Po myšlenkách na konec hned devět titulů! Dostal jsem další šanci, těší Gengela

- David Schlegel

Marek Gengel zakončil letošní sezonu pětiturnajovou šňůrou v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch, kde si připsal hned tři turnajové triumfy. Celkem letos vyhrál na tomto místě devět turnajů, což z něj dělá tenistu, který v uplynulé sezoně získal na turnajích nejvíce titulů na okruhu ITF. Gengel také na turnajích ITF vyhrál nejvíce zápasů ze všech tenistů – 83, plus v dalších dvou postoupil po skrečích soupeřů. Nyní se na světovém žebříčku posune zpátky ke 250. místu, kde byl již na začátku roku 2023. Aktuálně odpočívá ve Špindlerově Mlýně a odtud poskytl Tenisovému světu exkluzivní rozhovor.

Čtvrtfinále, finále a tři tituly... Jak jste spokojený s pětitýdenním pobytem v Šarm Aš-Šajchu?
Určitě to byla paráda! Když jsem tam odjížděl na pětitýdenní štaci, rozhodně jsem nečekal, že to takhle dopadne. Upřímně, v plánu ani nebylo tam zůstat na všech pět turnajů, ale tím, že jsem začal vyhrávat, byla škoda odjet a nevyužít formy, kterou jsem tam zase získal. Myslím, že to bylo nad očekávání a je skvělé, že se to takhle povedlo.

Vaše forma gradovala, čemu to přičítáte?
Bohužel se mi první turnaj nepovedl, na druhém jsem se už rozehrál lépe a postoupil jsem do finále. A když člověk pak v Egyptě najede do takové formy, že vyhrává, má strašnou výhodu oproti ostatním hráčům a je lehčí z toho pak těžit v dalších týdnech. 

Na prvním turnaji přišla dvě hladká vítězství nad Němcem Moraingem a Britem Martinem, pak porážka 3:6, 6:7 s Rusem Philippovem, kterého jste přitom krátce předtím na stejném místě porazil... Co bylo špatně? Jak byste ten turnaj zhodnotil?
Nezačal jsem úplně špatně na to, že jsem doma moc nepotrénoval a spíše se věnoval odpočinku. První dvě kola jsem zvládl velmi dobře, hlavně ve druhém kole jsem Britovi Martinovi nedal vůbec šanci a hrál jsem fakt výborně. Bohužel, ve čtvrtfinále jsem prohrál s Rusem Philippovem a ten den mě opravdu nesedl. Hrál jsem těsné auty, chybělo mi štěstí a byl to pro mě den blbec. Fakt mi to nešlo. I takové dny jsou a musel jsem se s turnajem rozloučit už ve čtvrtfinále.

Na druhém turnaji už jste se dostal do finále. V prvním kole vás potrápil rakouský mladík Hipfl, v semifinále jste v krátký čas uštědřil čtvrtou porážku v řadě A. Bindovi, ale ve finále vás těsně porazil domácí Faris Zakaríja, který na ostatních turnajích v Šarm aš-Šajchu na podzim nepřešel druhé kolo. V čem byl tak nebezpečný? V rozhodujícím setu jste ztratil vedení 3:0…
Druhý turnaj už byl určitě povedenější. V prvním kole jsem ztratil set s mladíkem Hipflem, který dobře servíroval a v prvním setu mi utekl jeden gem na podání a dokázal si to dopodávat. Jinak jsem si to ale docela pohlídal a bylo to docela bez problémů. Pak jsem najel do své obvyklé egyptské formy a až do finále to bylo bez problémů. I ve finále jsem začal dobře, vedl jsem 4:0. Od Egypťana Farise Zakaríjy se moc nečekalo, že mě porazí, ale bohužel pro mě ten den hrál hodně dobře a chtěl strašně moc vyhrát. Padlo mu tam úplně všechno. Dá se říci, že jsem sice prohrál v podstatě vyhraný zápas, ale ten Egypťan si to ten den zasloužil. Nebylo to o tom, že bych něco hloupě zkazil, o kousek to prostě nevyšlo.

