Delpo a jeho husarské kousky. Jaký odkaz zanechal argentinský sympaťák?

Grandslamový titul v éře Velké čtyřky
Od Roland Garros 2005 do US Open 2013 sbírali grandslamové trofeje téměř výhradně členové tzv. „Velké čtyřky“, tedy Roger Federer, Rafael Nadal, Novak Djokovič a Andy Murray. Jejich nadvládu prolomil pouze jediný muž: Juan Martín del Potro. Mladičký Argentinec na US Open 2009 nejprve v semifinále zničil Nadala a poté v napínavém finále udolal Federera. Tím získal svůj první a nakonec i jediný grandslamový vavřín.

Vzorný a úspěšný reprezentant
Olympijský bronz z Londýna (2012), stříbro z Ria de Janeira (2016) a daviscupový triumf v roce 2016. To je reprezentační vizitka Delpa, který v národních barvách předváděl vynikající výkony. Na londýnské olympiádě skolil Djokoviče, v Riu vyzrál na Djokoviče i Nadala. Při jízdě za vysněným titulem v Davis Cupu porazil Murrayho, Čiliče i Karloviče.

Rogerův forhend? Žádný problém!
Vymýšlet taktiku proti Federerovi bylo obecně velmi složité. Nicméně platilo, že jednoručný bekhend byl jeho potenciální slabinou. Del Potro byl jako jeden z mála schopen svým dělovým forhendem přetlačit Maestra i přes jeho velkou zbraň: forhend. Tato výhoda se naplno projevila třeba v již zmíněném finále US Open 2009.

Spousta titulů
Ve srovnání s Federerem, Connorsem nebo Djokovičem je del Potrových 22 singlových trofejí na elitním okruhu nižší číslo. Co by za to ale drtivá většina profesionálních tenistů dala… Delpo překonal v této statistice bezpečně třeba hvězdy typu Tomáše Berdycha (13), Jo-Wilfrieda Tsongu (18) nebo Davida Nalbandiana (11). Svou sbírku navíc obohatil úspěchem na Masters v Indian Wells (2018), jemuž se zaslouženě přezdívá „pátý grandslam“. Ve finále tehdy odvrátil tři mečboly a porazil Federera.

Nejen respekt u soupeřů
Aby vás protivníci na okruhu respektovali, stačí mít skvělé výsledky. Aby vás ale prakticky všichni měli rádi, když je obíráte o potenciální slávu, trofeje a peníze, to už je unikát. Del Potro se zalíbil mnoha lidem. Jeho fanouškovská základna byla mimořádně početná, skvěle vycházel se všemi hlavními rivaly. Kamarád Djokovič mu po nabité olympijské sezoně dokonce dopřál více než důstojnou rozlučku (a v ní výhru). Takové gesto hovoří za vše.