KOMENTÁŘ: Vytoužený titul z BJKC? Půst může trvat, ale další triumfy přijdou
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z MÁLAGY – Ani při své čtvrté účasti na finálovém turnaji Poháru Billie Jean Kingové se české tenistky nedočkaly vytoužené trofeje. Ve španělské Málaze dokonce ztroskotaly už ve svém prvním utkání, když v napínavém čtvrtfinále těsně podlehly silným Polkám. Nadále tedy platí, že v jednu dobu téměř nepokořitelné Češky naposledy triumfovaly ještě ve starém formátu Fed Cupu v roce 2018.
V památném období let 2011 až 2018 sbíraly české tenisové reprezentace jeden úspěch za druhým. Ženy opanovaly hned šestkrát tehdejší Fed Cup, muži se dočkali dvou po sobě jdoucích prvenství v Davis Cupu (2012, 2013).
Na podobné krasojízdy ale český sportovní fanoušek už dlouho čeká. U mužů je to při generační obměně pochopitelné, u žen velmi překvapivé. Vždyť české tenistky pravidelně sbírají úspěchy ve dvouhře i ve čtyřhře na nejprestižnějších akcích včetně grandslamů.
V posledních sezonách ovládly tři grandslamy ve dvouhře zásluhou Barbory Krejčíkové (Roland Garros 2021, Wimbledon 2024) a Markéty Vondroušové (Wimbledon 2023). A především Kateřina Siniaková sbírá jeden grandslam za druhým ve čtyřhře, aktuálně jich má devět (z toho sedm s Krejčíkovou).
Nabízí se srovnání s minulou „desítkovou“ dekádou, kdy se českým týmům sice mimořádně dařilo ve Fed Cupu a Davis Cupu, s grandslamovými vavříny to ale bylo slabší než v posledních sezonách.
Brzy může nastat jiné období, kdy se může čekat více let na další grandslamovou vítězku (nebo grandslamového vítěze). A naopak může nastat nová zlatá éra českého BJKC týmu.
Scénář jedné hrdinky
Síla tenistek ze srdce Evropy je neuvěřitelná. Přestože v Málaze chyběly Barbora Krejčíková, Karolína Muchová, Markéta Vondroušová a Karolína Plíšková, výběr kapitána Petra Pály rozhodně nebyl žádným otloukánkem a proti většině účastnických týmů by byl favoritem.
To pochopitelně neplatilo pro duel s Polskem, které přicestovalo do Málagy v nejsilnější možné sestavě. K účasti se na rozdíl od předchozích let odhodlala i Iga Šwiateková, jež nakonec rozhodla hlavní měrou o výsledku čtvrtfinále.
Právě zmíněný scénář jedné hrdinky soupeřek, která přinese bod v singlu i deblu, je pro Češky v novém formátu týmové soutěže Achillovou patou.
V pražském vydání BJKC (2021) je ve skupině zastavila Švýcarka Belinda Bencicová, o rok později v Glasgow, kde Češky vyfasovaly šíleně nabitý program, je v semifinále už po singlech vyřadily opět Švýcarky v čele s Bencicovou. A loni v Seville zazářila v semifinále Kanaďanka Leylah Fernandezová.
V tenise ale žádná smůla netrvá věčně a mimořádná síla českých tenistek se brzy znovu projeví i v BJKC. Pokud jsou Krejčíková, Vondroušová a Muchová zdravé, patří k nejužší světové špičce a každá z nich se obtížně poráží.
Siniaková je dlouhodobě skvělou variantou do dvouhry i do čtyřhry. Čerstvě dvacetiletá Nosková je stále velmi mladá, proti Šwiatekové ukázala potenciál a zároveň získala další cenné zkušenosti. V záloze jsou také univerzálka Bouzková, velezkušená Plíšková a rychle se zlepšující mladé naděje, z nichž některé příští rok jistě vyletí vzhůru žebříčkem.
Smůla v BJKC se Češkám může lepit na paty třeba ještě jeden, dva nebo tři roky. Pak se ale naopak s úspěchy v této týmové soutěži může roztrhnout pytel. Sotva někoho by to překvapilo.
