Je to má nejlepší sezona, ale čekají mě kompromisy, říká po triumfu Kučmová

Gratuluji k vašemu prvnímu letošnímu titulu! Na turnaji dotovaném 15 tisíci dolary jste hrála naposledy v roce 2022. Co vás nyní přivedlo do Nogent-sur-Marne?
Děkuju za gratulaci. Nikde v okolí nebyly žádné turnaje. Hrála se pětasedmdesátka někde v Bulharsku, což je hodně daleko a v těchhle zemích obecně často nebývají úplně kvalitní podmínky. Navíc to vypadalo, že bych tam hrála kvalifikaci a to spojení tam nebylo nic moc, takže nakonec jsem se rozhodla jet na patnáctku a vzít to trošku jako přípravu. Hrálo se v podstatě v Paříži, takže tam bylo spojení velmi dobré. Plánovala jsem příští týden hrát v Lisabonu pětasedmdesátku, ale bohužel jsem se tam dostala jen do kvalifikace a ta už dneska začala, takže mi plány úplně nevyšly. Aspoň jsem si tu ale měla možnost zahrát hodně zápasů a dobře se připravit.

Na světovém žebříčku se pohybujete okolo třístého místa. Kdybyste nevyhrála, turnaj by pro vás neměl úplně bodový smysl. Vnímala jste to podobně?
To je pravda. Mým cílem bylo dostat se na turnaji do finále. Cokoliv méně by pro mě bylo zklamání, ale ty patnáctky jsou letos trochu lépe bodované, než bývaly. Za postup do finále je 10 bodů, za vítězství je bodů 15. Hlavním cílem bylo samozřejmě vítězství a jsem moc ráda, že se to povedlo.

Na turnaji jste byla první nasazená. Turnajová dvojka byla asi o sto padesát míst za vámi. Vybrala jste si tento turnaj podle jeho obsazení?
To úplně ne. Takovéhle obsazení ty patnáctky zhruba mívají. Řekla bych, že tohle byla možná i jedna z těch silnějších, jelikož tu bylo docela dost mladých hráček, které nemají vysoký ranking v ženách, ale mezi juniorkami si vedou dobře. Je pravda, že jsem cítila trochu tlak a bylo i mým cílem si trochu vyzkoušet, jaké je to pod ním hrát.

Jediný set na turnaji jste ztratila hned v prvním kole s Jasmine Kabbajovou z Maroka. Po prohře 2:6 v prvním setu jste stejným poměrem další dvě sady vyhrála. Co tam bylo špatně?
Pro mě to byl klasický vstup do turnaje. Občas mi chvíli trvá, než si zvyknu na podmínky a trochu se chytnu. Soupeřka byla slušná juniorka a myslím, že to i na první kolo byl trochu těžší los. Trvalo mi chvíli, než jsem začala hrát svůj standard, ale naštěstí se mi to podařilo dřív, než bylo pozdě.

Pak jste na cestě do finále vyřadila dvě Italky. Ve druhém kole Federiku Urgesiovou 6:3, 6:3 a v semifinále Enolu Chiesaovou 6:1, 6:1. Byly to snadnější zápasy, nebo byste výkon některé z Italek vyzdvihla?
Určitě bych vyzdvihla tu první. Byla to devatenáctiletá holka, která vyhrála v deblu juniorský grandslam a hrála fakt dobře. Řekla bych, že to byl nejtěžší zápas a musela jsem v něm předvést svůj nejlepší tenis za celý turnaj. Kdyby byl los jiný, mohly jsme si spolu klidně zahrát finále. Chiesaovoá se naopak jen bránila a byla hodně pasivní, což mi celkem vyhovovalo. Mohla jsem tvořit hru. Od začátku jsem ji tlačila a v podstatě jsem ji k ničemu nepustila. Ten zápas byl jednoznačný.

Problémy jste neměla ani ve čtvrtfinále, kde jste si poradila s domácí Mathilde Ngijolovou Carreovou 6:4, 6:2.
V obou setech jsem rychle vedla. V prvním 5:2 a ve druhém 5:0, takže to mohlo být mnohem jasnější. Dopodávala jsem si to vždycky až na druhý pokus. Francouzka mě potrápila vždycky až v koncovce, jinak jsem to měla v zásadě pod kontrolou.

Ve finále jste v neděli za hodinu a jedenáct minut vyprovodila patnáctiletou Němku Mariellu Thammovou, která postoupila z kvalifikace. Povolila jste jí jen čtyři gemy…
Finále bylo psychicky náročné. Ta patnáctiletá holka je výborná hráčka. Viděla jsem několik jejích zápasů a přesně jsem věděla, co mám čekat. Hrála hodně agresivně, takže jsem se jí spíš snažila měnit rytmus a využít toho, že nemá ještě moc zkušeností. To se mi povedlo. Myslím, že jsem vyhrála v první řadě hlavou. Hrála jsem solidně, dařil se mi servis a nekazila jsem.

Jak jste spokojená s letošní sezonou? Na rozdíl od minulosti, kdy jste mezinárodní turnaje v sezoně začínala třeba až v květnu, jich máte letos na kontě více.
Jsem zatím s průběhem sezony spokojená. Je to zatím moje nejlepší sezona. Dosáhla jsem nejvyššího umístění na žebříčku a dostala se dokonce do první třístovky. Hraju hodně zápasů a turnajů. Hrála jsem finále na šedesátce, to je velký výsledek. Nebyla jsem zatím v sezoně zraněná a neměla žádné delší nucené pauzy. Každý týden je šance na dobrý výsledek, a i když tohle byla jen patnáctka, jsem ráda, že mám v téhle sezoně titul.

