Macháč o Alcarazovi: Nemá žádnou slabinu, ale pokusím se ho střelit

Kapitán Jaroslav Navrátil se zmínil, že vás trápí nachlazení. Jak se teď cítíte?
Trénoval jsem dva dny po sobě. Šlo to nad očekávání dobře, ale jak slyšíte na mém hlase, ještě to není úplně stoprocentní. Ale zítřejší zápas zvládnu. Herně se cítím dobře, takže v tom není problém.

V turnaji budete hájit pozici české jedničky. Vnímáte větší tlak?
Zeptám se Jirky, jestli vnímá větší tlak, tím začnu. (usmívá se) Jako týmová jednička si nepřipadám. Jediný rozdíl bude v tom, že Jirka začíná a já půjdu po něm. Budu hrát proti Alcarazovi, Humbertovi nebo Popyrinovi, to jsou skvělí hráči.

Právě proti hvězdnému Španělovi nastoupíte už ve středu. Co od něj čekáte?
Je strašně šikovný, nevidím u něj žádnou slabinu. Bude se samozřejmě snažit diktovat tempo, já se mu to naopak pokusím znepříjemnit. Beru ho jako člověka, který má čtyři grandslamy, já nemám ani jeden. (směje se) Nemám co ztratit, ale pokusím se ho střelit.

Po úspěšných olympijských hrách znovu reprezentujete Česko. Příjemný pocit?
Reprezentuji moc rád a myslím si, že tomu vždy dávám všechno. Samozřejmě olympiáda je ještě trošku něco jiného. Po zlatu nastala velká změna, přibylo mi hodně mimotenisových povinností. Častěji jsem zván do rozhovorů, na různé akce a podobně.

Zvládáte to všechno? Slyšeli jsme, že jste si zapomněl přivést do Valencie oblek…
Bohužel moje zapomínání asi bude čím dál častější. (směje se) Naštěstí mi Radek (Štěpánek, kondiční trenér, pozn. red.) oblek půjčil. Seděl mi dobře, to byla záchrana. Nebylo to nic příjemného.

Jste rád, že se česká skupina hraje ve Valencii? Mohli jste skončit i v Číně…
Ono by to nebylo zase tak hrozné, navazují nám tam potom ostatní turnaje. Vypadalo to špatně, ale když pak letím do Tokia, Šanghaje… Zase tak zlé by to nebylo. Ale jsem rád, že jsme ve Valencii, kde to už známe. Hrálo se nám tady vloni dobře. Nevím, jestli se nám podaří navázat na loňské úspěchy, nicméně akce jako taková je moc fajn.

Ve středečním utkání budou Španěly hnát zaplněné tribuny. Jak se vám hraje v podobně bouřlivé atmosféře?
Bylo období, kdy mi to vadilo, ale už jsem si zvyknul. Davis Cup je v něčem speciální, těším se. Ale publikum určitě nebude na naší straně. Na to jsem připravený.

Vybavíte si zápas, kdy diváci soupeře byli opravdu nepříjemní?
V Argentině, tam byl podle mě plný kotel. Umějí hodně podpořit. A vzpomínám si, že na olympiádě byl malinký hlouček diváků z Chile, který zvládl utvořit opravdu divokou atmosféru. A třeba Jirkovi na Davis Cupu v Izraeli pískali do podání.

Vloni jste skupinu zakončili se skóre 9:0, přesto ani letos nepatříte mezi favority. Jak vidíte vaše šance?
Vloni jsme sem letěli, nechci říct na porážku, ale neměli jsme v hlavě, že můžeme postoupit. Pomohlo nám, že Alcaraz nehrál, Djokovič nastoupil jen do deblu, a navíc jsme ho porazili. Teď je to jiné, musíme si s tím poradit a zabojovat o co největší úspěch. Ale postup je rozhodně dosažitelným cílem.