Černá série a dilema s parťákem. Trápím se tím, ale je to byznys, ví Pavlásek

Stejně jako na letošním Australian Open vás zastavili Tomáš Macháč s Č'-čenem Čangem. Tentokrát ne ve čtvrtfinále, ale už v úvodním kole. Byl to těžký los?
Rozhodně. V Austrálii jsme od nich dostali pytel. Dneska jsme měli šance, protože nezačali v nejlepším rozpoložení. Ale čím déle se hrálo, tím víc se zvedali. Zvlášť na trávě nejvíc rozhoduje servis a return. A v tom, jak jsou oni oba top singlisti, měli jasně navrch.

S Beharem jste letos postoupili do čtvrtfinále Australian Open a semifinále v Dauhá i Dubaji. Po květnovém finále na Masters v Madridu se vám ale nedaří a sbíráte jen porážky…
Losy nám nepřály, tak to je. Ale já to vidím i z té stránky, že parťák má bohužel deficit v obouručném forhendu. Všichni to vidí, nemůže z něj dělat na returnu tlak, je přečtený. Po Madridu jsme všechny zápasy prohráli o kousek, bohužel ani štěstí jsme neměli na své straně. Přesto si myslím, že jsme spolu za tu dobu dosáhli skvělých výsledků. A uvidí se, jak to půjde dál.

Brzy vás čeká olympiáda, kde spojíte síly s Tomášem Macháčem…
Upřímně, těším se na to, že si zahraju s někým, kdo bude konečně slušně returnovat. Jsem teď trošku v amoku, trápím se tím, protože už mě bolí za krkem, jak se neustále dívám na ty loby. Parťák je bohužel zraněný, má něco s tříslem. Teď se bude měsíc dávat do kupy, potkáme se až v Americe. Před olympiádou budu hrát s Jamiem Murraym. A druhý týden zkusím taky s někým. Jsem rád, že můžu vyzkoušet něco jiného. Na spolupráci s Tomášem se těším, už jsme spolu nějaké zápasy hráli v Davis Cupu.

Jaký zdravotní problém trápí Behara?
Má nález na třísle, před turnajem nemohl skoro vůbec trénovat. Špatně se nám to sešlo, bohužel jsme tu obhajovali čtvrtfinále.

Deblovým specialistou jste se stal teprve předloni v březnu. Jak se ohlížíte za svou cestou z páté stovky do Top 40 žebříčku?
Kdybyste mi předtím řekl, že za dva roky budu hrát čtvrtfinále grandslamu, úplně bych tomu nevěřil. Upřímně mám ale větší ambice, mám na to být kolem dvacítky. Když je člověk čtyřicátý, neustále se třepe na tisícovky a velké turnaje. Máte jisté jen hlavní soutěže grandslamů a dvěstěpadesátek, ale jinak jste pořád na rozhraní, jestli budete hrát, nebo ne. Myslím, že s parťákem jsme se dostali na nějaký strop a bude otázka, jakou cestou se vydáme.

Dokážete nám popsat vašeho ideálního parťáka?
Líbil by se mi hráč, který je na tom podobně jako já. Má solidní servis, solidní return a na síti je takový dá se říct průměrný nebo normální. Servis a return dělá v deblu strašně moc. Je těžké dávat neustále esa, ale když máte vysoké procento, tak i člověk, který je na síti slabší, dokáže výměnu doklepnout. A když jste dobří na returnu, přidá vám to šťávu, že můžete brejknout kdykoli kohokoli. Já takový pocit bohužel nemám, řešíme to na denní bázi, ale je to zatím nedostatečné.

Střídání parťáků ve čtyřhře není nic zvláštního, děje se to každým rokem i v případě velmi úspěšných dvojic…
Samozřejmě, je to součástí práce. Tenis je byznys. Teď je ale lehce za půlkou sezony a všichni jsou domluvení. V červenci hledat někoho, abyste to zkusili, je takové... Já už s tou myšlenkou nějaký týden bojuju. Když se ale budu ptát někoho okolo, tak se to k parťákovi dostane a budu za vola. A to je v této branži strašně ošemetné.

Jak takové hledání nového parťáka vypadá v praxi podle tenisové etikety?
Změny se dělají po sezoně, třeba kolem US Open se lidi předběžně domlouvají na další rok. Už jsme se o tom bavili, že když dostanu možnost, která se mi bude zamlouvat, tak prostě půjdu dál. Samozřejmě je to trochu kruté, on mi loni pomohl dostat se na grandslamy, ale je to bohužel strašně krátkodobý byznys. Dalších pět šest let a máte po kariéře.