Ambice jsem neměl žádné. A hory mě uklidňovaly, říká dvojnásobný šampion Filip

S jakými cíli jste na turnaj do Popradu odjížděl? Čekal jste, že tam takto výrazně uspějete?
Popravdě jsem odjížděl do Popradu s dost velkou nejistotou, protože mi bylo špatně od žaludku a do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli do Popradu pojedu. Nakonec jsem se v pondělí ráno rozhodl, že tedy pojedu, ale ambice jsem neměl žádné. Spíše jsem to jel zkusit.

Přechod z juniorů mezi muže vám trval delší dobu. Dlouho jste neměl příliš dobré výsledky. Čemu to přičítáte?  
Odehrál jsem jeden docela slušný turnaj v zimě a pak jsem onemocněl, dostal jsem infekci krve a měsíc jsem byl mimo. Když jsem se pak vracel, tak nějaké problémy přetrvávaly. Třeba v Monastiru mně v prvním kole v půlce prvního setu začala brutálně bolet ruka a vyklubal se z toho natržený sval. Takhle se to se mnou táhlo asi tři měsíce. Po té pauze jsem se dlouho nedokázal dát dohromady fyzicky, abych mohl hrát naplno. Když jsem už pak byl připravený, byl jsem rozhozený herně, protože potřebuju být v zápřahu a místo toho jsem na turnajích prohrával brzo. Z juniorů jsem byl zvyklý na to, že těch zápasů odehraju daleko víc a nedařilo se mi dostat do zápasového tempa. Potřeboval jsem se chytit.

I když jste do Popradu odjel s žaludečními problémy, nakonec jste tam ve dvouhře ani ve čtyřhře neprohrál ani zápas. Co vám tam sedělo víc než na jiných turnajích?
Odmalička jsem závodně lyžoval, mám rád hory a moc mě to tam uklidňovalo. Jsem radši na horách než v městském prostředí mezi paneláky. Byl jsem klidnější a také to tam ve větší nadmořské výšce lépe letělo, což vyhovuje mojí hře. Byly tam skvělé míče značky Dunlop, počasí bylo akorát.

Byl jste v Popradu sám nebo jste tam měl někoho z vašeho týmu?
První tři dny jsem tam byl sám. Ve čtvrtek ráno za mnou přijel vlakem táta, aby se podíval na druhé kolo a zůstal tam se mnou až do konce.

V prvním kole jste porazil krajana Patrika Opluštila, kterému jste povolil pouhé dva gemy…
Patrik je stejně starý jako já. Znám ho dobře z mladších a starších žáků. Hodně jsme spolu hráli české turnaje a byli jsme vždycky vyrovnaní. Ze začátku mě spíše porážel on, pak jsem ho párkrát porazil já. Věděl jsem, že je to nepříjemný hráč, ale dlouho jsem ho neviděl. Nakonec mě překvapilo, že nehrál moc dobře a bylo to jednodušší, než jsem si představoval. On jen držel míč ve hře, hrál relativně krátké balony a na to, že hrál jenom údržbu, dělal i docela dost chyb.

Ve druhém kole jste porazil Argentince Thiaga Cigarrana. V prvním setu jste mu nadělil kanára, ve druhém to bylo vyrovnanější. Čím jste ho nakonec přetlačil?
Argentinec hrál dost podobně, ale měl o něco nebezpečnější forhend. Hrál jsem solidně, často byly k vidění delší výměny a přes soupeřův bekhend jednoruč jsem se vždycky časem dostal k nějakému kratšímu balonu, který jsem pak zakončil. Dokázal jsem udržet hlavu a taktiku dodržoval až do konce.

Ve čtvrtfinále jste musel absolvovat třísetový zápas proti domácímu Samuelu Puškárovi. Bylo to hodně těžké?
To už byl výrazně nebezpečnější soupeř. Byl hodně nevyzpytatelný, protože měl forhend, kterým mi občas dělal problémy. Zahrál třeba dva tři volnější forhendy a pak zčistajasna hru hodně zrychlil. Moc jsem nevěděl, co od něj mám čekat. Ve druhém setu, který jsem prohrál, mi trochu tekly nervy. Soupeř se často hádal s rozhodčím o úplných nesmyslech a choval se nepřístojně. Stěžoval si třeba na rozhodčího, že se kouká na stopu míče, který byl v autu, moc dlouho a podobně. Jinak jsem se ale soustředil. On se v dlouhých výměnách vždycky snažil něco vymyslet a dělal z toho chyby. Byl jsem trpělivější než on.

