Televize mě znervózňovala, ale ustály jsme to, raduje se Šebestová po nejcennějším titulu

Jak jste se se spoluhráčkou z Hongkongu daly dohromady? Ještě nikdy jste spolu na turnaji nehrály…
Původně jsem vůbec nevěděla, jestli v Lešnu budu debla hrát, protože i v singlu jsem byla dost dlouho jenom náhradnice do kvalifikace. Přemýšlela jsem do posledních chvil, jestli tam vůbec mám jezdit. Nakonec spousta holek jela do Kluže na turnaj WTA a pole přihlášených do Lešna dost prořídlo. Už ve středu nebo ve čtvrtek před turnajem jsem tušila, že se do kvalifikace dvouhry dostanu, takže jsem začala hledat spoluhráčku. Se svou parťačkou se znám z turnajů v Egyptě, kde jsme se párkrát potkaly. Zkusila jsem jí napsat a ona odpověděla, že nikoho nemá, tak jsme se zapsaly.

Všechny zápasy jste vyhrály až v supertiebreaku. Čím to, že jste vždycky našly na konci sílu dojít k vítězství?
Vždycky se mi zdálo, že jsme jeden set v každém utkání hrály tak, jak jsme měly, a naopak v jednom setu jsme polevily. V supertiebreacích jsme chytily dobře začátek a pak to šlo dobře. Je to i trochu o náhodě. Pár balonků dopadne jinak, než by mělo, a celý tiebreak se úplně promění. Je to zrádné, ale nám to tady vyšlo.

V prvním kole jste nastoupily proti Slovinkám Erjavecové se Zidanšekovou, které obě hrály kvalifikaci na grandslam v Melbourne. Vyhrály jste 3:6, 6:4 a 10:7. Nakopl vás hodně tenhle zápas?
Určitě ano. Necítily jsme žádný tlak, protože bylo jasné, že favoritky stojí na druhé straně kurtu. Hodně se nám podařil druhý set a pak jsme nepolevily ani v supertiebreaku.

Pak vás čekaly domácí Polky Gniewkowská se Straszewskou, které dostaly na turnaji divokou kartu. I tam jste byly blízko porážce, když jste prohrály první sadu 3:6 a ve druhé to bylo 5:5. Nakonec jste urvaly následující dvě hry a v supertiebreaku jste uspěly v poměru 10:3…
Co se týká tenisového umu, tak to byl trochu lehčí zápas než v prvním kole. Obě Polky ale odehrály celý první set a polovinu druhého moc dobře. Byla jsem až překvapená tím, co dokázaly zahrát. Hrály hodně svižně, ale pořád jsem doufala, že jim to nevydrží celý zápas. Občas zahrály i úplně nesmyslné údery, ale ke konci jsme naštěstí převzaly iniciativu a utkání zvládly.

V semifinále jste odehrály nejsložitější zápas na turnaji, když jste proti ukrajinsko-polské dvojici N. Kolbová, Kuczerová odvracely za stavu 7:9 v supertiebreaku dva mečboly. Tady jste ukázaly velkou mentální sílu…
V supertiebreaku jsem samozřejmě byla nervózní, ale s partnerkou jsme se hodně povzbuzovaly a byly pozitivní. Nesvazovaly jsme se navzájem, což bylo hrozně důležité. Občas jsme se na sebe i usmály, což bylo příjemné. Cítila jsem pozitivní energii. Na mečboly soupeřek jsme obě zahrály moc dobře. Při našem mečbolu jsem zahrála svižný return do středu kurtu, soupeřka se natáhla po míči a zkazila ho. Spolu s utkáním prvního kola si myslím, že jsme všechny aktérky hrály dost dobře a byl to určitě hezký zápas.

Ve finále vás čekala domácí dvojice Falkowská, Kubková, která spolu hrála po pandemii covidu-19 třetí turnaj, přičemž předchozí dvě společná setkání proměnila v titul. Byla jste nervóznější než jindy? Šlo o dobrou finanční odměnu a také o vaše největší finále…
Určitě jsem si na peníze vůbec nevzpomněla. (směje se) Na finále čtyřhry a na semifinále dvouhry přijela v sobotu polská televize, takže všude byla spousta kamer, na což nejsem úplně zvyklá. Často kamery přítomné jsou, ale tohle byl už pěkně udělaný televizní přenos. Přišlo i docela dost diváků. Tíha zápasu na vás v takovou chvíli trochu padne, ale v jeho průběhu jsme to obě dobře ustály. Hrály jsme navíc proti domácím, ale důležité bylo, že jsme zůstávaly pozitivní nehledě na skóre. Těší mě, jak jsem v Lešně zahrála.

Jak vysoko si váš úspěch v Lešně ceníte? Co jste dostala za vítězství?
Vítězství si cením moc. Popravdě mě čtyřhra hodně baví, byť je také hodně důležité, s kým se domluvíte a jak si s partnerkou sednete. Jsem ráda, že jsem i po vyřazení ze singla zůstala na debla a že se to vyplatilo. Dostala jsem kytku, skleněný pohár a hodinky.

Ve dvouhře vám to naopak nesedlo, byť jste měla hodně obtížnou soupeřku, bývalou 58. hráčku světa Kaju Juvanovou ze Slovinska. Prohrála jste dvakrát 1:6. Soupeřka Juvanové ve finále kvalifikace pak neuhrála ani jeden gem… Asi jste přesto čekala víc, že?
Byl to můj první zápas v roce. Nechci říct, že jsem byla nerozehraná, ale povrch byl trochu specifický, rychlejší, než jsem čekala. Celý duel jsem byla bez rytmu a necítila jsem se nejlíp. Soupeřka fakt nehrála vůbec špatně. Mrzí mě, že jsem ji nepotrápila víc, protože jsem na to kvalitu určitě měla. Gemy nebyly všechny tak jasné, ale prohrála jsem 1:6, 1:6. I když jsem byla v kvalifikaci nasazená, dostala jsem Kaju Juvanovou, ale takový je tenis. Jednou máte lepší los, jindy horší.

Jaký je váš program na nadcházející týdny?
Pojedu teď do Německa na patnáctku. Pak se budu rozhodovat, ale předběžně přemýšlím o turnaji v Trnavě.

Zůstane pro vás i po tomto vítězství čtyřhra spíše doplňkem ke dvouhře, nebo se to změní?
Čtyřhra pro mě nikdy nebyla doplňkem. Mám ráda dvouhru i čtyřhru. Čtyřhra pro mě má velký význam a beru ji jako stejně důležitou jako dvouhru.

Viděl vás radovat se z titulu někdo z rodiny, trenér nebo nějací přátelé?
Od začátku turnaje jsem v Lešně byla sama. A když to fungovalo, tak jsem tam zůstala sama až do konce turnaje.