani výhrůžky smrtí

Posíláme velkou gratulaci do Egypta. Slyším, že jste nachlazená, nebo se pletu?
Ano, mám chřipku a není mi dobře. Špatně mi začalo být už ve čtvrtek večer, takže finálový zápas nebyl ten první, který jsem hrála s tím, že mi není úplně nejlépe. Já moc skrečovat zápasy neumím, takže dokud na tom kurtu neumřu, tak zápas nevzdám. Trochu přeháním, ale opravdu jsem v životě moc zápasů neskrečovala. Muselo by to být fakt extra hrozné, aby k tomu došlo. Vzala jsem si prášek a jakž takž to šlo.

Naposledy jste odstoupila z turnaje v italském Solarinu na konci sezony 2023, kdy jste nenastoupila k zápasu druhého kola…
Pravda. Tehdy jsem byla v nemocnici, takže jsem neměla šanci utkání stihnout.

Nyní máte za sebou trojboj. Z Egypta jste odjela do Rumunska a pak zase zpátky. Všechny turnaje jste vyhrála. Tři úspěšné týdny takhle v kuse, to je velký výsledek. Jste po třech náročných turnajích v řadě dobitá?
Je to skvělé. Vyšlo to hezky, ani jsem to nepředpokládala. Kdybych neměla chřipku, tak se cítím výborně. Nejsem nijak zraněná a nic mě nebolí. Takto mě bolí hlava, mám teploty a cítím se slabá. Špatně se mi v zápase dýchalo, to byl můj největší handicap.

Ani v jednom z pěti zápasů v Šarm aš-Šajchu jste neztratila více než tři gemy. To je hodně přesvědčivé. Který z těch duelů byl nejtěžší?
Musím říci, že jsem hrála určitě lépe než ten první týden, kdy jsem byla v Egyptě. Také méně foukalo a shodli jsme se, že když fouká, tak se rozdíly mezi hráčkami hodně mažou. Jsem rozehraná a mám dobré herní sebevědomí, ať už z Rumunska nebo z toho prvního turnaje, který jsem tu vyhrála. První zápas s Japonkou Kawagišiovou byl pro mě zvláštní, možná bych i řekla, že nejtěžší. Přišla jsem za supervizorem a poprosila ho, aby mě dal na první nebo druhou rundu, ale už měl zápasy naplánované a šla jsem na kurt až jako třetí s tím, že přede mnou byl hrozně dlouhý zápas.

Jak jste se s tím vyrovnala?
Bylo velké vedro. Sluníčko je v tu dobu hrozně nízko, takže jsem absolutně nic neviděla. Občas jsem i běžela na úplně jinou stranu, než ten míč letěl. Nehraju s kšiltem a ani nevím, zda by mi pomohl. Jen jsem doufala, že tam ty míčky ode mne spadnou a modlila se, aby soupeřka udělala chybu nebo já winner. Z tohoto pohledu to byl asi nejtěžší zápas.

Ve druhém kole jste porazila osmnáctiletou Italku Basilettiovou 6:3, 6:2. Nikdo od čtvrtfinále dál už proti vám pět gemů nezískal…
Italka hrála dost dobře, fantasticky běhala a výborně vracela. Mně to tam ale hodně padalo. Nebylo to zase tak těžké utkání, protože jsem neprohrávala ani nečelila žádným obtížným situacím.

Šestatřicetiletá Gruzínka Šapatavová se narodila ještě za éry Sovětského svazu. Proti vám ale uhrála pouhé dva gemy…
Čtvrtfinále se Šapatavovou bylo první utkání, kdy jsem se už necítila dobře. Soupeřka přišla na zápas pozdě. Dorazila někdy v 10:05 a bez toho, aby se rozehrála, šla rovnou hrát. Při výměnách stran si ani nesedala a chodila rovnou na druhou stranu. Bojovala a snažila se, bavila se s trenérem. Šapatavová hraje hodně nízké a prudké údery. Stalo se, že třeba byl gem za pár vteřin hotový a v dalším gemu jsem zahrála výborný servis a přiletěl nechytatelný return. Bylo to hodně nahoru dolů a byla jsem ráda, že to bylo tak rychlé.

Překážkou pro vás nebyla ani dvacetiletá Ruska Darja Zelinská, která získala jediný gem. Snažila jste se vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu zápas co nejrychleji ukončit?
Ze semifinále jsem byla opravdu v šoku. Tu holku jsem sledovala ve čtvrtfinále proti Ivanovové a strašně se mi líbilo, jak hrála. Je to moc šikovná holka, má krásné údery, dobře servíruje a dobře se hýbe, ale proti mně toho moc nezahrála. Vůbec nefoukalo a hrála jsem opravdu výborně.

Ve finále vás čekala o rok starší Američanka Carolyn Ansariová. I tu jste porazila přesvědčivě 6:1, 6:3. Byl to bezproblémový zápas?
Při finále nefoukalo, ale měla jsem trochu štěstí, že moje soupeřka strávila v sobotním semifinále na kurtu přes tři a půl hodiny a navíc pak ještě hrála velmi těžký debl. Druhé sobotní semifinále byl fantastický zápas, vůbec to nebyla úroveň patnáctky. Hrála tu už třetí týden, na dvou turnajích musela navíc do kvalifikace, takže toho měla plné kecky. Hrála jsem dobře, ale myslím, že Američanka byla hodně vyšťavená.

