V devětadvaceti slaví životní úspěch! Přestala jsem to řešit a ono to přišlo, raduje se Keysová

Získat grandslamový titul je snem všech tenistů. Dosáhnout na vrchol na jednom z turnajů velké čtyřky motivuje hráče, aby se snažili neustále zlepšovat a v trénincích chodili za limity. U Madison Keysové to nebylo jiné. Jenže poté, co neuspěla ve finále US Open v roce 2017, když jí bylo 22 let, se její sen začínal každým dalším rokem rozplývat.

Každým dalším grandslamovým turnajem, který měla za sebou, každým dalším uplynulým rokem v ní rostla stále větší panika, že to nedokáže. Až se dostala do bodu, kdy své pocity musela začít řešit.

„Pomohla spousta terapie. Začala jsem k sobě být opravdu upřímná, což bylo hodně těžké. Nechtěla jsem nechtěla být osobou, která sama se sebou bojuje. Vyhledala jsem pomoc, abych si mohla s někým skutečným promluvit, a to nejen o tenise, ale i tom, jak se cítím sama se sebou. Upřímně myslím, že kdybych to neudělala, tak bych tu teď neseděla,“ pomrkla na tiskové konferenci k trofeji pro šampionku Australian Open.

„Už od mládí jsem měla pocit, že kdybych nikdy nevyhrála grandslam, nesplnila bych to, co si o mně lidé myslí. To bylo docela těžké břemeno, které jsem si musela nést,“ vyprávěla Keysová, která se však díky terapii začala soustředit na zcela jiné věci a brala svou kariéru jako úspěšnou i bez grandslamu na kontě. Ostatně, už byla světovou sedmičkou a na kontě měla devět trofejí z okruhu WTA.

„Konečně jsem se dostala do bodu, kdy jsem na sebe byla hrdá a byla jsem pyšná na svou kariéru, ať už s grandslamem, nebo bez něj. Konečně jsem se dostala do bodu, kdy mi nevadilo, že se to nestane,“ pokračovala. „Nepotřebovala jsem ho k tomu, abych měla pocit, že mám dobrou kariéru nebo že si zasloužím, aby se o mně mluvilo jako o skvělé tenistce.“

„Mám pocit, že jsem se konečně zbavila těchto vnitřních hlasů. Dalo mi to možnost jít na kurt a hrát opravdu dobrý tenis, díky kterému jsem skutečně mohla grandslam vyhrát,“ upozornila.

V Melbourne se to povedlo. Její cesta turnajem pak byla neskutečná. Od třetího kola čelila jedné vážné překážce za druhou. Porazila Danielle Collinsovou, Jelenu Rybakinovou, Elinu Svitolinovou a v semifinále Igu Šwiatekovou.

Právě zápas se Šwiatekovou jí pak dodal ohromnou dávku sebevědomí pro sobotní finále. „Vítězství proti Ize bylo překonáním opravdu velké překážky. Po zápase jsem si říkala, že v sobotu můžu rozhodně vyhrát,“ uvedla.

A také vyhrála. Ve světovém žebříčku se díky tomu vyhoupne na sedmé místo, čímž vyrovná své kariérní maximum.