Poslední mohykán Lehečka o Djokovičovi: Co vím, tak už nějaké turnaje vyhrál

Tři zápasy, jeden ztracený set. Nepřijde vám, že to jde až příliš lehce?
Na to mám asi jedinou odpověď – jaký si to uděláš, takový to máš. Snažím se jen soustředit sám na sebe. Je pro mě důležité, abych zápasy odehrál tak, jak si sám přeju. A to se mi dnes povedlo na jedničku. Věděl jsem, co přibližně mohu od soupeře očekávat.

Na kurtu jste dominoval od samotného úvodu, ani jednou jste nepřišel o servis. Z čeho pramenila vaše převaha?
Soupeře jsem dnes určitě předčil v uvedení míče do hry. Lépe jsem servíroval a returnoval, což určovalo ráz celých výměn. Dostával jsem ho pod tlak rychleji než on mě. V důležitých momentech jsem pak zahrál lépe takticky. Byl jsem schopen si dojít na síť nebo udělat takové rozhodnutí, které on v daný okamžik nečekal. To mi umožnilo mít větší klid.

K zápasu jste nastoupil až o několik hodin později oproti původnímu plánu…
Nikdy není příjemné čekat takhle dlouho. Už první singl holek před Kubou byl dlouhý, hrály přes dvě a půl hodiny. Pak Kuba hrál pětiseťák, který bohužel nedopadl podle jeho představ. Už jsem se jednou začínal rozcvičovat, když Kuba končil třetí set, ale následovala další prodleva.

Ale to k tomu prostě patří, nestalo se mi to poprvé, a ještě to určitě i několikrát zažiju. Vždycky je samozřejmě ideální, když víte, v kolik hodin jdete přesně na kurt a podle toho si můžete uzpůsobit celý den. Dneska jsem tu byl už v poledne, ale dostal jsem se na kurt až někdy po sedmé hodině.

V hledišti bylo k vidění i několik českých vlajek. Vnímal jste podporu fanoušků?
Spousta fanoušků v dresech, strašně si toho vážím, je to hrozně fajn. V Česku bohužel absolutně nemáme šanci zažít turnaj v domácích podmínkách, což mi přijde strašná škoda a mrzí mě to. Snad se toho dožijí moje vnoučata… O to je hezčí, když nás Češi přijdou podpořit takhle daleko od domova. Často před výměnou někdo česky zařval „Pojď Jirko!", což mě opravdu zahrálo u srdíčka. Jsem pyšný, že nás lidi přijedou podpořit, přestože hrajeme takhle mimo domov.

S výjimkou jediného dne tady v Melbourne nepanují žádné pařáky. Berete to jako výhodu?
Nejsou to typická australská vedra, ale nevím, jestli je to pro mě nějaká výhoda. Hraní v teple mám rád a vždy se na něj těším. Ale musím přiznat, že dneska už mi byla i trošičku zima. Naštěstí podmínky na kurtu, včetně míčů, jsou tady hodně kvalitní. Takže nějaký extrémní rozdíl, například že by to přestalo lítat, nevnímám. Mně hraní v horku nevadí, ale každý zápas v chladnějších podmínkách znamená ušetření sil. A ty se budou hodit.

Oproti soupeřům jste na kurtu zase tolik času nestrávil. Cítíte se stále čerstvě?
Určitě nemám v hlavě, že jsem tu odehrál nějaké menší množství setů. Pro mě je to jen další vyhraný zápas a postup do dalšího kola. A jestli to bylo v pěti nebo ve třech setech, na to se nekoukám. Kdybych nad tímhle moc přemýšlel, tak by to bylo zbytečné.

Na turnaji jste posledním českým zástupcem. Co na tuhle pozici říkáte?
Na jednu stranu je to fajn. Na tu druhou jsme možná všichni čekali trochu více holek v pozdější fázi, ale to je prostě tenis. Nemyslím si, že je to něco hrůzostrašného, holky naopak český tenis držely extrémně dlouhou dobu. A stále ho drží. Že se jeden grandslam nepovede? To se prostě stane. Doufám, že se mi celkový dojem povede ještě vylepšit. Navíc bych řekl, že s Tomášem i Kubou jsme tu odehráli fakt super zápasy a určitě se máme od čeho odpíchnout.

V osmifinále narazíte na Novaka Djokoviče. Jaký to bude zápas?
Neočekávám nic lehkého, bude to těžký oříšek. Co vím, tak už nějaké turnaje vyhrál… (směje se) Tohle jsou podmínky, které mu strašně sedí, ovládl to tady desetkrát, v Austrálii se mu daří. Ale to mně taky a budu se snažit soustředit, abych na něho dokázal vyzrát. Musím hrát svoji hru a věřím, že když všechno půjde podle plánu, tak určitě budu mít na to ho třeba i porazit.

Australian Open, Melbourne (AUS, 96 500 000 AU$, tvrdý povrch)
3. kolo dvouhry mužů
JIŘÍ LEHEČKA (29.) – Benjamin Bonzi (FRA, 64.) 6:2, 6:3, 6:3