Cesta za snem pokračuje! Kumstát se vyrovnal s chorály a udolal syna tenisové legendy

Jak jste viděl utkání druhého kola?
Myslím, že to byl z obou stran neskutečný zápas. Hráli jsme velice dobře, i když mi přišlo, že ke konci to bylo z obou stran velice opatrné. V té koncovce mi přišlo, že jsme oba byli velice nervózní, ale nakonec jsem si řekl před posledním míčem, že to prostě risknu a buď to dopadne, nebo ne.

V prvním setu jste měl úspěšnost prvního servisu jen 39 procent. Vaše hra se přitom opírá o velmi dobré první podání…
Viděl jsem to ve statistice po setu a říkal jsem si, že to snad nemůže být možné. Přišlo mi, že jsem ze začátku servíroval dobře, ale poslední tři nebo čtyři gemy v úvodní sadě začalo to procento hodně padat. Říkal jsem si, že se musím na první podání více soustředit a procento zlepšit. Nevím, jak moc se mi to povedlo, ale v důležitých chvilkách jsem si dokázal servisem pomoci.

První set jste dotáhl do úspěšného konce. Ve druhém jste měl výhodu brejku, ale pak se situace dost zkomplikovala. Najednou to bylo 4:5. Jak pracovaly vaše nervy?
Když jsem si prohrál podání, říkal jsem si, že se budu hned soustředit na následující gem na returnu a zkusím Hewitta brejknout zpátky. Myslím si, že v takovou chvíli mám vždycky nejlepší šanci si vzít výhodu zpátky. Bohužel se mi ten gem vůbec nepovedl. Udělal jsem čtyři lehké chyby a najednou to bylo 4:5. Trochu jsem znervózněl, ale pomohl jsem si hodně podáním a totéž se pak opakovalo při servisu za stavu 5:6. V těchhle chvílích jsem hodně vylepšil servis a to mi moc pomohlo.

Přesto jsem v tiebreaku čelil setbolu soupeře…
Říkal jsem si, že hlavně musím dát první servis. Dneska mi vůbec nešlo podání zleva ven z dvorce, takže jsem si řekl, že buď budu podávat na tělo, nebo budu hrát zatáčku na téčko. Vybral jsem si druhou variantu, protože to bylo do soupeřova slabšího úderu a měl jsem štěstí, že míček trefil rámem do autu.

Před rokem jste na cestě do finále hrál na velkém kurtu číslo 3 dva zápasy a oba jste vyhrál. Vzpomněl jste si na to?
Určitě. Vzpomínky na tento kurt mám neskutečné. Vyhrál jsem tu dva zápasy a po výhře tady jsem postoupil do finále. Zatím tu mám stoprocentní bilanci.

Spíš než jako na tenise to tu ale vypadalo jako na fotbale. Kurt byl zcela zaplněný, fanoušci buráceli a prozpěvovali chorály. Fandili synovi australské tenisové legendy Lleytona Hewitta. Zažil jste někdy podobné podmínky? Co to s vámi dělalo?
Nikdy jsem nic podobného nezažil. Věděl jsem, že to tak bude, a byl jsem připravený. Myslím, že jsem to v hlavě zvládl skvěle, i když jsem tam měl ve druhém setu chvilky, kdy jsem rozhazoval rukama, nebo se mi něco nepovedlo. Trochu jsem se rozčiloval, ale myslím, že v nejdůležitějších momentech jsem byl soustředěný a v hlavě jsem se od těch podmínek na kurtu oprostil a soustředil jsem se jenom na sebe.

Váš protihráč Cruz Hewitt je synem bývalé světové tenisové jedničky a ikony australského tenisu. On i jeho otec Glynn, který reprezentoval vlast v australské verzi ragby, svého potomka bouřlivě povzbuzovali z hlediště. Co vám říká jméno Lleyton Hewitt? Je to pro vás už tenisový pravěk?
Určitě vím, o koho jde. Lleyton Hewitt je jeden z nejlepších hráčů australské tenisové historie. Byl jsem rád, že se přišel podívat.

Máte tu za sebou dva zápasy. Oba jste vyhrál. Zkuste je srovnat s tím, jak jste si tady počínal loni.
Myslím, že to tu zvládám skvěle. Minulý rok jsem mohl prohrát ve druhém kole s Britem Robertsonem, se kterým byl stav 6:7, 6:6 a byl jsem blízko vyřazení. Kdybych nevyhrál ve druhém setu tiebreak, tak bych vypadl. Tento rok jsem vyhrál oba zápasy ve dvou setech a budu se snažit to tak zvládat i dál.

Australian Open, Melbourne (AUS, 96 500 000 AU$, tvrdý povrch)
2. kolo dvouhry juniorů
JAN KUMSTÁT – Cruz Hewitt (AUS) 6:3, 7:6(7)