Změnila trenérský tým a znovu vítězí. Knutsonová nejen o těžkém období

Co se stalo, že jste letos čekala více než půl roku na turnajový triumf?
Začala jsem hrát větší turnaje. Zároveň jsem nebyla v úplně perfektní formě, k tomu jsem objížděla podniky na antuce, na které jsem asi osm let nehrála. Před French Open jsem navíc měla úraz ruky. Po něm jsem se už znovu začala dostávat do formy. Na prvním turnaji v Portugalsku jsem pak byla ve finále. Kdybych tehdy hrála tak dobře jako v neděli proti Bolkvadzeové, tak ten turnaj vyhraju taky. Už tam jsem ale cítila, že jsem na správné cestě a pořád jsem se zlepšovala. Získala jsem sebevědomí a následně na Wimbledonu jsem zahrála výborně. Tam jsem prohrála s Lulu Sunovou (čtvrtfinalistka turnaje, pozn. red), což byla velká škoda. Každopádně to byl dobrý zápas.

Když jsme spolu dělali rozhovor na přelomu roku, tak jste trénovala v Itálii. S kým nyní spolupracujete?
Změnila jsem trenérský tým. Můj brácha Dominik je během léta můj travel kouč na turnajích. Spolupráci jsme začali hned po French Open a měla by pokračovat celé léto, kdy je ze studií v USA doma na prázdninách. Mým hlavním trenérem je v Praze Antonín Bolardt. 

Letos na jaře jste prohrála šest zápasů v řadě. Jak jste se s tím vypořádala?
Nebyla to legrace. Přišlo pár porážek, některé i hodně smolné, jako například v Jižní Africe. Bylo to pro mě těžké období i v osobním životě, nenahrálo mi hodně příčin. Pořád jsem měla v hlavě i Australian Open, což byl pro mě hodně dobrý turnaj. Byla jsem dost nahoře, ale tím, jak jsem špatně prohrála ve třetím kole kvalifikace se Starodubcevovou v rozhodujícím tiebreaku, tak jsem se dostala hodně dolů a musela jsem se s tím nějak vyrovnat, což mi docela trvalo. Mělo to pak mentální dopad i na zápasy po Australian Open. Když jsem pak prohrála smolně ve Wimbledonu, tak mě porážka už tak emocionálně nesrazila jako ta v Melbourne. Lépe jsem se s ní vypořádala. 

V jihoafrické Pretorii jste vedla v semifinále nad Hanne Vandewinkelovou z Belgie 5:4 v rozhodujícím setu a podávala jste…
Něco podobného se mi stalo ve finálovém kole kvalifikace na Australian Open. V Pretorii jsem se k tomu ještě mentálně vrátila a prožila to znovu. Bylo to hodně těžké období.

Před Paříží jste změnila svůj trenérský tým a na začátku června v portugalském Montemor-o-Novo jste rázem postoupila do finále. Tam jste sice prohrála, cítila jste ovšem, že přichází zlepšení?
Hodně mi pomohl brácha, který jel do Portugalska se mnou, a rozhodně taky tréninky s Tondou Bolardtem v Praze. Najednou jsem byla zase nadšená do tenisu, cítila jsem lehkost, vrátila jsem se na svůj oblíbený beton a hrála s vervou. Předváděla jsem výborné výkony a měla ze své hry zase dobrý pocit. Ve finále jsem trochu bojovala se svým tělem a doznívajícím zraněním. Nehrála jsem tak dobře jako minulou neděli.

V Guimaraesi jste na následujícím turnaji postoupila do čtvrtfinále. Ve druhém kole jste nevídaným skóre 6:0, 6:0 vyřadila Madison Siegovou. To se nestává moc často…
Proti Siegové jsem fakt hrála výborně. Odehrála jsem tehdy nejlepší zápas za dlouhou dobu. Konečně jsem cítila, že jsem to já a že hraju dobře jako minulý rok nebo jako na Australian Open. Ve čtvrtfinále jsem pak vypadla s Kanaďankou Sebovovou. Byla výborná a já se necítila moc dobře. Nicméně jsem věděla, že jsem na správné cestě. V tenisu to tak chodí. Barča Krejčíková taky měla horší období a teď vyhrála Wimbledon.

Pak jste přešla na trávu. Odehrála jste na ní dva turnaje – Ilkey a Wimbledon. Jak vám tento povrch sedí? Ještě nikdy jste do té doby během profesionální kariéry žádný turnaj na trávě neodehrála…
V Ilkey jsem uhrála kolo a pak jsem velice překvapivě vyhrála i první set proti Australance Aiavaové 7:5. Podmínky mi trochu připomínaly koberec, který jsme měli na anglické univerzitě v Durhamu. Snažila jsem se hrát podobně jako na něm. Po prvním setu ale začalo pršet, a když jsme se po osmi hodinách vrátily na kurt, tak to soupeřka zvládla lépe.

Ve Wimbledonu jste porazila v prvním kole kvalifikace Irinu Baraovou a pak jste měla mečbol na pozdější čtvrtfinalistku Lulu Sunovou z Nového Zélandu. V rozhodujícím setu jste vedla 6:5 a na returnu měla mečbol. Kolik chybělo k výhře?
Je to určitě těžké skousnout, ale snažím se nad tím nepřemýšlet tolik, jako jsem to dělala po Australian Open. Lulu Sunová hrála úžasně a i ten mečbol zvládla výborně. Zahrála druhý servis roztočený do těla a bohužel jsem ten míček nevyhrála. Člověk jede dál. Odehrála jsem výborný zápas. Můžu na sebe být pyšná a měla bych to brát jako výhru. Zkušenosti, které jsem získala, by mi mohly pomoci na dalších turnajích.

