Titul bez ztráty setu. Chci se dostat do kvalifikace Australian Open, říká Svrčina

Opět jste se vrátil do Indie, kde jste ale na začátku roku utrpěl nepříjemné zranění. Jezdíte do Indie rád?
Ano, jezdím. Naposledy, když jsem tady byl v únoru, tak se mi tu dařilo. Hrál jsem slušně a uhrál jsem čtvrtfinále a semifinále, ale zlomil jsem si prst, kvůli čemuž jsem pak dva a půl měsíce nemohl hrát. Indii mám ale jinak docela rád a určitě mi nevadí tady hrát. Naopak. Říkal jsem si, že by bylo dobré si tady zkusit nějaké futury, protože by tu mohlo být trochu slabší obsazení a mohl bych si tu spíš dojít pro výhru. Říkali jsme si s týmem, že to spojíme s challengery tady v Asii. Nejdříve jsem tu hrál challenger v Jižní Koreji, teď hraju dvě pětadvacítky v Indii a pak mě čekají ještě challengery v Japonsku.

Futury jste už dlouho nehrál. Co vás vedlo k tomu, že jste se na ně do Indie přihlásil?
Už jsem nad tím delší čas přemýšlel, protože se změnilo bodování turnajů kategorie challenger. Za semifinále challengeru kategorie “75” je méně bodů než za vítězství na futuru tady v Indii. Myslím, že nejen já, ale i spousta dalších hráčů si myslí, že to není správně. Tady v Indii jsem nehrál s žádným hráčem, který by měl úroveň challengeru. I proto jsem nasbíral 25 bodů.

Hrála nějakou roli i snaha nasbírat body potřebné k tomu, abyste si zahrál kvalifikaci na Australian Open?
Neřekl bych, že to je nějaký cíl. Z krátkodobého hlediska to nějakou roli hraje. Nelpím na tom, ale samozřejmě mám spočítáno, kolik mi ještě chybí bodů k tomu, abych se tam kvalifikoval. Když se to povede, tak se to povede. Austrálii mám moc rád, je to grandslam, ale když se to nepovede, tak mě to nějak extra mrzet nebude.

Máte spočítáno, kolik turnajů máte na to body nasbírat a kolik by těch bodů mělo být?
Mám na to ještě celý listopad, takže tři turnaje. Budu hrát future v Mumbaji a dva challengery v Japonsku.

Turnaj v Indii jste vyhrál přesvědčivě bez ztráty setu. Jak to v Bubanešváru vypadalo?
Tady v Bubanešváru jsem určitě poprvé. Je to na indické poměry menší město s asi 800 000 obyvateli. Každopádně jako v každém jiném velkém městě v Indii je tu velký chaos, všude je strašně moc lidí, na ulici velký nepořádek a smrad. Tím, že je to future a nemáme tu placený hotel, tak jsem si vybral, že si najdu bydlení po vlastní ose. Našel jsem si za velice dobrou cenu pětihvězdičkový hotel. Celý týden jsem měl pohodlí luxusního hotelu s dobrým jídlem. Na kurty jsem dojížděl každý den místním tuk-tukem. Mně ale podobné věci vůbec nevadí. Jeden týden zažívám luxus, třeba teď na Masters v Šanghaji nás vozili luxusními Mercedesy a bydleli jsme v jednom z nejluxusnějších hotelů ve městě. A další týden jezdím tady tuk-tukem. Vidím tak obě třídy. Po obrovském luxusu se trochu uzemním a užívám si tady trochu tu nižší třídu.

Jak to vypadalo v Bubanešváru po tenisové stránce? Panovaly tam dobré podmínky?
Bubanešvár je hlavní město indického státu Odiša. Tenisové kurty, na kterých jsme hráli, byly v národním centru tohoto státu. Bylo tam velice dobré zázemí, pěkný centrkurt, osm dalších kurtů, takže tam byly dobré podmínky pro trénink. Byly tam k dispozici ledové koupele. V tomhle ohledu to bylo na futuru, a ještě k tomu v Indii, velmi solidní.

Jaký zápas byl pro vás nejtěžší a jak byste zhodnotil kvalitu turnaje po tenisové stránce? Hrál jste postupně se čtyřmi Indy a teprve ve finále s jedním Američanem.
Hrálo se tu trochu jinak než na jiných turnajích, protože ty kurty tady byly doslova extrémně pomalé, hlavně pak ten centrální. Míče byly Wilson Tour, které jsou také pomalé a rychle se ohrávají. Bylo to tedy hodně o fyzické stránce. Nejtěžší byl určitě zápas ve druhém kole s šestnáctiletým Indem Manasem Dhamnem. S ním jsem měl největší potíže, když jsem prohrával v prvním setu 2:5 a odvracel jsem dva setboly. Myslím, že zahrál jeden ze svých nejlepších zápasů, protože jeho hra určitě neodpovídala žebříčku, na kterém aktuálně je (1084. pozice – pozn. red.). Na ty podmínky, které tam byly, hrál extrémně dobře. V prvním setu neudělal snad jedinou chybu a všechno jsem si musel sám uhrát. Když jsem pak první set otočil, trochu jsem přišel na to, co mu vadí, a ve druhém setu už jsem dominoval. On po fyzické stránce trošku odešel.

