Zakončení sezony na pozitivní vlně. Titul z Limy je pro mě speciální, raduje se Kopřiva

Ve finále jste opatil nedávnou porážku jednadvacetiletému Dánovi Elmeru Mollerovi. Byl to zároveň pro vás jediný zápas na turnaji na dva sety, ale i tak byl převelice napínavý…
Věděl jsem, že mě nečeká nic snadného, protože Moller mě před měsícem a půl na turnaji v portugalské Braze úplně přejel 6:3, 6:1. Už jsem ale věděl, co od něj můžu čekat a jak hrát výměny. Jak jsem hrál v Limě dobrý tenis, tak jsem svůj plán dokázal dodržovat. Podařilo se mi ho tlačit na jeho horší forhendovou stranu a v prvním setu jsem byl lepší. Ve druhé sadě jsem bohužel nepotvrdil své vedení. Měl jsem dvakrát brejk k dobru, ale on vždy dokázal srovnat.

Koncovka druhého setu byla mimořádně dramatická. Vedl jste 5:3 a měl dva mečboly… Přesto to nestačilo, rázem soupeř podával na výhru ve druhém setu a byl od ní jen dva míčky…
Trochu smolně jsem neproměnil dva mečboly. Při druhém mi lob sfoukl vítr do autu a najednou se to začalo úplně otáčet. On začal hrát uvolněně a najednou byl lepším hráčem na kurtu. V té chvíli už mé myšlenky nebyly moc pozitivní, jak by asi měly být. Naštěstí jsem to nějak doklepal ve dvou setech.

Vypadalo to, že vás v závěru berou křeče a říkal jsem si, jak by ten případný třetí set asi vypadal…
Bylo to hodně fyzicky náročné utkání. Nedokážu říct, jak bych se vzpamatoval před třetím setem, ale věřím, že bych si vzal pauzu na záchod a třeba by to zabralo. Křeče jsou dost spojené i s mentální stránkou. Zápas jsem měl skoro vyhraný a pak se zase začalo bojovat a v tu chvíli mě to tam začalo trochu chytat. Po mečbolu jsem si sedl a najednou mě chytily křeče kompletně do obou stehen. V tu chvíli bych asi nebyl schopný hrát, ale bylo to spojené s euforií z radosti.

Všechny ostatní zápasy jste hrál na tři sety. V prvním kole jste hrál s domácím mladíkem Buenem, který obdržel divokou kartu. Byl to hodně těžký zápas?
Nebyl to vůbec jednoduchý zápas. Sice to byl domácí hráč na volnou kartu, ale je 240. na světě a přímá účast v hlavní soutěži mu na tomto silně obsazeném turnaji unikla jen těsně. Hráli jsme o půl osmé večer, kdy podmínky byly úplně jiné než přes den, domácí publikum Buena hnalo dopředu. On hraje jako motorová myš, nic nezkazí. Věděl jsem, že musím hodně bojovat, ale přelévalo se to z jedné strany na druhou. Jemu vyšel lépe druhý set, ale ve třetím jsem si udělal hned na začátku náskok a udržel ho.

Bueno je bývalý 5. junior světa. Má to v ruce? Věštíte mu světlou budoucnost?
Určitě ano. Tím, jak je malinký, tak ještě nemá ty zbraně takové, aby přechod mezi muže úplně zvládal s větším přehledem. Má trochu slabší servis a jeho údery nejsou tak razantní, ale fyzicky, i co se týká úderové techniky, je velice nadaný. Těžko říct, kam to může dotáhnout. Pamatuji si, jak jsem hrával na futurech s Baezem. I o něm jsem si říkal, že je malý a že to bude mít strašně náročné a nakonec se dostal do nejlepší dvacítky a vyhrává i na betonech. Člověk nikdy neví.

Druhým soupeřem byl zkušený Argentinec Marco Trungelliti. Také hráč, který hodně bojuje a nic nevzdá. S ním jste prohrával 1:3 ve třetím setu. Čím se vám to podařilo otočit?
Marco po celý zápas výborně běhal, ale říkal jsem si, že když s ním budu hrát ve vysokém tempu, že by mohl odejít. Je zvyklý do toho více chodit než třeba Bueno. Hrál výborně a hodně mě trápil. Vyhrál první set, pak jsem vedl 3:0, ale najednou byl stav 3:3 a 15:40, takže mi nedal nic zadarmo. Ve třetím setu pak vedl 3:1, ale dokázal jsem to otočit. Když jsem získal gem na 4:3, tak Marco fyzicky odpadl a poslední dva gemy mi daroval.

Následně jste otočil zápas s nasazenou jedničkou turnaje Argentincem Comesaňou. Vy jste ho před dvěma lety porazil v Prostějově, ale Argentinec udělal od té doby velký pokrok. V čem se oba zápasy lišily?
Tehdy jsem ho porazil v prvním kole, ale on byl tehdy hodně mladý a v Prostějově postoupil z kvalifikace. I tak jsme tehdy hráli na tři sety. Od té doby se hodně zlepšil a posunul. Věděl jsem, že mě nečeká nic jednoduchého, ale na druhou stranu jsem si na něj věřil, protože mi jeho styl docela vyhovuje. On má slabší bekhend, snaží se všechno obíhat na forhend a tenhle styl mně extra nevadí. Za mě to byl asi nejlepší zápas na turnaji, který jsem v Limě odehrál. Oba dva jsme hráli výborně. První set jsem si trochu prohrál sám a cítil jsem po celou dobu, že mám na to, abych to otočil.

