Sváry překročily únosnou mez. Tsitsipas je po ostré kritice otce bez trenéra

- Jan Vojkůvka

Velmi časté záběry, kdy Stefanos Tsitsipas hartusil směrem ke svému týmu, v němž zastával pozici trenéra jeho otec Apostolos, přetekly únosnou mez. Během nečekané porážky ve druhém kole Masters v Montréalu s Keiem Nišikorim (4:6, 4:6) byly tyto snímky k vidění pravděpodobně naposledy. Po zápase totiž Tsitsipas veřejně zkritizoval svého otce v roli trenéra, načež bylo oznámeno, že spolu už nadále spolupracovat nebudou.

Během zápasu s Nišikorim byla k vidění už poměrně tradiční situace, kdy Tsitsipas nadával směrem ke svému týmu. Jeho otec a v tu chvíli ještě trenér Apostolos se po výlevu svého syna zvedl a z tribuny odešel. Ani to není nic zvláštního, i takové věci už byly k vidění.

Co však bylo nové, to byla ostrá pozápasová kritika Stefanose směrem k Apostolosovi. „Turnaje Masters jsou důležité. Potřebuji trenéra, který mně jako hráči naslouchá,“ uvedl Řek. „Můj táta není v řešení některých situací zrovna chytrý, zejména ve čtení toho, co se děje na kurtu.“

„Bylo to z jeho strany hodně špatné. A není to poprvé. Jsem z něho zklamaný,“ říkal ještě plný emocí po nevydařeném utkání. „Nevím, jestli dojde k nějaké změně, ale jsem vážně zklamaný. Pro hráče je nejdůležitější mít přímou a dobrou zpětnou vazbu od trenéra. Trenér není ten, co drží raketu. Hráč plní herní plán, je to o vzájemné spolupráci.“

Po těchto slovech, která zřejmě Apostolose Tsitsipase zabolela, pak už bylo v podstatě rozhodnuto. Vrátit svá slova Stefanos nemohl, a tak vydal prohlášení, v němž oznámil, že chce svého otce mít už jen jako tátu, ne jako trenéra.

„S těžkým srdcem vás informuji, že moje spolupráce s otcem jako trenérem skončila. Preferuji svého otce v roli táty. Pouze jako táty. Uvědomil jsem si, že jsem udělal chybu, když jsem s tátou mluvil tak, jak jsem to udělal,“ napsal na sociální síti X.

„Tenis není jen o zápasu a úderech. Je to dlouhá cesta plná emocí, tlaku a očekávání. Kvůli frustraci došlo k mnoha chybám ze strany mého táty v roli trenéra. Jako introvert mám sklon držet své emoce do poslední možné chvíle. Považuji se za trpělivého člověka, takže mě moje reakce šokovala. Moje chování na kurtu bylo nepřijatelné a jsem ze sebe zklamaný, že jsem ukázal svou temnou stránku. Když cítím neúctu, ztrácím kontrolu nad tím, co vychází z mých úst,“ pokračoval v řečtině.

„Táta mě několik let trénoval, posunul mě správným směrem a poskytnul mi znalosti. Na kurtu i mimo něj. Děkuji mu za to. Děkuji mu za to, že se pro mě obětoval a snášel utrpení, aby bylo naše úsilí úspěšné. Od této chvíle ale zůstane už jen v roli táty. I nadále se mnou bude cestovat po turnajích a bude mě podporovat mimo kurty, jak jsem vždycky chtěl,“ dodal s tím, že je čas uzavřít kapitolu a posunout se dál. Kdo zaujme místo jeho trenéra, v tuto chvíli netuší.