Je mu šestnáct let. Myslíte, že Dhamne před sebou může mít velkou budoucnost?
Myslím, že určitě ano. A i ti další dva Indové, se kterými jsem hrál. Dev Javia byl můj ročník a Arjanu Šáhovi, se kterým jsem hrál semifinále, bylo osmnáct a už je kolem pětistého místa na žebříčku. Určitě jsem u nich viděl velký potenciál. Když se s nimi bude dobře pracovat a budou mít dobré zázemí pro trénink, můžou se zlepšovat a může z nich něco vyrůst.

Ve finále jste už úplně dominoval, když jste Američanu Nicku Chappellovi povolil pouze dva gemy a vyhrál jste 6:2, 6:0…
Věděl jsem, co od soupeře čekat. Nick byl fyzicky velice dobře připravený a dobře se pohyboval, na druhou stranu mi moc neměl čím ublížit. Proto si myslím, že se dostal do finále zrovna tady, protože jak tu jsou pomalé kurty, dokázal hráče přehrávat solidností a neudělal žádnou lehkou chybu. A ti ostatní hráči ho nebyli schopni na takhle pomalém povrchu přehrát. Já jsem se nenechal upinkat a snažil jsem se to uhrát sám. Vždycky jsem si počkal, až si připravím dobrou pozici ve výměně a pak jsem zaútočil. Soupeř mi ničím neublížil.

Teď se v Indii hrají ještě dva futury. Pojedete na oba dva?
V pondělí se chystám do Mumbaje a ten další future v Indii už hrát nebudu. Měl bych odjet na dva challengery do Japonska.

Častým tématem v Indii je také stravování. Ne každý český žaludek ho zvládne bez potíží. Navíc indické jídlo v Česku a v Indii je asi velký rozdíl. Jak to s indickým jídlem máte vy?
Jídlo tady je trochu jinačí, než když jdete v Česku do indické restaurace. Už jsem v Indii počtvrté, takže vím, co tu od toho můžu čekat. Vždycky si tu najdu nějakou slušnou restauraci, ve které se stravuji. Ze začátku jsem tu jedl výhradně v luxusních hotelích, ve kterých jsem bydlel. Mám jedno nebo dvě hlavní jídla, které tu jím pořád dokola, nejčastěji “butter chicken with garlic naan” s rýží.

Stále vás trénuje Marek Jaloviec? Kdo vás na turnajích v Indii doprovází?
Ano, stále je mým trenérem. V Jižní Koreji mě doprovázela mamka, která se mnou byla i první čtyři dny v Indii, ale pak musela odjet. Jsem tu s jedním indickým fyzioterapeutem, který se o mě fakt dobře stará. Dělá mi masáže a řeším s ním i kondiční přípravu.

Vy jste si v letošní sezoně prošel několika zraněními. Jak se po zdravotní stránce sezona vyvíjela? A jste teď zcela v pořádku?
Na začátku roku to bylo trochu složitější, protože jsem si před Australian Open zvrtnul kotník. Neodehrál jsem ani přípravné turnaje. Na Australian Open jsem odjel, ale bylo to takové, že jsem mohl hrát, ale nepřijel jsem tam úplně perfektně připravený. Kotník ani po turnaji nebyl úplně stoprocentní, tak jsem si dopřál trochu volna. Pak jsem vyjel na turnaje do Indie, kde jsem uhrál semifinále v Čennaí a čtvrtfinále v Novém Dillí. Tam jsem si zase zlomil prst a nakonec musel na operaci. To mě vyřadilo na dva a půl měsíce a teď musím zaklepat, že hraju zcela bez omezení a dostávám se do toho.

Ve druhé polovině roku jste odehrál pět turnajů v Číně a jeden v Thajsku. A hned na tom prvním v Čang-ťia-kangu jste byl ve čtyřhře diskvalifikován a následně jste nemohl nastoupit ani do čtvrtfinále dvouhry proti Norbertu Gombosovi. Co se tam přihodilo?
Na prvním turnaji čínské túry jsem začal velice slušně, kdy jsem vyhrál první dvě kola docela lehce, ale do čtvrtfinále jsem bohužel nemohl nastoupit, protože jsme hráli první kolo čtyřhry a tam mi byl zápas skrečován.

