Zima, déšť a dohrávka v Margaret Court Areně. Duo K+V se v Austrálii našlo

V semifinále turnaje jste bohužel podlehly australsko-britskému páru Emerson Jonesová, Hannah Klugmanová po setech 6:7(3), 3:6. Jaké to bylo utkání?
V: Za mě dobrý, zahrály jsme si v Margaret Court Areně, což je tady jeden z největších kurtů. Bohužel to nebyl náš den, ale soupeřky zahrály velmi solidně. Tak to někdy je. Ale semifinále? To považuji za velký úspěch pro nás obě. Na to, že spolu hrajeme poprvé… Doufám, že si spolu zahrajeme i na dalších grandslamech a dopadne to lépe než dnes.
T: Mohu jen souhlasit, dnes to prostě nebyl náš den. Na kurtu jsem se necítila moc dobře. Ale zahrály jsme si ve velké aréně, což je pro nás skvělá zkušenost. A třeba na příštích grandslamech už budeme vědět co a jak. Jsem moc ráda, že jsme se tady s Vendy domluvily. Zjistily jsme, že nám to funguje a hrajeme spolu dobře. Rozumíme si, a tak se moc těšíme na příští příležitost.

První set jste odehrály ještě ve venkovní aréně 1573. V hledišti jsem klepal kosu, přestože jsem měl na sobě bundu. Jak jste se popasovaly s takhle nepříjemným počasím?
V: Na to, že je to Austrálie, jsem trochu zklamaná. (směje se) Ale to k tomu patří, musím být připravená na všechno. Malinko mě zarazilo, že i když začalo poprchávat, stále jsme musely hrát. Lajny klouzaly, proto jsem se zeptala, jestli vážně budeme pokračovat. Bylo mi řečeno, že ano. Pak se ale rozpršelo a já se už bála, že uklouznu a zraním se. Tak jsem řekla, že hrát opravdu nejdu. Hra se tehdy přerušila, následně jsme ovšem musely 20 minut sedět na kurtu. Nemohly jsme odejít, mrzly jsme. A kvůli silnému větru na nás i pršelo. Tohle mi trochu vadilo, ale jinak dobrý.
T: Dneska to nebylo vůbec ideální. Ale díky dešti jsme se mohly podívat na takhle velký kurt, což je plus.

Už jsme slyšeli, že tenisté mají v rozlehlých arénách problém s odhadem velikosti dvorce. Musely jste si na to zvykat?
V: Jednoznačně. Já měla problém s těmi světly. U stropu je velká tma, ze které světla míří přímo na vás. A když si nadhodíte míč při servise nebo smečujete, je to opravdu nepříjemné. Navíc mám ještě trošku problém s očima. Naštěstí jsme měly k dispozici rozehru, ale dle mého to nestačilo. (směje se) Ale věděla jsem, že i soupeřky budou nervózní. A důležitý gem, který po restartu utkání následoval, jsme dokázaly ovládnout.
T: Na takhle velkém kurtu jsme ještě nehrály. Určitě by bylo lepší, kdybychom se na něm mohly rozehrávat třeba půl hodiny. Věděly bychom, co můžeme očekávat. Čtyři minuty jsou opravdu krátká doba. Ale je to pro nás velká zkušenost, pro příště víme.

Na kurtu působíte dost energicky, neustále se povzbuzujete, což se u některých jiných dvojic tolik říct nedá. Je to velká výhoda?
V: Díky tomu jsme postoupily do semifinále, opravdu mezi sebou máme dobrou energii. Dnes diváci trochu fandili proti nám, protože jednou ze soupeřek byla Australanka. Přesto si myslím, že jsme si je ke konci zápasu získaly.
T: Pomohlo nám, že jsme si zahrály přípravný turnaj v Traralgonu. Mohly jsme si tam vyzkoušet různé varianty, což jsme využily právě v Melbourne. Vyhrály jsme tady dva supertiebreaky, ve kterých jsme se dokázaly nahecovat ještě více. Navzájem se dobře doplňujeme, je to super.