Do semifinále vám nenastoupil pro zranění Gergely Madarász. Ve finále vás pak čekal domácí Andrej Martin, který se vrací k tenisu po nucené pauze. Tomu jste povolil pouhé tři gemy. Jak jste zápas viděl?
Chodil jsem se dívat na všechny předchozí Andrejovy zápasy. Všichni soupeři s ním hráli dlouhé výměny a třeba i Kellovský s Karolem proti němu hráli míče hodně vysoko nad sítí. Andrej Martin proti nim používal výborné čopy a oni se nakonec vykazili. Já proti němu hrál úplně jinak. Postavil jsem se na základní čáru nebo maximálně půl metru za ní a všechno jsem mu hrál po dopadu rychlými plackami. Tím, že to tam tak dobře letělo, jsem si to mohl dovolit. Andrej už moc nestíhal. Možná měl po předchozích dlouhých zápasech už trochu tužší nohy, ale nesedělo mu to. Míče jsem si občas dohrál na síti nebo je zakončoval po kratších míčích.

Martin je hodně zkušený hráč a tři zápasy na turnaji neskutečně otáčel. I když jste po celý zápas hodně vysoko vedl, neměl jste strach, že by vás jeho obrat také mohl potkat?
Měl jsem ty jeho otočky na paměti a říkal jsem to i v rozhovoru po zápase. Bylo to pro mě těžké. I když jsem vyhrál první set a pak vedl 4:1, věděl jsem, že se může stát všechno. Herně se mi zdálo, že nemám problém, ale byl jsem pořád nervózní, protože jsem čekal, že může přijít nějaký zvrat. Třeba by se mi nepodařil nějaký gem a on by se chytil a rozjel. Toho jsem se bál, ale naštěstí mi dobře chodil servis a do hry jsem ho nepustil. Nervózní jsem ovšem byl do posledního momentu.

Vyhrál jste i čtyřhru s Petrem Brunclíkem. Ovládnout dvouhru i čtyřhru na turnaji je velký výsledek. Jak jste soutěž ve čtyřhře viděl?
V prvním kole jsme měli trochu snazší soupeře, Slováky Marošíka s Medveděm. Hodně jsme je ale podcenili. Vedli jsme v prvním setu 5:2 a potom jsme si chtěli s Péťou vyzkoušet nějaké technické věci na síti, ale nedařilo se nám to. Rozhodilo nám to rytmus a nakonec nám první set utekl a prohráli jsme ho 5:7. Potom jsme už naštěstí byli lepší a v supertiebreaku jsme také zahráli dobře, i když je zrádný. Dařily se mi krosy a chodil nám servis, ale těžké chvilky jsme prožili v semifinále proti dvojici Michalik, Naď. Tam jsme měli hodně namále, čelili jsme dvěma mečbolům. Na oba jsem byl na returnu a vždycky se mi povedl skvělý return. Bylo to hodně vybojované až do posledního bodu. Ten den jsme nehráli moc dobře. Finále pak bylo za odměnu. Tam nám to proti Karolovi s Lánikem zase šlo. V prvním setu byl jediný brejk a podařilo se mi trefit return dobře do rohu. Dařilo se nám oběma a dotáhli jsme to až k titulu.

Je to pro vás velká vzpruha? Konečně přišel úspěch mezi muži na mezinárodní scéně…
Je to velký úspěch. Celou dobu jsem věřil, že se mi podaří něco většího, než abych uhrál jedno nebo dvě kola. Tenhle turnaj mi ukázal, že je důležité tolik věci neřešit. Je potřeba na ty turnaje jezdit, soustředit se na každý zápas a výsledek může přijít zničehonic. Dostanu se k výsledku tím, že budu poctivě přistupovat ke každému zápasu.

Oslavil jste nějak váš největší dosavadní úspěch mezi muži?
Bohužel jsem ho ještě neoslavil, což mě trochu mrzí. Musel jsem hned odjet na turnaj do Itálie. Tím, že jsem postoupil do finále, tak jsem se na pětadvacítce dostal hned do hlavní soutěže. Cesta z Popradu do Prahy trvala sedm hodin a druhý den jsem jel šest hodin z Prahy do Bolzana, takže už mám hlavu trochu jinde a nebyl čas řešit nějakou oslavu.

Jaký je váš další program? Jste zdravotně úplně v pořádku?
Žádné zranění mě aktuálně netrápí. Potřeboval bych vyladit nějaké věci ohledně kondice. Výhra v Popradu mi dodala novou motivaci a ukázala, že to, co dělám v tréninku, má smysl. Po turnaji v Itálii mě čeká turnaj UTR v Olomouci, který jsem přihlásil proto, že jsem neměl odehraných moc zápasů. Pak mám v plánu odehrát dva futury po sobě v Německu a Rakousku. A následně si udělám tréninkový blok.

A co studijní plány, neláká vás třeba pobyt na univerzitě v Americe?
Tam se určitě nechystám. Dokončím tu maturitu a chci sto procent věnovat tenisu. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Nemám žádný plán B.