Vítězící Krejčíková: o turnajovém maximu, radách od Kodeše i myšlenkách na Novotnou

- Marek Bartošík

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA – Hlasitější tenistkou pod střechou wimbledonského kurtu číslo 1 byla svérázná americká bombarďačka Danielle Collinsová, jež téměř každý svůj úder doprovázela hlasitým heknutím. Osmifinálovému utkání ale dominovala chytře a pestře hrající Barbora Krejčíková. Tenistka z Ivančic působila jako klidná síla, byť se po skvělých úderech neváhala povzbudit třeba zvoláním „Dobře!“. Díky vítězství 7:5 a 6:3 zkompletovala za dohledu legendárního Jana Kodeše svou sbírku grandslamových čtvrtfinále.

Gratulujeme k dovršení sbírky grandslamových čtvrtfinále. Jak si tohoto kroku ceníte?
Těší mě to. Samozřejmě mám radost, že jsem byla na všech grandslamech ve čtvrtfinále a doufám, že tady na tom se mi podaří jít ještě o krůček dál. Ano, začala jsem na antuce, u nás se na ní vždy hrálo víc. A tím, že je hodně turnajů na betonech, jsem se musela zlepšit na nich, abych byla konkurenceschopná. Teď jsem tady, hraju a užívám si to.

Ve sbírce máte kromě všech čtvrtfinále ze dvouhry i kariérní grandslam ze čtyřhry. To je velmi slušná vizitka…
Je fajn, když mi někdo řekne, co všechno jsem v kariéře dokázala. Je těžké si to uvědomit. Sezona je strašně dlouhá a náročná, samé přelety a cestování, málo prostoru na odpočinek. A někdy si neuvědomím, co všechno jsem dokázala a že se vlastně nemusím tolik stresovat. Říkám si, že toho je ještě málo, ale pak je hezké slyšet od někoho jiného než od lidí, kteří jsou mi nejblíž, že je má kariéra úspěšná.

Osmifinále rozhodně nebylo lehké. Collinsová v prvním setu dlouho odolávala vašim brejkbolům…
Danielle je velmi dobrá a talentovaná tenistka. Má bojovného ducha, nikdy se nevzdává. Šancí jsem tam měla hodně, ale přišlo mi, že ona na všechny zahrála dobře a já jsem neudělala nic moc blbě. Byla jsem ráda, že jsem dobře servírovala. Za stavu 5:5 jsem brejkbol konečně proměnila, to mi dodalo energii.

Před vstupem na kurt jste se houpala do rytmu hudby, jež vám hrála do sluchátek. Kdo vás naladil na zápas?
Jsou to aktuální interpreti v Česku. Takový pop rock. Mám je ráda. Konkrétní ale nebudu.

Z hráčského boxu vám držel palce i legendární Jan Kodeš, vítěz Wimbledonu a Roland Garros. Jak povzbuzující je pro vás jeho přítomnost?
Je to velká podpora. S panem Kodešem jsme docela dost v kontaktu už od té Paříže (Roland Garros 2021, kde Krejčíková senzačně triumfovala, pozn. red.). Často mu i sama od sebe napíšu, chci nějakou radu. A často mi také on napíše, že se díval na nějaký zápas a chce mi poradit. Jsem ráda, že tu je s celou rodinou a že mi fandil.

S Wimbledonem je silně spojena i vaše bývalá trenérka Jana Novotná, která v roce 2017 podlehla těžké nemoci. Myslíte na ni v All England Clubu?
Už jsem na těchto kurtech dlouho a vždy, když sem přijedu, na Janu myslím. Vloni bylo velké výročí od momentu, kdy tu vyhrála (Novotná ovládla Wimbledon v roce 1998, pozn. red.). Pořád máme v šatně její portrét a každý den, kdy tam jdu, se na ni koukám. Hodně tady nad ní přemýšlím a přála bych si, aby tu byla. Vyprávěla mi o Wimbledonu a mnoha svých turnajích. I o tom, jak se na nich cítila a jak na ně nahlížela.

Wimbledon (GBR, 50 000 000 GBP, tráva)
Osmifinále dvouhry žen
Danielle Collinsová (USA, 11.) – BARBORA KREJČÍKOVÁ (32.) 5:7, 3:6