Je to superman, žasl Alcaraz. Rád by se jednou vyrovnal legendám

- Jan Vojkůvka

Obhájit na nějakém turnaji titul bývá mnohdy těžší, než ho vybojovat poprvé. Pro Carlose Alcaraze to ovšem v nedělním finále Wimbledonu neplatilo. Zatímco v roce 2023 potřeboval k vítězství nad Novakem Djokovičem pět setů, v letošním souboji o titul jej porazil relativně s přehledem 6:2, 6:2, 7:6(4). „Obhájit titul tady ve Wimbledonu je něco úžasného,“ rozplýval se na tiskové konferenci.

Dvojnásobný wimbledonský šampion, čtyřnásobný grandslamový vítěz, teprve šestý muž v Open éře s tituly z Roland Garros a Wimbledonu během jednoho roku. To je vskutku impozantní vizitka pro kluka, kterému je stále teprve 21 let.

A že bylo finále oproti loňsku tak rychlé? O to lepší pocit z něj Alcaraz má.

„Pocit je to skvělý, byl to z mé strany skvělý zápas. Ano, Novak v prvních dvou setech nehrál nejlepší tenis, hodně chyboval, čehož jsem využil,“ vyprávěl Alcaraz, který ale na svého soupeře jinak nedá dopustit. Už před turnajem jej označil za supermana, a přestože se mu novináři snažili naznačit, jestli se sám nyní necítí trochu jako superman, tak to odmítl.

„Stále věřím tomu, že Novak je supermanem. Také proto, co dokázal na tomto turnaji jen pár týdnů po operaci. To je úžasné a neuvěřitelné,“ upozornil. „Že se vůbec dokázal na tenhle turnaj připravit a hrát, to je pro mě jako něco z jiného světa. Sice jsem ho porazil, ale pro mě je Novak stále jako superman.“

Mít čtyři grandslamové trofeje ve sbírce už v jednadvaceti letech, to se nepoštěstí zrovna každému. Svého času to nedokázali ani Federer, Nadal či právě Djokovič. Nabízí se tak otázka, kam až to může Alcaraz dotáhnout? Sám Španěl by nerad spekuloval, nejdůležitější pro něj je, aby si po konci kariéry mohl říct, že se dokázal dorovnat svým nejslavnějším kolegům z branže.

„Na to, co jsem zatím dokázal jsem velmi hrdý, jsem velmi hrdý i na celý svůj tým a lidi okolo mého týmu. To, čeho jsme spolu dosáhli, je neuvěřitelné. Je to úžasná cesta. Osobně se ale hlavně chci dál zlepšovat, herně růst a zkoušet dál vítězit. O tom to je. Netuším přitom, kde jsou mé limity. Uvidíme, jestli kariéru skončím s 25, 30, 15, nebo čtyřmi grandslamovými tituly,“ usmíval se.

„Na konci kariéry bych chtěl sedět u stolu s těmi nejlepšími, to je můj cíl a můj sen,“ řekl k touze vyrovnat se legendám. „To, že jsem ve 21 letech vyhrál čtyři grandslamy, tak není tak podstatné. Pokud na sobě nebudu dál pracovat, tak na tom nezáleží. A já na sobě vážně chci dál makat,“ dodal odhodlaně.