Jak jste to zvládala po zdravotní stránce?
Ve finále jsem se cítila nejhůř. Hodně mě bolela hlava a strašně špatně se mi dýchalo při delších výměnách. První set byl v pohodě, ten jsem zvládla rychle 6:1. Pak jsme se trochu začaly tahat. Soupeřka si možná všimla, že mi není dobře a začala bojovat a doufat, že to třeba dá přes tu fyzičku. Občas jsem ve druhém setu přemýšlela, jestli mám zkusit hrát na jeden úder, nebo to třeba i vzdát. Nakonec jsem si říkala, že počkám, až se budu cítit opravdu hrozně, a zvládla jsem zvítězit.

Tento týden jste měla hrát patnáctku v Bukurešti…
Z té jsem se odhlásila. Pojedu domů a snad se uzdravím. Další týden pak budu trénovat a poté jsem chtěla zkusit nějaký větší turnaj – buď Trnavu, nebo Porto. To jsou dvě sedmdesátpětky. Trnava vypadá, že bude hodně silná. Snad se dostanu, ale když ne, tak mi nezbyde nic jiného, než se sem vrátit (smích). Pak bych asi přešla na antuku. Dám si týden trénink a začnu hrát antukové turnaje.

Na těchto menších turnajích nehrajete čtyřhry. Ani nad tím nepřemýšlíte, zda si debl zahrát?
Přemýšlela bych nad tím, kdybych tu byla dva týdny v řadě. Ten první turnaj bych si pak čtyřhru asi zahrála, abych zůstala v zápasovém rytmu, kdybych prohrála brzy v singlu. Špatně se tu trénuje a samozřejmě potřebuju odehrát co nejvíc zápasů. Kdybych na jednom turnaji byla delší čas, tak bych si asi s nějakou kamarádkou debl první týden zahrála. Určitě bych nechtěla hrát s někým, koho neznám. Tady jsme první týden přemýšlely, že bychom si zahrály s Káťou Kužmovou, ale když jsem se pak dostala do Rumunska, tak debl padl.

Bylo o vás po zdravotní stránce v Egyptě nějak postaráno, nebo jste své zdraví nesvěřila egyptským lékařům?
Ne, nesvěřila. Postaráno o mě radši nebylo. Noci byly docela špatné, probouzela jsem se a bolela mě hlava. Ráno před zápasem jsem si vždycky vzala prášek, abych se při zápasech cítila lépe. Docela to fungovalo. I díky tomu, že mé zápasy nebyly až tak dlouhé.

Byla jste v Egyptě sama, nebo tam o vás pečoval nějaký doprovod?
Na prvním i druhém turnaji v Egyptě tu se mnou byl rodinný známý Jarda. Měl s sebou tentokrát i přítelkyni. Tenisu rozumí, je to tenisový trenér. Vždy se o všechno postará. Musím mu poděkovat.

Co nějaké zážitky z Šarm aš-Šajchu? Prožila jste něco zajímavého?
Zážitek je už jen tady být. Jsem na pokoji, ráno se jdu rozehrát. Vždycky poprosím, zda bych mohla hrát už v deset ráno. Pak si jdu zacvičit, jdu na pokoj a už z něj nevylezu. Takhle vypadá můj průměrný den.

Takže je to úplně bez zážitků?
Teď na mě například klepali, abych se vystěhovala, ale já mám přitom pokoj zarezervovaný do zítřka. Pořád tady zkouší nějaké nesmysly, nemám na to úplně nervy.

Takové věci se někdy přihodí…
Ten první týden jsme ale zažili fakt silný zážitek. Jeli jsme z hotelu na letiště. Měli jsme všechno zaplacené a taxikář se obrátil na Jardu, ať mu dáme peníze. On na to, že už zaplatil a taxikář mu odvětil, že to takhle nefunguje, že on chce taky peníze. A dodal, že pokud chceme žít, ať mu ty peníze okamžitě dáme. Jarda mu pak něco dal. Já jsem se radši ani nedívala. Taxikář neuměl anglicky, takže mu to, co chce říct, ukazoval přes překladač. Tomu neuvěříte. Připadalo mi, že je na drogách, vypadal hodně nebezpečně. Prostě Egypt…

Tak tohle už je trochu něco jiného. Musíte mít nervy ze železa…
Nebo další historka. Hrála jsem první zápas na turnaji. A vedle na kurtu holky, které měly hrát, čekaly, až přijde rozhodčí. Pět minut, deset minut, rozhodčí pořád nikde. Chudiny pořád čekaly. Rozhodčí přišel až po půlhodině. Nevím, zda přišel z oběda, kanceláře, nebo odkud.

Přitom jste při minulém rozhovoru rozhodčí hodně chválila…
Ano, po stránce rozhodování se hodně zlepšili. To je pravda. Často jsem měla větší problémy na turnajích WTA než tady.