Třetí turnaj už jste vyhrál. Ztratil jste jen dva sety. V prvním kole s mladým Estoncem Ojakaarem a ve finále s Vadimem Ursuem z Ukrajiny, který nad vámi vedl 3:1 v rozhodujícím setu. Čím jste zápas dokázal otočit?
Tenhle turnaj jsem projel v podstatě jako nůž máslem. Pokračoval jsem ve své egyptské formě, kterou jsem nastartoval na druhém turnaji. Ve finále jsem se trochu trápil s Ukrajincem Ursuem, ten tam taky nehraje špatně a uhrál tam za poslední rok spoustu dobrých výsledků. Byl to těžký soupeř, se kterým jsem na jaře ve třech setech těsně prohrál. Měl jsem to trochu v hlavě a chtěl jsem mu tu porážku vrátit. I on byl hodně nahecovaný. Bylo to hodně o psychice. On se snaží soupeře rozhodit, hádá se s rozhodčími více než jiní hráči a dělá na kurtu trochu bordel. Zvládnul jsem to ale dobře. Podle výsledku to bylo hodně těsné, ale cítil jsem se na kurtu dobře.

Na čtvrtém turnaji jste deklasoval vítěze juniorského Turnaje mistrů Rottgeringa z Nizozemska, kterému jste povolil pouhé dva gemy. Ve čtvrtfinále jste proti veteránu Safwatovi z Egypta odvracel dva setboly a ve finále jste pak napotřetí porazil Rusa Simakina, kterému jste nadělil dokonce kanára... Jak byste zhodnotil tento turnaj?
Tohle byl ještě povedenější turnaj než ten třetí. Moje forma tu gradovala a dovolil jsem si ještě víc než předtím. Byl jsem hodně sebevědomý v důležitých momentech. I když jsem proti Safwatovi odvrátil dva setboly, věděl jsem, že můžu zahrát dobře a opřít se o své údery. Zápas proti juniorovi Rottgeringovi mi hodně sedl. Jemu moc nešlo podání a odzadu jsem ho přehrával, takže to bylo na jednu bránu. Myslel jsem si, že nejtěžší zápas bude finále s Rusem Simakinem, ale dal jsem mu 6:4, 6:0. Stačilo ho jednou brejknout a on se pak úplně zlomil. Druhý set byl hotový během chvilky. Byl jsem rád, že jsem neztratil moc sil, protože jsem se rozhodl, že v Egyptě zůstanu i na ten pátý turnaj.

Na posledním turnaji jste čelil bezprostřední hrozbě vyřazení proti krajanovi Davidu Poljakovi. Vedl ve druhém kole 6:3, 5:4 a podával, přičemž do té doby neztratil servis... Nakonec jste druhý i třetí set vyhrál v tiebreaku. V čem byl tento zápas jiný oproti utkání o týden dříve, kdy jste vyhrál 6:4, 6:4? Otáčet jste musel i zápas prvního kola proti Italu D’Agostinimu…
Na posledním turnaji jsem měl trochu komplikace se zdravím. I když jsem říkal, že na čtvrtém turnaji jsem se moc nezapotil, tak jsem tam asi něco špatného snědl. Ve středu proti Italovi jsem prohrál první set a necítil jsem se vůbec dobře. Bylo mi hodně těžko a po setu jsem se na plot pozvracel. Zvažoval jsem, že to i vzdám, ale říkal jsem si, že jinak to není se mnou úplně špatné a šlo jen o to špatné jídlo. Bylo to nepříjemné, ani nevím jak, ale ten zápas jsem vyhrál. Možná i soupeř z toho byl trochu rozhozený, když viděl, že mi něco je a zároveň hraju. Jednou nohou jsem už byl na cestě do Prahy… 

Další den jsem čelil krajanovi Davidu Poljakovi. To byl pro mě nejtěžší zápas na turnaji. David zvolil jinou taktiku než na minulém turnaji, kde jsem vyhrál 6:4, 6:4. Nastoupil na mě a hrál velice agresivně. Hrál na maximální riziko a všechno mu tam padalo. Strašně dobře servíroval a moc šancí jsem nedostal. Měl jsem ale docela sebevědomí a když mi pak David dal v posledním gemu šanci, tak jsem toho využil. Pak se to trochu obrátilo a dohrál jsem to do konce. Stálo tam při mně i štěstí, ale bylo to trochu i o psychické a úderové jistotě.

Od čtvrtfinále jste ale opět dominoval. Skvělé výkony jste podtrhl výhrou ve finále nad Simakinem 6:1, 6:1. V čem byl tento zápas jiný než ty, ve kterých jste prohrál?
Když jsem překonal tyhle dva těžké zápasy v prvních dvou kolech, tak to už bylo výsledkově i reálně na kurtu dobré. Cítil jsem formu a bylo těžké mě porazit. Ve finále jsem zahrál nejlepší zápas ze všech těchto turnajů. Věděl jsem, že je to poslední zápas sezony a že tam nechám všechno. Nemohl jsem zkazit míč a padlo mi tam všechno. Simakin dobře servíruje, ale stačilo ho vždycky jednou brejknout a ke konci setu byl vždy odevzdaný. Byl bez šance.

