Ve Štětíně jsem zažil hodně příběhů, říká po triumfu šťastný Kopřiva

Gratulujeme k vašemu prvnímu letošnímu titulu ze dvouhry. Jak byste turnaj ve Štětíně zhodnotil?
Děkuju moc. Turnaj byl nesmírně náročný, během celého týdne jsem zažil opravdu hodně vyrovnaných utkání a příběhů. Od prvního kola jsem dost bojoval, hned v tom úvodním se mi podařilo otočit zápas. Hodně mě to nakoplo a potom jsem kolo od kola hrál lépe a lépe. V semifinále jsem naštěstí utekl hrobníkovi z lopaty proti Coriovi. Na tenhle turnaj budu vzpomínat jenom v dobrém, protože z toho nakonec vzešel titul. Jsem nesmírně nadšený, jak jsem to zvládl. Dnešní finále bylo jenom vyvrcholením mojí hry.

Před turnajem jste vypadl v prvním kole kvalifikace na US Open, pak jste prohrál v úvodní rundě i v rakouském Tullnu. Cítil jste se v dobré formě, nebo jste si na začátku turnaje nebyl úplně jistý sám sebou?
Úplně jistý sám sebou jsem si v tu chvíli nebyl, to je pravda. Když se ale ohlédnu za zápasy, které jsem prohrál, tak soupeři vždy hráli dobře. Michael Krueger došel v New Yorku až do druhého kola, kde prohrál s Jirkou Lehečkou v pěti setech. Jan Choinski, který mě vyřadil v Tullnu, nakonec celý turnaj vyhrál. Porážky v prvním kole byly pro mě samozřejmě nepříjemné, ale snažil jsem se z toho oklepat. Tady ve Štětíně mně hodně pomohlo, že jsem otočil úvodní zápas.

Loni jste byl ve Štětíně ve finále. Vyhovují vám tamní podmínky více než na jiných místech? 
Těžko říct. Asi mi ty podmínky ve Štětíně teď vyhovují. Když jsem tam ale jezdil roky předtím, nikdy jsem neuhrál extra výsledek. Nevím, jestli se změnila moje hra nebo třeba balony. Minulý ročník ve Štětíně byl oproti tomu letošnímu úplně jiný. Loni jsem tam přijel ve velmi dobrém rozpoložení, zápasy jsem vyhrával s velkým sebevědomím. Řekl bych, že možná i hezčím tenisem. Letos tady hodně pršelo a foukalo, což bylo dost náročné, ale nějak jsem se s tím dokázal poprat.

V úvodním kole vás čekal Američan se španělskými kořeny Nicolas Moreno de Alboran. Prohrál jste první set a ve druhém jste nakonec v závěru strhl sadu na svoji stranu. V rozhodujícím setu jste už dominoval. Byl to klíčový zápas na turnaji, v němž jste získal zpět sebevědomí a pohodu?
Klíčový určitě byl, ale takových zápasů na turnaji nakonec bylo více. Druhý set jsem dokázal urvat a potom jsem začal hrát daleko lépe. Soupeř se už při mém servisu nedostával do hry a při něm jsem dost dominoval. Vypadá to, že jsem vyhrál těsně, ale od toho druhého setu jsem získával svá podání s jistotou. Hodně mě to nakoplo.

Ve druhém kole vás čekal Němec Sebastian Fanselöw. Bylo z toho jediné snadnější utkání na turnaji…
Určitě to byl trochu jednodušší zápas. Ale i tam se první set vyvíjel trochu nahoru dolů a některé gemy se klidně mohly překlopit i na stranu soupeře. Jeho hra mně docela vyhovovala a zápas jsem dotáhl do docela jednoznačného konce.

