Jako by se po kurtu prošli sloni, divila se Štruplová. Mamince přesto nadělila dárek

Na poloostrově Pula loni vyhrála pětadvacítku dvakrát Nikola Bartůňková a po jednom triumfu přidaly Brenda Fruhvirtová se Sárou Bejlek. Vy jste tady nyní hrála poprvé. Co pro vás vítězství znamená?
Znamená to pro mě hodně. Snadné a suverénní to tedy určitě nebylo. Od druhého kola jsem hrála až na jednu výjimku tříseťáky, ale na moje poměry byly až na finále docela rychlé. Na kurtech to skákalo všelijak a podmínky tu byly dost namáhavé. Odskoky byly hrozné a foukal většinou velký vítr. Je to hodně jiné než u nás.

Bavila jste se o této destinaci s dalšími hráčkami? Řekli vám něco zajímavého?
Jela jsem sem spíše naslepo. S moc dalšími Čechy jsem se v poslední době neviděla, ale dozvěděla jsem se, že tu šíleně fouká, takže jsem na to byla připravená. Taky jsem věděla, že je to tady u moře.

V prvním kole jste porazila Emily Seiboldovou z Německa 6:4, 6:4. To byl asi váš nesnadnější zápas na turnaji, že?
Já jsem proti téhle Němce měla hrát v úterý v deblu, ale jí se zranila spoluhráčka, takže po třech gemech ze zápasu odstoupily. Znala jsem ji z turnajů a z ligy v Německu. Zvykala jsem si na podmínky, na míče, ale myslím, že jsem se s tím popasovala docela slušně. První set byl vyrovnaný a trochu jsme se tahaly, ale ve druhém setu jsem rychle vedla 4:1. Pak soupeřka snížila na 4:3 a byla míček od vyrovnání, ale nějak jsem to dohrála.

Pak vás čekala domácí Anastasia Abbaginatová, se kterou jste se tahaly tři sety…
Tuhle soupeřku úplně nemám ráda. Na všech turnajích se strašně naparuje. Je hodně sebejistá a sebevědomá a já nemám tyhle typy úplně ráda. Šla jsem do toho trochu nabuzená, a tak to za dvacet minut bylo 6:1 a 2:0. Pak jsem asi v pěti gemech druhého setu vedla 40:15, ale nedokázala jsem je dohrát a ztratila set 2:6. Bylo strašné, jak jsem ji pustila do hry. Začala tam řvát ty její věci jako “Forza! Forza!” Ona je poloviční Ruska a najednou byla hodně zaťatá, ale po druhém setu jsem šla na záchod a třetí set jsem jí dala docela svižně 6:3.

Ve čtvrtfinále jste oplatila loňskou porážku z italské antuky Tatianě Pieriové, opět to bylo ve třech setech. Loni v Cordenons vám povolila pouhé dva gemy. Neměla jste z toho zápasu strach?
Tatiana má sestru Jessiku, která vypadá úplně stejně, a já šla, zcela upřímně, do toho zápasu s tím, že jsem loni hrála s tou druhou. Takže jsem se na ten náš minulý zápas ani nepodívala. Že je to stejná holka, která mě loni porazila, jsem zjistila až po zápase. Ona má, obrazně řečeno, metr dvacet a čtyřicet kilo, takže jsem tak nějak věděla, co hraje a jakou taktiku musím zvolit já. Věděla jsem, že ji musím za každou cenu přetlačit a to se nakonec povedlo. Hrály jsme sice zase tři sety, ale netrvalo to tři a tři čtvrtě hodiny jako to finále.

V semifinále vás čekala bývalá 88. hráčka světa – Španělka s ruskými kořeny Aliona Bolsovová. Po výborném prvním setu jste ve druhém uspěla v tiebreaku a potřetí jste letos postoupila do finále…
Tenhle zápas byl fyzicky opravdu hodně náročný. Ona hraje takový španělský styl, kdy rozliftovává forhendy do mého bekhendu, přičemž forhendem pokrývá prakticky celý kurt. Z toho se mi hodně blbě útočilo, ale určitě to byl můj nejlepší zápas na turnaji. Tam jsem do toho dala úplně všechno. Na rozdíl třeba od Pieriové, tahle holka věděla, co přijde, a i když jsem to tam narvala, přišlo mi to stejně zpátky pod nohy. Neměla jsem v tomhle zápase výpadky, že bych ztratila vedení 40:15 nebo nedohrávala gemy. Ve druhém setu jsem většinou prohrávala, ale naštěstí jsem to ubojovala. Kdyby to šlo do třetího, bůh ví, jestli bychom spolu vedli tenhle rozhovor.