S francouzským spoluhráčem Tristanem Lamasinem jste hráli proti bělorusko-slovenské dvojici Haliak, Pokorný a za stavu 7:5 a 4:5 jste byl diskvalifikován… Chcete nebo můžete o tom mluvit?
Určitě o tom mluvit můžu. Bylo to tak, že jsme hráli asi hodinu a půl čtyřhru a na konci druhého setu tam udělala rozhodčí lehkou chybu, když neviděla balon správně, což se může stát. Byl jsem podrážděný, protože jsme hráli hrozně dlouho snad ve čtyřicetistupňovém horku, a pak jsem zkazil return. V tu chvíli jsem se podíval na rozhodčí a řekl: “P*čo.” Rozhodčí byla Asiatka a ona rozuměla anglické slovo “B*tch.” Zavolala supervizora a řekla mu, co slyšela. Supervizor rozhodl, že budu diskvalifikován.

Pak jste nemohl nastoupit ani do čtvrtfinále dvouhry, což vás asi hodně mrzelo.
Byl jsem diskvalifikován ze čtyřhry i z dvouhry. Přišel jsem o všechny body a dostal jsem pokutu 8 000 dolarů. Pak jsem se odvolal a pokutu mi nakonec snížili. Vrátili mi získané body za turnaj a prize money.

To jste dobře udělal, že jste se odvolal…
I supervizor na turnaji se mnou nakonec soucítil, protože to bylo velké nedorozumění. Za jedno slovo, kterému rozhodčí špatně rozuměla, dostat takový trest... Samozřejmě, takové věci nemám říkat, to byla jasně moje chyba. A pak byla smůla, že jsme se střetli očima, protože kdyby tomu tak nebylo, tak by to bylo kvalifikováno jako nadávka pro sebe a dostal bych jen varování bez nějaké pokuty. Ona si myslela, že mluvím k ní, a ještě špatně rozuměla. Pak mi říkali, že když si to slovo přeložili, není to o nic lepší.

Jak hodnotíte výsledky na asijském turné, kde jste odehrál šest turnajů? Asi nebyly úplně takové, jaké jste očekával…
To je těžká otázka. Naopak si myslím, že herně to bylo na poměry, jak jsem hrál předtím, velice dobré. Neměl jsem velké výpadky. Hrál jsem s výbornými hráči a řadu z nich jsem porazil. Hrál jsem čtyři challengery, z toho ve třech jsem byl ve čtvrtfinále. Vždycky jsem porazil dva hráče, kteří byli většinou žebříčkově přede mnou a ve čtvrtfinále jsem prohrál dvakrát s pozdějším vítězem, přičemž jednou velice těsně, podruhé mě trochu skolila nemoc a jednou mi to skrečovali. V kvalifikaci na turnaj ATP jsem porazil Albota a pak jsem prohrál s Jevsejevem 4:6 ve třetím. Ten zápas jsem asi měl vyhrát, ale byl to kvalitní zápas a bohužel to nevyšlo. Na posledním turnaji jsem už byl vzhledem k obrovskému vedru trochu vyšťavený a prohrál jsem s Američanem Kruegerem, který je o sto míst přede mnou, 5:7, 5:7. Výkony byly daleko lepší, než jsem hrál touhle dobou před rokem, kde jsem byl o sto míst v žebříčku výše. Bohužel se mi tento rok nepodařilo vyhrát nějaký turnaj, ale ty výsledky na konci sezony byly daleko stabilnější než předtím.

Jak byste tedy zhodnotil celkově letošní sezonu? A jaké cíle do jejího zbytku si dáváte?
Zranění tu sezonu hodně ovlivnilo. Déle jsem se do toho dostával. Neuhrál jsem žádný velký výsledek. I když jsem občas porazil v prvním kole výborného hráče, ve druhém jsem pak nepředvedl tak dobrý výkon. Chyběly mi trochu konzistentní výsledky. Závěr sezony jsem ale zahrál dobře, i když jsem neuhrál nějaký velký výsledek. Byl jsem i v semifinále v italské Olbii, kde jsem mohl to semifinále vyhrát. Od chvíle, kdy jsem odjel do Číny, jsem už hrál dobře. Teď jsem hrál v Indii se slabšími hráči, žebříčkově i herně, ale i ty podmínky tady byly složité, bylo tu obrovské vedro a daleko pomalejší kurty, než jsou na challengerech. V každém zápase jsem byl favorit a jsem moc rád, že jsem tu roli dokázal jasně potvrdit. Teď bych se chtěl pokusit dostat se do kvalifikace na Australian Open, ale hlavně chci hrát dobrý tenis a dát do toho všechno. Když zahraju dobře, můžu nějaký challenger třeba i vyhrát, ale žebříčkové cíle si nedávám žádné.