Ve čtvrtfinále vaše pouť málem skončila na raketě přemožitele Michaela Vrbenského Rusa Alexeje Vatutina. Ten je sice aktuálně až na 400. místě na světě, ale v minulosti si zahrál i hlavní soutěž na Roland Garros. V rozhodujícím setu jste prohrával 2:4 a 15:40. Co se tam přihodilo?
Vlastně ani nevím, jak jsem zápas otočil. Pořád jsem bojoval, ale soupeř hrál opravdu skvěle. Rozhodně hrál jako hráč, který je na světovém žebříčku výrazně výš, než aktuálně figuruje. Za stavu 4:2 naštěstí konečně udělal nějakou jednodušší chybu. Vytrval jsem a bojoval až do posledního míče. Možná se mi podařilo v závěru soupeře znervóznět. Na konci zápasu jsem byl vděčný, že si můžu zahrát semifinále. Ten den byla velká zima a přesunuli nás na boční kurt, kde hodně foukalo a panovaly tam strašně těžké podmínky. Přišlo mi, že všechno bylo proti mně, ale nakonec ten zápas dopadl díky bohu na mou stranu.

V semifinále vás čekal zkušený Argentinec Federico Coria, který vás loni na tomto turnaji porazil ve finále. Byl to krásný zápas, v němž jste ztrácel 2:5 a odvracel jste postupně ve třech gemech za sebou celkem pět mečbolů. První forhendovým winnerem na lajnu a pak pro změnu váš bekhendový winner sotva olízl čáru. Dopad míčku musel přijít zkontrolovat rozhodčí z umpiru. Hráli jste hodně přes tři hodiny…
Byl to zápas, který měl asi úplně všechno. Od začátku do konce jsme předváděli antukový tenis se vším všudy. S Coriou jsem hrál už čtyřikrát a pokaždé je to o silné vůli s ním vytrvat v dlouhých výměnách, protože vrátí skoro úplně všechno. Člověk musí bojovat, co dokáže. Celý zápas to bylo nahoru dolů. Pořád jsem věřil, při jednom mečbolu to bylo opravdu těsné.

Hrajete s Coriou rád? Proti sobě jste nastoupili už popáté a vzájemné skóre je 3:2 pro vás…
Těžko říct. Letos jsme proti sobě nastoupili dvakrát a vždycky jsem vyhrál 7:6 ve třetím setu po třech hodinách. Pokaždé vím, že to s ním prostě bude bolet a z tohohle pohledu je to nepříjemné. Na druhou stranu bych ale řekl, že jeho styl mi celkem sedí. Dokážu ho nakonec porazit.

Při vašem mečbolu soupeř zahrál těsný aut. Byl jste si jistý, že to tak skončí?
Podíval jsem se jenom zběžně a zdálo se mi, že mezi dopadem míčku a čarou byla mezera. Byl jsem si celkem jistý, ale stoprocentní to nebylo. Nechal jsem to na rozhodčím, do jeho rozhodnutí jsem nechtěl dávat najevo žádné emoce. Kdyby se výměna náhodou opakovala, chtěl jsem zůstat soustředěný na další balon. Naštěstí přišlo rozhodnutí na mou stranu a mohl jsem si oddechnout a zakřičet.

Ve finále vás čekal Ital Andrea Pellegrino, který oba předchozí vzájemné zápasy vyhrál. Asi to není úplně váš oblíbený soupeř, loni jste s ním prohrál poměrně hladce v Argentině. Co jste ve finále dělal jinak než v minulých utkáních? Čím jste ho dokázal porazit?
Samozřejmě jsem si před zápasem jeho hru analyzoval. Snažil jsem se najít nějaké skulinky, kudy by mohla vést cesta k vítězství. Věděl jsem, že budu muset předvést svůj nejlepší výkon. Snažil jsem se spíš držet své hry, protože Pellegrino umí hrát velmi dobrý tenis. Dneska jsem držel otěže utkání ve svých rukou a to bylo důležité. Dařilo se mi ho rozběhat do stran nebo ho nachytat kraťasem. Také jsem od začátku dobře servíroval. To byl základ. Zápas ale samozřejmě taky probíhal nahoru dolů. Začátek byl dost turbulentní, mohl jsem získat vedení já i on. Vedl jsem 5:3, on to dotáhl, ale naštěstí jsem vyhrál první set 7:5. Ten rozhodl, potom už jsem byl lepší.