Sledovala jste další cestu Sunové turnajem?
Určitě. Bedlivě. Bylo to neuvěřitelné. Fakt hrála výborně. Mně se tráva hodně líbí, ale Sunové taky. Škoda, že jsem si na tomto povrchu nemohla zahrát víc. Příští rok chci na něm absolvovat co nejvíc turnajů. Baví mi to tam a budu tam chtít zahrát co nejlépe. První dva letošní týdny, kdy se hrály podniky na trávě, jsem je nehrála. Vracela jsem se po zranění a radši jsem šla do komfortní zóny na beton.

Minulý týden jste ovládla turnaj v portugalském Corroios-Seixalu. Nebyla to ale úplná procházka růžovým sadem. Tři zápasy jste vyhrála hodně hladce, ale dva jste musela otáčet. Nejtěžším zápasem v cestě za titulem asi bylo semifinálové klání s krajankou Terezou Martincovou, které jste oplatila loňskou porážku z turnaje WTA v Praze. Tam jste měla zápas velmi dobře rozehraný. Teď jste prohrávala 3:6, 2:4 a vyhrála jste…
S Terezou si každé léto musíme zahrát jedno derby. (úsměv) Myslím, že jsem letos byla určitě v lepší kondici než loni a taky v lepší herní pohodě. Zápas jsem navíc zvládla dobře takticky. Snažila jsem se ho nebrat moc osobně, protože to pak člověka stresuje a dává na sebe přílišný tlak. Samozřejmě jsem v tom utkání byla nervóznější, než kdybych hrála proti někomu jinému. S Terezou jsme spolu minulý týden v Praze trénovaly, na turnaji jsme se spolu bavily. Brácha ji tam navíc rozehrával před jejími zápasy. 

Druhý těžký duel turnaje byl ve druhém kole s Francouzkou Alicí Robbeovou, kdy jste prohrála první set 3:6, ale nakonec jste další dva sety vyhrála. V čem byla nebezpečná?
Hodně dobře měnila rytmus. Snažila se hrát servis - síť, na což jsem nebyla vůbec připravená. Trvalo mi, než jsem na kurtu našla svůj rytmus. Set a půl jsem si zvykala, ale pak jsem to naštěstí zvládla docela suverénně.

Se stejnou soupeřkou jste hrála na turnaji i čtyřhru…
Pro mě je čtyřhra spíš doplněk k singlu. Ona je výborná holčina a dobře jsme si zahrály. Ve druhém kole jsme o kousíček prohrály, což ale nevadí.

Zbývající tři zápasy jste vyhrála hodně hladce. 111. hráčku světa, Japonku Hontamaovou, jste zdolala 6:1, 6:2. Ve finále jste Gruzínce Bolkvadzeové povolila pouhé čtyři gemy…
Jsem pyšná na to, že jsem se snažila hrát svou hru celou dobu. Proti Hontamaové jsem útočila od začátku až do konce. Když hraju takhle, tak je to výborné. Ona nevěděla co s tím. Je to spíš defenzivní hráčka, snažila se to ubránit, ale když to nešlo, zkoušela útočit. Začala však dělat chyby. Některé soupeřky měly jiný styl a taky se s tím musím nějak vyrovnat.

Titul jste získala pod Antonínem Bolardtem, který nedávno trénoval s Marií Bouzkovou. Úplně ovšem není fanouškem cestování. Jak jste s ním domluvená vy?
Tonda nechce moc cestovat a zatím jel jen na French Open. Přes léto však se mnou bývá na turnajích bratr Dominik. Tonda se mnou hraje, když se vrátím do Prahy. 

Až se váš bratr Dominik vrátí na studia do Ameriky, tak budete jezdit sama?
Budu to mít trochu těžší. Jsem ale zvyklá z minulosti na turnaje jezdit sama a na ty větší se mnou Tonda určitě pojede. Je to ale o tom, jak se domluvíme a jak budu potřebovat, aby mi pomohl. Někdy jedu na turnaj ráda i sama.

Vaší základnou se teď tedy stala definitivně Česká republika?
Víceméně ano. Nejsem tu pořád, ale trénuju na Spartě. Jsem tam jako host a chodím tam trénovat.

Jaký je teď váš další turnajový program?
Nyní jsem na šedesátce v Portu a příští týden mám stovku ve Figueira Da Foz. Oba turnaje jsou na tvrdém povrchu.

Do Prahy na turnaj WTA se na rozdíl od loňska nechystáte?
Bohužel ne. Na rozdíl od minulého roku je pražský turnaj na antuce, takže ho musím vynechat. Až do konce sezony budu hrát jen na betonu. Herně, pocitově i mentálně mi to přece jen vyhovuje více. Na antuce bych uměla hrát dobře, ale potřebovala bych více času, abych se jí přizpůsobila a dostala se na ní na dobrou úroveň.

Po studiích na univerzitě v USA jste začala hrát profesionální tenisovou túru až v roce 2022. Cítíte, že pořád děláte pokroky?  
Celkově se pořád učím. Myslela jsem si, že to všechno nějak už zvládám, ale v lednu jsem se musela naučit, jak se vyrovnat s porážkou na Australian Open. Pořád se učím, jak dělat věci správně a myslím, že je to krůček po krůčku lepší a lepší. Tenis hraju na vrcholové úrovni pořád jen necelé dva roky. Myslím, že se zlepšuju.