Letos jste byla ve finále v německých městech Erwitte a Horbu, v semifinále v Lipsku a Stuttgartu-Vaihingenu, slovenské Trnavě a tuniském Hammametu. Na první titul jste letos ještě čekala…
Upřímně, šla jsem do toho s čistým štítem. Ve finále jsem měla holku, co je na žebříčku nade mnou a věděla jsem, že je to slušná hráčka. Brancacciová neztratila do té doby na turnaji ani set a pomalu všem dávala kanáry. Hrála jsem uvolněně a neměla co ztratit. Bylo to už mé třetí letošní finále a z těch dvou předešlých jsem se poučila. Porážky mi ve finále určitě hodně pomohly. Hrála jsem finále tři hodiny a 37 minut a bylo to hodně na morál.

V prvním setu jste si pořád prohrávaly podání a až za stavu 4:4 jste si ho poprvé udržela, přesto jste úvodní sadu ztratila…
Ještě jsem o tom nemluvila s koučem, ale myslím, že nebude úplně rád. Ze šesti gemů, kdy jsem podávala, mě soupeřka pětkrát brejkla. To je statistika klasického ženského singlu, ale samozřejmě to chtělo těch servisů vyhrát víc. Na jedné straně to bylo po větru, tam se hrálo lépe, ale já to tam nikdy nedokázala dohrát nebo mi to tam ulítlo o kousíčky. Ty gemy byly hodně vyrovnané a s větrem a odskoky to bylo úplně nejlepší.

Po prohrané sadě jste prohrávala už 2:5 a za stavu 2:4 mi přišlo, že jste trochu rezignovala a ten sedmý gem zbrklými chybami odevzdala. Kde se ve vás vzala síla se ještě kousnout?
Upřímně, ani já nevím. My jsme se hodně dlouho tahaly o šestý gem, kdy jsem měla několik šancí stáhnout ztrátu z 1:3 na 3:3, ale bohužel jsem ten gem prohrála. Zase jsem vedla 40:15 na returnu a podobně jako v jiných čtyřech případech jsem to zase nedohrála. Byla jsem fakt frustrovaná a docházela mi trpělivost. Už jsem upřímně nevěřila, že je vůbec nějaká šance. Mlela jsem z posledního.

Za stavu 7:5, 5:2 měla Brancacciová první mečbol. Měla nahraný míč a šla si pro winner, který ale poslala o kousíček vedle. To jste už asi moc nevěřila, viďte?
Říkala jsem si, že 220. hráčka světa tohle nemůže zkazit. Já už byla spíš naštvaná a odevzdaná. Asi tam ale Italka měla nějaké nervy a nakonec ten gem prohrála. Já šla za stavu 2:5 na dobrou stranu po větru, takže jsem na té těžké straně proti větru musela uhrát při snaze vyrovnat jen jeden gem.

Za stavu 3:5 měla soupeřka další dva mečboly, ale ty jste už odvrátila aktivní hrou…
Po větru se tlačilo lépe a zvládla jsem to. Za stavu 4:5 šla na tu dobrou stranu ona, ale byla už dost rozklepaná. Trochu jsem měla i štěstí.

Jak jste se v tu chvíli cítila? Byla jste na tom fyzicky dobře a hrála pořád v klidu, nebo jste spíš měla v hlavě, že jste utekla hrobníkovi z lopaty?
Spíš jsem cítila, že jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Na tu koncovku se pak přišlo podívat i víc lidí a zatleskali mi. Viděli, že hraju aktivnější tenis, měla jsem víc vítězných míčů a zdálo se mi, že mi začínají lidi fandit. Dodalo mi to trochu sebevědomí a vyhrabala jsem poslední zbytky sil.

V tiebreaku to bylo ale také velmi těsné…
Já začala tiebreak na dobré straně po větru a točily jsme se za stavu 3:3. Na té horší straně jsem začala strašně dobře a vedla po aktivní hře 5:3, ale soupeřka vyrovnala. Pak ale naštěstí udělala soupeřka dvě zbytečné chyby. Když jsem to zvládla, tak jsem si říkala, že jsem se snad s tím necrcala pro nic za nic a ten třetí set jsem hodně hecla.

Rozhodující set jste vyhrála 6:2, ale až do konce to byl boj o každý míček…
Určitě jsem cítila, že soupeřku ten druhý set dost srazil. Už jsem neslyšela žádné: “Forza!” Spíš se ji snažil zpátky nakopnout její trenér, ale bylo vidět, že je zlomená. Věděla jsem, že musím začít dobře a to se mi povedlo. Vedla jsem 4:1 a cítila, že soupeřka je po tříhodinové bitvě i trochu fyzicky unavená. Už to bylo hodně o morálce a já chtěla vyhrát více.