Pocházíte z Moravskoslezského kraje, který nyní postihly velké záplavy. Je u vás doma všechno v pořádku? Mimochodem, v Česku prší již několik dní v kuse, ale ve Štětíně jste hráli bez potíží…
Ve Štětíně pršelo jenom některé dny a ta situace tam není zdaleka tak vážná jako v Česku. Samozřejmě jsme sledovali veškeré zprávy z domova a jak se situace vyvíjí. Naštěstí z mých blízkých nikdo není vyloženě ohrožený a nestalo se jim nic vážného. Teď jsme na cestě zpět, takže uvidíme třeba i tady, jestli cesty budou průjezdné nebo nebudou.

Ve Štětíně vás doprovázel Lukáš Soukup. Vaším hlavním trenérem je Jaroslav Pospíšil…
Jarda bohužel nemohl jet se mnou, takže do Štětína vyrazil Lukáš Soukup, který mě dříve trénoval ve Valašském Meziříčí během mých juniorských let, než jsem přešel do Prostějova. Strašně moc mi pomohl v mé kariéře. Je jedním z důvodů, proč ještě hraju tenis, protože v těžkých letech mě během puberty naučil strašně moc věcí a pomohl mi k tomu, že mě tenis nepřestal bavit. Pak jsem odešel do Prostějova, ale zůstali jsme dlouhodobě v kontaktu. Lukáš se s Jardou dobře zná. Jarda na některé turnaje nebyl k dispozici, tak jsme se dohodli, že ho Lukáš na nich nahradí. Byla to příjemná změna a turnaj nám spolu výborně vyšel.

Zatímco vy jste vyhrál ve Štětíně, tak Češi bojovali v Davis Cupu ve Valencii ve Španělsku. Sledoval jste jejich počínání? 
Samozřejmě ano. Jsem kamarád se všemi hráči z týmu, fandil jsem jim na dálku. Někdy se prostě sejdou věci takhle. Nominace byla, jaká byla, rozhodnutí jsem respektoval. Jel jsem na turnaj do Štětína a vyšel mi úplně parádně.

Novým nehrajícím kapitánem v Davisově poháru bude Tomáš Berdych. Znáte se spolu dobře? 
Úplně se neznáme. Párkrát jsme se viděli, když byl na turnajích s Jirkou Lehečkou. Tam jsme se potkali, ale není to tak, že bychom se osobně znali.

Teď jedete hned na další turnaj do rakouského Bad Waltersdorfu. Cítíte se plný sil nebo jste přemýšlel o tom, že byste si odpočinul a turnaj vynechal?
Ne, nad vynecháním turnaje jsem neuvažoval, byť v nohách samozřejmě mám třeba sobotní zápas, který trval přes tři hodiny. To mi trochu energie vzalo, ale tato výhra mě zase nakopla. Po vítězství se vždycky regeneruje daleko lépe. Dojedu autem domů a zítra s rodinou vyrážíme do Rakouska. Pokusím se tam uhrát dobrý výsledek.

Loni jste po turnaji v Bad Waltersdorfu odletěl na tři týdny na antukové turnaje do Jižní Ameriky. Chystáte se letos loňský scénář opakovat? 
Letos mám v plánu po turnaji v Rakousku jeden týden odpočívat a pak ještě odehraju asi dva turnaje na antuce v Evropě. Podle původních plánů bych pak ale měl do Jižní Ameriky na tři turnaje odletět. Jen tedy budu odlétat později než v minulém roce.

Je nyní pořád vaším hlavním cílem dostat se do stovky a hrát příští rok hlavní soutěž Australian Open?
Teď je k tomu daleko, ale samozřejmě ten cíl v hlavě mám. Čekají mě velké obhajoby a body naskakují i padají každý týden a situace se hodně mění. Snažím se s tím bojovat co nejlépe, teď jsem si vytvořil nějaký bodový polštář. Ale popravdě se mně v hlavě spíš honilo, jak se dostanu na Australian Open do kvalifikace. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

Jak jste na tom po zdravotní stránce?
Zdravotně jsem teď v pořádku. Nic mě nelimituje. Mám za sebou dobrou přípravu a na tom teď můžu stavět.