Bartůňková si osladila návrat titulem. Bez tenisu nemohu žít, přiznává

Gratulujeme k vynikajícímu výsledku. Jak jste vaši nucenou přestávku trávila?
Snažila jsem se udržovat. Hrála jsem tenis dál, ale taky jsem chodila denně do školy na Gymnázium Opatov. Budu teď dělat maturitu a taky jsem si udělala autoškolu. Dělala jsem spoustu běžných věcí, na které jsem dřív neměla čas. Učitelé a spolužáci mi během té doby bez tenisu dávali velkou sílu. Jsem jim moc vděčná, bez nich by to bylo daleko těžší.

Cítíte ještě hořkost po tom, co se přihodilo?
Udělala jsem tlustou čáru za tím, co bylo, a jsem ráda, že už zase můžu být na kurtu a dělat to, co miluju. Uvědomila jsem si, že bych bez tenisu nemohla žít. Tohle mě nemohlo zastavit.

Váš první turnaj jste letos odehrála v norském Oslu. Na podniku dotovaném 15 tisíci dolary jste si připsala tři hladké výhry a vypadla jste nakonec v semifinále s Nizozemkou Anouck Vranckenovou Peetersovou po těžké třísetové bitvě. Byla jste spokojená, nebo jste od turnaje s nižší dotací čekala více?
Upřímně, teď úplně neřeším nějaké výsledky nebo body. Jsem ráda, že jsem zpátky na kurtu a snažím se spíš odehrát co nejvíc zápasů. Chci se dostat do pohody po kondiční stránce. V Oslu jsem odehrála čtyři zápasy, což splnilo svůj účel, ale úspěch to pro mě není. V semifinále jsem byla blízko, měla jsem mečboly. Byl to prakticky vyhraný zápas, ale nakonec jsem ho nezvládla dovést do vítězného konce. Bylo to hodně o mně, uvědomila jsem si, v čem se musím zlepšit. Soupeřka se zlepšila, hodně bojovala a nakonec si výhru zasloužila.

Druhým turnajem byl ten v anglickém Sunderlandu, který jste vyhrála. A tam už vaše soupeřky byly velmi kvalitní...
Určitě to byl hodně těžký turnaj. Jela jsem si tam hlavně odehrát zápasy a je trochu zázrak, že jsem tam takhle po osmi měsících vyhrála. Úplně jsem to nečekala. Taky je složitější teď tenis skloubit se školou. Pro mě je to určitě výborný výsledek. Odehrála jsem pět zápasů se soupeřkami, které byly zase lepší než ty na předchozím turnaji. V prvním kole jsem dostala první nasazenou, takže jsem to neměla úplně lehké.

Soupeřka z prvního kola Marina Bassolsová Riberaová ze Španělska hrála kvalifikaci na první grandslam sezony v Melbourne. Nakonec jste ji porazila 6:3, 6:3. Jak to byl složitý duel a v čem jste ji přehrála?
Po pravdě, na kurtu jsem se v tom zápase úplně necítila. Pořád se do toho dostávám. S takovým výkonem porazit dvoustou hráčku světa je určitě obdivuhodné. Můžu se rozhodně o dost zlepšit. Byla jsem lepší v klíčových momentech, ale bylo to těžké utkání.

V následujícím kole vás čekala Estonka Maileen Nuudiová. Měla jste z toho zápasu lepší pocit než z utkání prvního kola?
Určitě jsem se o dost zlepšila. Musím říct, že i druhé kolo bylo hodně těžké. Estonka určitě nevypadala na své umístění na světovém žebříčku (1268. hráčka pořadí WTA – pozn. red.), hrála fakt dobře a rychle.

Čtvrtfinále proti Chorvatce Ivě Primoracové jste vyhrála 6:0, 6:2. To je proti výborně servírující tenistce obdivuhodný výsledek…
Opět jsem se zlepšila oproti minulému zápasu. Proti Chorvatce jsem si trochu zkomplikovala koncovku, ale jinak jsem to zvládla.

Vaše semifinálové soupeřka, Belgičanka Costoulasová, byla druhá na světě mezi juniorkami, a také vás dobře prověřila…
Tu znám dobře z juniorů, párkrát jsem s ní i hrála. Byl to pro mě dobrý zápas. Hrála jsem ho úplně bez tlaku a byla jsem ráda, že jsem postoupila do semifinále. Už i to jsem brala jako úspěch. To, že jsem to dotáhla až do konce, je pro mě malý zázrak.

Ve finále jste ztratila proti Britce Amelii Rajecké svůj jediný set na turnaji. V čem byl ten zápas nejtěžší?
Soupeřka dobře servírovala, bylo těžké ji brejknout. I já jsem pak ale dobře podávala, takže to bylo o tom, kdo dokáže prorazit servis soupeřky. Složité to bylo hlavně po mentální stránce, šlo přeci jen o finále. Rajecká hrála hodně betonově. Tříseťák pro mě nebylo snadné po fyzické stránce zvládnout.

V únoru a březnu obhajujete poměrně dost bodů. Kromě těch, které jste teď získala, v podstatě obhajujete úplně všechny, které máte. Stresuje vás to, nebo zůstáváte úplně v klidu?
Body nebo obhajoby teď vůbec neřeším. Je to úplně jiná situace, než kterou zažívám běžně. Naskočila jsem zpátky, dostávám se do hry a žebříček teď není úplně důležitý. Chci se zlepšovat, nabírat zápasy. Koncentruju se na svou hru. Ani za normálních podmínek jsem nějaké obhajování bodů moc neřešila. Nedávám na sebe aktuálně žádný tlak. Jsem šťastná, že jsem na kurtu.

Kdo v současnosti tvoří váš tenisový tým? Změnil se nějak?
Můj tým se úplně nezměnil. Na turnaje se mnou jezdí táta a na Štvanici trénuju s panem Vaníčkem. Po tom, co se mi přihodilo, se ale lidi okolo mě trochu vytřídili. Poznala jsem, kdo při mně stál po celou dobu a kdo nade mnou trochu mávnul rukou.

Sledovala jste i během vaší pauzy tenis, nebo jste byla znechucená tím, co se stalo a radši jste tyhle věci úplně vypnula?
Znechucená jsem samozřejmě byla, ale tenis celý život miluju a milovala jsem ho i po celých osm měsíců, kdy jsem nemohla hrát. Hodně jsem se dívala hlavně na grandslamy. Tenis jsem v televizi sledovala víc než předtím.

Jaký je váš nejbližší tenisový plán? A jak ho dokážete zkombinovat s maturitou?
Dělám teď maturitu, takže to určitě nebude tak, že budu jezdit jako šílená týden co týden na turnaje. Už mám ve škole fakt kousek do cíle a pořádně to rozjedu až po maturitě. Teď mě čeká ještě turnaj v Glasgow. Ráda bych si zahrála také na pětasedmdesátce v Praze na Štvanici. To je domácí turnaj a na něj se moc těším.