Vedla jste 5:1 a měla mečbol. Soupeřka zahrála nepříliš povedený kraťas. Zkrácení hry jste po celý zápas výborně dobíhala a uklízela do volného prostoru. Tentokrát jste ovšem poslala míček daleko za. Gem jste nakonec ztratila. Nebála jste se ještě zvratu?
Taky jsem si říkala, že celý zápas jsem tohle řešila krosem a teď jsem to hrála po lajně skoro do plotu. Chtěla jsem překvapit a překvapila jsem až moc, no. Mohla jsem se ještě rozklepat, ale naštěstí jsem za stavu 5:2 šla na tu lepší stranu a říkala jsem si, že už to tam musím nějak dotlačit

Nakonec jste zakončila zápas přímým bodem ze servisu, to bylo velmi výjimečné.
Hodně mi spadl kámen ze srdce. Říkala jsem si: “Prosím, dej první servis!” Přemlouvala jsem sama sebe. Zavřela jsem oči a švihla to tam. Díky bohu, že jsme měly nové míče a trošku jí to ulítlo. Nehrálo se mi na servisu nejlíp, v prvním setu jsem si ho vyhrála jen jednou.

V deblu jste postoupily s Němkou Hobgarskou do finále. To je také výborný úspěch…
Psala jsem jí týden před začátkem, jestli by si nechtěla zahrát. Na mé poměry jsme se domluvily celkem brzo. Ona si v singlu v dlouhém zápase poranila koleno, které jí hodně natékalo. Vždycky slezla z kurtu a měla koleno dvojnásobné. Neměly jsme ale úplně nejtěžšího pavouka, tak jsme postupovaly. Po semifinále jsem byla hodně unavená a měla pauzu jen hodinu a půl. Hlavou jsem byla trochu jinde a spoluhráčka to nemohla utáhnout sama.

Po loňském titulu v Selva Gardeně jste si nadělila tetování. Co si nadělíte tentokrát?
No, asi další tetování. Tenhle titul bych ale chtěla věnovat své mamince. Ona měla včera narozeniny a psala mi, že ode mne nechce žádný dárek, že si jen přeje, abych vyhrála. Takže jsem jí to splnila.

Jak se vám v Pule líbí? Zůstáváte tady ještě další týden?
Je to tady moc krásné, když tedy neberu tenisový klub. Je tu krásné moře, stabilně je tu 25 stupňů, takže jsem určitě spokojená. V Česku tak pěkně nebylo. Mám v plánu tu zůstat ještě dva týdny, tak se snad vrátím do lepších časů.

A jak hodnotíte tenisové podmínky?
Upřímně, v tomto ohledu jsem úplně šokovaná, že na těchhle kurtech ITF vůbec dovolí hrát pětadvacítku. Tady to vypadá, jako kdyby se po kurtu prošli sloni. Je tam díra vedle díry. Kurty jsou hrozně měkké a jsou hodně náchylné ke zranění. Pořadatelé jinak dělají, co můžou. Klub je krásný, ale kurty těžká bída.

Jak tam bydlíte?
Jsem tu sama bez trenéra a pokoj sdílím s Polkou Falkowskou. Bydlíme v levnějším ubytování, kde je to trochu v rodinném stylu. Pán nám vaří snídaně, večeře, pere prádlo, vozí nás na kurty. Je to tam asi o 100 euro levnější, máme společné večeře a hrozně mě to baví. Tohle se mi tu moc líbí, protože většinou na turnajích se to časově nesejde, ale tady se řekne, že večeře je v osm, tak se na ní všichni v tuhle dobu prostě sejdeme.

Jak se po těžkém a dlouhém finále cítíte zdravotně? A jaké máte další plány?
Plán je tu zůstat ještě dva týdny. Teď si zahraju ještě ke dvouhře i čtyřhru s Italkou Silvií Ambrosiovou. Ještě uvidím, zda zůstanu i na třetí týden. Zdravotně se cítím zatím dobře.

A další turnajové plány? Loni jste sezonu zakončila vítězstvím v Selva Gardeně…
Selva Gardenu jsem určitě také zapojila do plánů. A další týden bych pak měla ještě zůstat v Itálii a hrát v Ortisei. Hrozně se mi tam líbilo a sedlo mi to tam. Chtěla bych hrát ještě i v Seville, kde jsem také hrála už loni. Naopak vynechám určitě oproti loňsku venkovní koberec v Solarinu. Tenhle povrch už nedám mentálně. Když jsem tam letěla poprvé, bylo to strašné. Přesto jsem tam zůstala na dva týdny a letos na jaře mě tam máma přihlásila znova. Solarino už nemám v plánu v životě navštívit. Loni v listopadu to bylo hrozné a letos na jaře snad ještě horší.

Linda Klimovičová tam vyhrála loni v listopadu dva turnaje a letos na jaře přidala třetí titul…
Linda to tam umí, ale teď ji bude čekat obhajoba…