Nejvýše asi letos stavíte postup do finále na turnaji ve Starých Splavech. Je to tak? Hrajete ráda doma, nebo jste spíše trémistka?
V porovnání s ostatními nejsem nějaká trémistka. Poslední dobou už s tím umím pracovat lépe. Doma se mi hraje výborně, lépe než kdekoliv jinde. Při turnaji ve Starých Splavech jsem mohla normálně spát doma, přijela se na mě podívat rodina a kamarádi. Všechno bylo daleko jednodušší. Jsem moc ráda, že ty nejlepší výsledky se mi letos povedly doma.

Teď by vás vítězství na turnaji mělo vrátit zpátky na žebříčku do první třístovky, ale ještě letos obhajujete docela dost bodů, hlavně čtvrtfinále v Lisabonu…
Snažím se moc nevnímat, že budu obhajovat nějaké body. Radši vždycky počítám s horším rankingem, když třeba nic nevyhraju a cokoliv navíc je pro mě příjemný bonus. Budu se snažit odehrát co nejvíc turnajů, i když to teď budu mít náročnější, protože mi v říjnu začíná škola. Jsem vnitřně smířená s tím, že budu muset dělat nějaké kompromisy a nečekám od sebe nějaké extrémy. Chci hrát, užívat si to a pokud možno také vyhrávat.

Jaký teď bude váš další tenisový program?
Měla jsem hrát v Lisabonu, ale ten neklapl, takže si tenhle týden dávám zasloužené volno. Další týden ještě zůstanu na antuce a pojedu na pětasedmdesátku do Šibeniku. To bude můj poslední turnaj na antuce a pak se přesunu na beton do Bratislavy.

Zmínila jste, že prožíváte svou nejlepší sezonu. Co je v ní jinak než v těch předešlých?
Myslím, že hlavně to, že letos nebojuju s žádným zraněním a odehrála jsem spoustu zápasů. Zdraví mě v minulosti hodně limitovalo. Měla jsem dlouhodobější potíže se zády, ale musím zaklepat, protože letos zatím drží. Když se cítím zdravá, tak se ta pohoda přenese do celkové hry.

Mezi tenisty i tenistkami se v poslední době hodně diskutuje skutečnost, že sezona trvá jedenáct měsíců a hráči nemají dostatek času na odpočinek. Jak tuto problematiku vnímáte vy z pozice třísté hráčky na světě?
To je hodně těžká otázka. Myslím, že u těch nejlepších hráčů a hráček je to o něčem jiném než u nás, kteří se snažíme přežít a vydělat si alespoň na náklady. Na tom mém levelu se nedá uvažovat o nějakém ukončení sezony. Člověk prostě hraje, když může, když ho nic nebolí a někdy i tehdy, když ho něco bolí. Na naší úrovni se tohle nedá řešit. Snažím se poslouchat své tělo. Vím, že nemá smysl hrát turnaj, když se necítím dobře. Potom se může problém ještě zhoršit. Souhlasím, že z hlediska top hráčů je sezona moc dlouhá. Když hodně vyhrávají, mohou si dovolit třeba i vynechat nějaké turnaje. Ti, kterým se tolik ale nedaří, mají v podstatě povinnost hrát těch turnajů víc, aby měli vůbec šanci se na svých pozicích udržet. Je to dneska hlavně o penězích. Asi by to chtělo nějakou systémovou změnu, ale já vám ji tady nepředstavím. Asi neexistuje řešení, které by fungovalo ideálně pro všechny.

Jak zvládáte studium práv?
Studium je jedna z věcí, které mě drží v pohodě. Vím, že nemusím řešit nějaké prohry, protože se mám kam vrátit a vím, co budu dělat, kdyby třeba tenis nevyšel. Teď jsem ukončila druhý ročník právnické fakulty na Univerzitě Karlově a nastupuju do třeťáku. Někdy prostě musím jít na zkoušku nebo na hodinu, někdy zase něco vynechám ve škole kvůli turnaji. Zatím to funguje, tak doufám, že to tak vydrží i nadále.
 
Největší úspěchy jste zatím slavila na antuce. Jak se těšíte na beton?
Určitě mám radši venkovní antukovou sezonu. I nyní zůstávám na antuce co nejdéle. Samozřejmě ale v Evropě, protože si nemůžu dovolit odcestovat někam daleko za antukou. Když jsem byla mladší, tak jsem ani nehrála na betonu. Celý rok, včetně zimní sezony v hale, jsem odehrála na antuce. Praxe na betonu mám tak mnohem méně. Nemyslím si ale, že bych neměla hru vhodnou na beton. Nemám tam každopádně takové sebevědomí a nikdy jsem na betonu vlastně neudělala nějaký větší výsledek. Ráda bych to změnila.

Vyzkoušela byste si ráda trávu? Nebo cestu do vysokých nadmořských výšek, třeba do Jižní Ameriky?
Nad trávou jsem přemýšlela. Ještě jsem si na ní v životě nezahrála. Začátky by asi nebyly nic moc, jako u všech nových věcí, ale myslím, že moje hra by celkově mohla na trávě docela fungovat. Mám ráda náběhy na síť, voleje, kraťasy i slajzy. Možná bych se tam mohla naučit hrát. Co se týká nadmořských výšek, to teď určitě nemusím řešit, protože do Jižní Ameriky se určitě neplánuju vydávat. To jsou pro mě moc daleké cesty.

Po zdravotní stránce jste zcela v pořádku?
Cítím se dobře. Neměla jsem teď žádné extra dlouhé a náročné zápasy, takže cítím, že bych klidně mohla příští týden v Lisabonu hrát. Škoda, že jsem tam zůstala v kvalifikaci, takže se to nedalo skloubit. Kdybych se dostala do hlavní soutěže, určitě bych tam odjela a využila zápasů, které jsem ve Francii odehrála.