V semifinále jste obrátil utkání proti Juanu Manuelu Cerunduolovi. Zbývaly vám na další otočku síly?
Ano, paradoxně jsem vůbec žádnou únavu nepociťoval. Na kurtu to ze mě spadlo a pořád jsem bojoval a měl odkud brát. Věděl jsem, že je to semifinále, že tam musím nechat všechno. Cerundolo je hrozně šikovný. Jak je levák, dokáže hrát skvěle úhly. Jeho bratr je ještě lepší, ale i Juan Manuel už byl ve stovce. Byl to strašně náročný zápas v antukových podmínkách Jižní Ameriky, na které jsou všichni Argentinci zvyklí. Člověk si to musí vybojovat, a proto to všechno šlo do tří setů.

V peruánském hlavním městě jste hrál potřetí. Poprvé jste tam postoupil do čtvrtfinále, podruhé do semifinále a teď jste tu vyhrál. Vyhovuje vám to tam víc než na jiných turnajích v Jižní Americe?
Evidentně mi ty podmínky tam sedí. Když jsem tu uhrál čtvrtfinále, byl jsem ještě na žebříčku okolo třístého místa, takže už tehdy to pro mě byl velmi dobrý výsledek. To platilo i poté o semifinále. Za mě je to můj nejoblíbenější turnaj v Jižní Americe. Jsou tu sice pomalejší kurty, ale vždycky se tu cítím dobře a pohoda ve městě i v klubu je vždycky suprová. Tohle město mám hrozně rád, líbí se mi místní kultura, jídlo a z těch měst v Jižní Americe ho mám nejraději.

Předtím jste hrál v Guayaquilu v Ekvádoru, kde jste postoupil do druhého kola. Byl jste s výsledkem spokojený? Potřeboval jste se na Jižní Ameriku adaptovat?
Věděl jsem, že adaptace nebude úplně jednoduchá, ale přiletěl jsem tam s dostatečným předstihem, takže jsem měl dostatek času na trénink. V tréninku jsem hrál velmi slušně a i v prvním kole jsem byl se svou hrou hodně spokojený. Ve druhém kole jsem si to se Španělem Oriolem Rocou Batallou prohrál sám. Věřil jsem, že už tam udělám lepší výsledek, ale co nepřišlo tam, to se podařilo v Limě.

Nyní jste hrál v uruguayské metropoli Montevideo. Tam jste proti Ugo Carabellimu byl ze začátku jasně lepší, měl jste tři brejkboly na 5:2, ale pak se vám přestalo dařit a bylo to 4:6, 0:5. Co se tam přihodilo?
Určitě to byla otázka fyzických sil. Za stavu 4:2 soupeř na všechny tři brejkboly výborně zaservíroval. Kdybych vedl 5:2 s dvojitým brejkem, věřím, že bych ten set dotáhl do úspěšného konce a vypadalo by to úplně jinak. Pak jsem si hodně hloupě prohrál servis a kompletně se to zlomilo. Už jsem neměl z čeho brát, ať už psychické či fyzické síly. Přesuny z turnaje na turnaj jsou hodně náročné a člověk nemá čas se pořádně připravit.

S kým jste tuto jihoamerickou šňůru turnajů absolvoval? Chystáte se ještě do brazilského Sao Paula?
Jsem tu s Lukášem Soukupem. Tohle byl můj poslední letošní turnaj a už poletím domů a ukončím sezonu.

Na světovém žebříčku se pohybujete okolo 130. místa. Jak byste uplynulou sezonu zhodnotil?
Letošní sezona byla pro mě hodně nahoru dolů. Konec sezony mi hodně pomohl, když jsem od září dokázal vyhrát dva tituly, a tak ji můžu hodnotit jako úspěšnou. Splnil jsem si letos cíle a sny, o kterých jsem vůbec netušil, že jsou možné.

Jaké sny máte na mysli?
Ani jsem skoro nepomyslel na to, že bych si mohl zahrát ve Wimbledonu na centrkurtu s Djokovičem. Tyhle vzpomínky už ve mně zůstanou navždycky. Dvakrát jsem se kvalifikoval na grandslamu do hlavní soutěže. Na druhou stranu, v sezoně byly i velké výkyvy a propady, kdy jsem neměl úplně nejšťastnější období. Sezona byla trochu ve vlnách. Nakonec skončím rok na podobné pozici jako loni a z tohoto pohledu jsem spokojený.

Jak se budete připravovat na následující sezonu?
Pokusím se připravit co nejlépe, třeba tak, jak jsem to udělal loni. To jsem ukončil sezonu trošku dříve, nechal jsem si dost prostoru, abych si udělal hodně kondice a i díky tomu jsem letos zůstal bez zranění, což je to nejdůležitější. Na loňskou přípravu se pokusím navázat i letos, aby tělo bylo připraveno na velkou zátěž, která ho čeká. Do Austrálie plánuju letět někdy hned po Štědrém dnu, ale ještě nemám úplně vybraný turnaj, na kterém bych si zahrál. Určitě bych ale před kvalifikací na Australian Open rád nějaký turnaj odehrál.

Mluvil jste o splněných snech. Jedním z těch dosud nesplněných může být třeba posun na žebříčku mezi nejlepších sto hráčů na světě. Mám pravdu?
Stovka je pro každého meta, ale je to pořád jen číslo. Snažím se pracovat co nejlépe. Tenis je o každodenní práci a cestě a pokud k tomu nebudu takto přistupovat, tak se mi to nikdy nesplní. Ještě mám před sebou nějaký čas to dokázat. I kdyby se mi to nepodařilo, tak pořád mám velké privilegium, kdy můžu hrát tenis a cestovat po turnajích. Hrát všechny tyhle turnaje je pro mě parádní.