V deblu jste s Danielem Blažkou jednou postoupili do finále a jednou jste postoupili do semifinále. To je také velký pokrok... Jak byste vaše vystoupení zhodnotil? Z jakého výsledku jste měl největší radost?
Tahle druhá štace se nám s Danem hodně podařila. Odehráli jsme tam hodně dobrých zápasů. I v zápasech, které jsme prohráli, jsme dokázali soupeře potrápit a měli to s námi těžké. Celkově jsme byli určitě spokojení. Byl to velký posun oproti prvním pěti týdnům, kdy jsme uhráli jenom jedno kolo. Měl jsem velkou radost, jak se Dan zlepšil hlavně po psychické stránce. Víc si věřil a to je velice důležité. Debl rozhoduje vždycky pár maličkostí a když si pro to člověk jde, přijdou i výsledky. Byl jsem hrozně rád hlavně za Dana.

Dočetl jsem se, že jste zvažoval před rokem ukončení kariéry. Co vás k tomu vedlo a proč jste se nakonec rozhodl pokračovat?
Je to tak. V lednu letošního roku jsem zvažoval konec kariéry. Rok 2023 se mi sportovně vůbec nepovedl a měl jsem dvě zranění, která by se sportovci stát neměla. Spadl jsem až někam k osmistému místu a už taky nejsem nejmladší. Celý život jsem si procházel tím, jak se snažím prokousávat žebříčkem nahoru a věděl jsem, jak je to náročné a co mě to bude stát úsilí a finančních prostředků, kterých jsem moc neměl. Přemýšlel jsem, jestli není lepší v životě dělat něco jiného než znova zkoušet štěstí v tenise. Jsem moc rád, že jsem se nakonec rozhodl pokračovat, protože jsem letos pár turnajů vyhrál a posunul se zpátky.

Na světovém žebříčku jste se v devětadvaceti letech přiblížil na dvě místa vašemu maximu. Měl byste se posunout na 258. místo. Jaké máte další plány?
Jak říkáte, v žebříčku bych se měl posunout ke 250. místu. Tam jsem byl loni v lednu a pak jsem odjel do Thajska, kde jsem se zranil a šlo to se mnou z kopce. Dostal jsem další šanci a budu se teď snažit to lépe využít. Hlavní je vyhnout se jakýmkoliv zraněním. 

Většina vašich soupeřů se teď v zimě soustředí na nabírání fyzičky a přípravu na nadcházející sezonu. Jak to teď bude s vámi? Už brzy přece odlétáte do Austrálie…
Tím, jak se mi dařilo v Egyptě, jsem se rozhodl, že přeskočím jakoukoliv přípravu na další sezonu a spíš si teď pár dní odpočinu a pak se budu udržovat, abych navázal na svou formu z letošního roku.

Chystáte si nějak odfrknout? Viděl jsem loni vaše příspěvky z Thajska, kde jste si před zraněním užíval krásnou přírodu i velmi dobrou péči místních... Chystáte se to zopakovat?
Minule jsme si byli s přítelkyní odpočinout v Dominikánské republice, ale na to teď není čas, takže jsme odjeli na pár dní do Špindlerova Mlýna a tady relaxujeme. Užiju si teď trochu Česka, protože pak mám naplánovaných pár turnajů a nebudu zase dlouho doma.

Jaké máte cíle před nadcházející sezonou?
Před další sezonou si žádné cíle nedávám. Nemá cenu si dávat žebříčkové cíle. Musím hrát zápas od zápasu a připravit se fyzicky i psychicky, co nejlépe to půjde. Musím se vyhnout zraněním. 

A jak to máte vymyšlené? Budete dál jezdit do Egypta nebo budete spíše hrát v příštím roce na challengerech?
Příští rok bych po United Cupu měl hrát dva challengery v Thajsku a pak se uvidí, jak se bude dařit. Nebudu předbíhat, budu se řídit svými pocity, aby mě tenis bavil. Taky se budu rozhodovat podle výsledků.

A jaké máte cíle pro United Cup? Chcete dobře potrénovat nebo máte i ambici si zahrát soutěžní zápas?
Cíle si nedávám. Je paráda, že jsem se tam dostal, budou tam nejlepší tenisté z celého světa. Nebudou tam úplně všichni, ale bude možnost tam něco okoukat od ostatních. Těším se na atmosféru, jaká tam bude. To na jiných turnajích nezažiju. Bude to pro mě také výborná příprava na novou sezonu, kterou jsem tady v Česku neudělal.