Na co budete vzpomínat, když se v budoucnu řekne „Australian Open 2025“?
V: Na to, že jsme se našly v deblu. A zkušenosti. Musíte hrát s kartami, které ten den dostanete. Pokud budu mluvit o čtyřhře, tak v prvním zápase jsem nehrála dobře já, v tom následném se to zase otočilo. Debl je týmový sport. A díky tomu, jak jsme se navzájem zastupovaly a podporovaly, jsme postoupily až do semifinále.
T: Určitě si vybavím nás dvě. V říjnu jsem seděla nad listem a říkala jsem si: „Kurňa, já nemám s kým hrát čtyřhru na grandslamech!“ Psala jsem pár holkám, ale ty už byly domluvené, nebo se sem nechystaly. Tak jsem zkusila Vendy. Ta mi nejdříve napsala, že už je dohodnutá s Rakušankou Taggerovou. Ta jí to však nakonec zrušila.
V: Usmálo se na nás štěstí, hned jsem si sedly. S Taggerovou jsem ani tolik hrát nechtěla, ale už jsme byly domluvené. Neměly jsme mezi sebou takovou chemii jako máme s Terkou. Opravdu se mi s tebou, Terko, hraje stokrát lépe. Doufám, že to Rakušanka neuvidí. (směje se)
T: Už po Traralgonu jsme si řekly, že spolu odehrajeme Roland Garros i Wimbledon. Jsem moc ráda, že jsme tady uhrály semifinále. A že to dnes nevyšlo? Neštěstí, ale i motivace do dalších grandslamů.  

Kdybyste se měly zasnít, tak kde byste se viděly na konci letošní sezony?
V: Tady! (ukazuje na obrazovku, kde běží přenos ze semifinále AO) Ne, to ne. (směje se) Ale realisticky bych se ráda viděla v nejlepší pětistovce na WTA, možná i lépe. Ale tím, že ještě budu hrát juniory a mám mezi dospělými omezený počet turnajů, to nejde takhle predikovat. Uvidíme, jak se mi bude dařit. Je to jiný tenis, bude záležet, jak do toho vstoupím. První rok je vždy nejtěžší. Stejné to bylo i v juniorech. Když jsem začínala, nedokázala jsem si představit, že někdy budu v top 100. Ale zpětně vím, že možné je všechno.
T: Nějaké cíle bych si úplně nevytyčovala. Minulou sezonu v lednu se mě ptal jeden klučina, co bych chtěla během roku dokázat. Odpověděla jsem, že bych jen chtěla hrát dobře a dobře se cítit na kurtu. A být zdravá.
V: Ale nekecej… (směje se)
T: Ne, fakt! Na začátku roku jsem byla kolem 120. místa a končila jsem ho na deváté pozici. Ale určitě bych se chtěla procpat také někam do top 500 ženského žebříčku. Budu šťastná, když se nám povede nějaký hezký výsledek na juniorských grandslamech, ale dospělé turnaje jsou nyní prioritou.

Kam nyní povedou vaše nejbližší cesty?
V: Odlétám na dva turnaje do Brisbane, kde mě čekají ženské pětasedmdesátky. A pak konečně domů.
T: Já teď pojedu domů a budu trénovat. Pauza byla krátká, takže na trénink je nejvyšší čas. Pak možná vyrazím na pětasedmdesátku na pražskou Štvanici, pokud dostanu divokou kartu.

Takže na juniorské turnaje už zanevřete?
T: Určitě budeme hrát grandslamy. A Roehampton, který je přípravným turnajem před Wimbledonem. A možná i pětistovky v Miláně a Offenbachu. Ale jinak se už obě budeme chtít soustředit na ženské turnaje.
V: Já už možná nepojedu na US Open, je to až ke konci sezony. Kdybych si něco nahrála a mohla to zkombinovat s nějakým dospělým turnajem, tak tam možná poletím. Ale jinak mi to připadá zbytečné. Přeci jen je to můj poslední rok mezi juniory. Ani tohle Australian Open neberu jako svou největší akci během australské šňůry, následující pětasedmdesátky v Brisbane mají pro mě vyšší váhu.

Australian Open, Melbourne (AUS, 96 500 000 AU$, tvrdý povrch)
Semifinále čtyřhry juniorek
KREJČOVÁ, VALDMANNOVÁ – Jonesová (AUS), Klugmanová (GBR) 6:7(3), 3:6