Poprvé v TOP 500: Viďmanová se vrátí do Ameriky, příští rok cílí na grandslamy
Jednadvacetiletá Darja Viďmanová (na snímku vlevo) si z vyhlášeného turistického letoviska Punta Cana odveze nejcennější titul své dosavadní kariéry. Poprvé zvítězila na turnaji dotovaném pětadvaceti tisíci dolary a premiérově se posune do první světové pětistovky. „Jsem hrozně ráda, že jsem vyhrála, ale taky jsem byla šťastná, že to finále skončilo. Byl to velmi těžký zápas hraný za velkého vedra,” pověděla Viďmanová Tenisovému světu s denním odstupem.
Finále s Němkou Alexandrou Vecicovou (520.) trvalo přes tři a půl hodiny a v závěru oběma tenistkám docházely síly. Češka prohrávala v rozhodujícím setu už 1:4, a i když vypadala unaveněji než soupeřka, dokázala bojovným výkonem zápas zvrátit na svou stranu. „Hrála jsem proti holce, která je na univerzitě se mnou v týmu, takže to bylo trochu zvláštní. Ale hodně si toho vítězství cením.”
Během finále bylo velké vedro. Měla jste ještě nějaké rezervy, nebo jste šla úplně na doraz?
Bylo to hodně o tom, kdo vydrží víc. Obě jsme už nemohly. Soupeřka vedla 4:1 a měla dost šancí vedení zvýšit, nakonec jsem to ale zvládla já. Odehrála jsem už hodně těžké semifinále, zatímco Vecicová své zápasy neměla tak náročné. Na konci to už byl boj o pár míčích.
Hodně vám vycházely kraťasy a v závěru jste si také dokázala pomoci servisem…
Kraťasy fakt fungovaly. A taky jsem věděla, že nehraje moc ráda na síti, že nemá ráda voleje, takže i když třeba kraťas doběhla, tak se buď vrátila zpátky na základní čáru nebo jsem ji dokázala prohodit. Bylo tady taky docela větrno, takže servis někdy zafungoval, jindy ne, ale pak na konci třetího setu jsem si podáním hodně pomohla.
Nebraly vás křeče? V závěru zápasu jste už vypadala hodně unaveně…
Křeče mě nechytaly, jenom mi už bylo docela špatně. Bylo vážně velké vedro a hrály jsme hodně dlouho, takže jsem si musela brát vodu s sebou na kurt a mezi míči jsem dost pila. Fakt už se to skoro nedalo, ale myslím, že jsme na tom byly se soupeřkou dost podobně. Bylo to hodně o tom, kdo v dlouhé výměně vydrží déle nebo kdo to zkazí. Možná jsem měla trošku větší štěstí. Bojovala jsem až do posledního míče.
Vecicová do finále doslova proletěla. Třem soupeřkám uštědřila kanára, čtvrtá ji vzdala. Cítila jste z ní respekt?
Známe se už dlouho, v podstatě už od juniorek. Teď jsme spolu dva roky v týmu v Americe, takže jsem věděla, že to bude těžký zápas a že hraje dobře. Věděla jsem, že má formu. Taky jsem měla povědomí, jak hraje a co by na ni mohlo platit. Ona mě ale taky zná moc dobře. Bylo mi jasné, že to bude těžký zápas a že to na antuce hodně umí. Byla jsem na to připravená.
Finálová soupeřka už vás v juniorské kategorii jednou porazila. Hrály jste proti sobě i v Americe?
V Americe spolu trénujeme a hrajeme sparingy. Ale nikdy jsme tam nehrály proti sobě na turnaji ani tréninkový zápas.
Až do semifinále jste tady v Dominikánské republice zvládla postupovat s přehledem…
Přijeli jsme o pár dní dřív, protože jsme si chtěli zvyknout na antuku. V Americe trénujeme na tvrdém kurtu a tady jsou hodně pomalé. Povrch v Punta Cana mi ale docela vyhovuje, protože se dobře hýbu a fungují tady kraťasy, které ráda hraju. Píše zde i kick servis, po kterém jdu někdy na síť. Od prvního dne mi to tady hodně vyhovovalo. První tři zápasy vypadaly podle skóre docela lehce, ale pořád tam byly dlouhý výměny a hrály jsme každý zápas okolo hodiny a půl. S Žibek Kulambajevovou jsem vyhrála dvakrát 6:2, ale měly jsme hodně shod a výhod a hrály se dlouhé výměny. Nejtěžší bylo semifinále. Sahaja (Jamalapalliová) hrála dost dobře, musela jsem předvést svůj nejlepší výkon. Síly mi docházely až ve finále. Jinak jsem se s tím velkým vedrem a vlhkem vypořádávala dobře.
V semifinále jste nastoupila proti Indce Sahaja Jamalapalliové, která se pohybuje na hraně první třístovky. Bylo to hodně složité. Vyhrála jste nakonec až po boji 1:6, 6:2, 6:3. Jak jste zápas viděla?
Tahle holka je skoro na dosah grandslamových kvalifikací. Poslední dobou se jí hodně daří. Je teď nejvýš, co kdy na žebříčku byla. Vůbec jsem ji neznala. První tři zápasy byly takové, že holky hrály pomaleji, zatímco Indka byla už od začátku hodně aktivní, takže to bylo pro mě trošku nezvyk. Hrála agresivně, ale také pak trochu víc kazila. Výměny nebyly tak dlouhé jako v jiných zápasech.
V deblu jste s Američankou Kolie Allenovou postoupily do semifinále. Panuje s vaším vystoupením ve čtyřhře spokojenost?
S Kolie se znám z univerzitních turnajů. Hrály jsme docela dobře. Schytaly jsme pak ale těžké soupeřky v semifinále, takže to nevyšlo. Měla jsem hrát debla i na druhém turnaji, avšak budu hrát jen dvouhru.
V našem posledním rozhovoru jste říkala, že vás čeká poslední rok studií a že se pak chcete vrhnout přímo na profesionální kariéru…
Ano, už jsem byla v Americe, začala nám škola a mám ještě celý rok před sebou, tedy dva semestry. Teď do ledna můžu hrát více turnajů, protože nemáme naše univerzitní soutěže. Od ledna nám začne sezóna, takže tam to bude s účastí na turnajích těžší. Až mi ale skončí škola, tak už budu hrát naplno.
Jaké jsou teď vaše další plány? Na světovém žebříčku vás vítězství na turnaji dostane poprvé v životě do první pětistovky…
Teď mám ještě jeden turnaj tady na Dominikáně a pak se vrátím do Ameriky. Tam budu hrát jeden turnaj za školu a pak je tam hodně akcí za sebou. Jsou tam pětasedmdesátky, stovky i pětatřicítky. Uvidím, jak se budu cítit a kolik toho odehraju. Na konci roku se budu vracet na pár týdnů do Česka a pak už tady začne můj poslední semestr.
Už začínáte přemýšlet nad tím, že byste si chtěla zahrát grandslamy?
To bude spíš cílem pro příští rok. Teď se musím hlavně zlepšovat a být zdravá. Všechny bolístky po finále jsou už pryč, tak uvidíme, jak se mi bude dařit na Punta Cana v tomto týdnu.
