Člověk musí ponořit hlavu a vydat se. Veselý o cestě zpět na vrchol i Wimbledonu

Jaký byl návrat po pěti letech na kvalifikační kurty v Roehamptonu?
Je to nepříjemné, co si budeme povídat. Kvalifikace po dlouhé době, taková je realita. Cesta zpět vede jen přes tyto zápasy, tyto turnaje a všechny challengery. Člověk musí ponořit hlavu a vydat ze sebe všechny síly. Kvalifikační úroveň je opravdu vysoká, málokdy i na challengeru narazíte na jednoduchý zápas. Musíte k tomu přistoupit velmi pokorně, být pečlivý.

Výsledkově to ale v poslední době moc nevycházelo…
Zápasů jsem poslední dobou moc nevyhrál. Moje hra je momentálně dost na vlnách. V tréninku necítím, že bych neměl na to, abych tady vyhrával. Pořád mám obrovskou motivaci a obrovskou chuť.

Wimbledon je pro vás o to speciálnější?
Dělám všechno pro to, abych se těmito turnaji, i touto kvalifikací, prokousal do hlavní soutěže. Obzvlášť Wimbledon má pro mě osobně jako můj nejúspěšnější grandslam obrovský význam. Obecně v kariéře je to i jeden z nejlepších turnajů co se týká výsledků a stabilních výkonů. Tady mi na tom záleží ještě o něco víc.

Vzpomínky máte na Wimbledon jen ty nejlepší…
Skvělých zápasů, ať už vyhraných nebo prohraných, jsem tady odehrál spousty. Mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. Dostat se do hlavního areálu a znovu si zažít tu pohádku by bylo moc příjemné.

Vyhovuje vám nejvíc i travnatý povrch? S ohledem na výsledky zdá se vaší hře sedí.
Nevím, jestli vyhovuje, zase je s tím spojeno spoustu zdravotních problémů (směje se). Určitě moje hra ale píše nejlíp na trávě. Přímý bekhend a podání fungují nejvíc ze všech povrchů právě tady.

Jak vypadalo první kolo kvalifikace Wimbledonu? Byla to bitva, které nechybělo takřka nic.
První set a půl jsem byl lepším hráčem, ve druhém jsem si ale prohrál blbě podání a pak byl už celý nevydařený. Trochu jsem se dostal do únavy, ztratil i koncentraci. Pauza mi pomohla se znovu začít soustředit, znovu si říct, o co se opřít. Úvod třetího setu jsem zvládl skvěle, i když jsem potom trochu znervózněl, ale tak to u mě chodí. Jsem rád, že jsem ten zápas nakonec zvládl nějak dohrát.

Ve třetí sadě jste na soupeře skvěle vletěl, vedl jste 3:0 i 4:1. Co se stalo, že stav byl najednou 4:4?
Znervózněl jsem. Nejenom, že mi odešlo podání, ale pomohl jsem mu několika chybami. To je něco, co musím zlepšit. I tahle výhra, zase po nějaké době, mi znovu může pomoct se trochu uvolnit. Trochu víc si věřit v klíčových situacích a věřit svým zbraním. Až těch zápasů budu mít vyhraných 10, 15, 20, tak i tyto stavy budu zvládat líp.

Soupeř byl evidentně během zápasu rozladěný, snažil jste se toho využít?
Abych řekl pravdu, tak ne. Soupeře znám, vím, že je velmi sebevědomý hráč. Hrál jsem s ním dvakrát v předešlých letech. Tyto věci se snažím moc neregistrovat a soustředit se hlavně sám na sebe a jít míč po míči.

Ve druhém kole vás čeká další Francouz, Lucas Pouille. Jaký to bude soupeř?
Je to skvělý hráč i travař. Hrál čtvrtfinále Wimbledonu v roce, kdy jsem hrál osmifinále s Tomášem Berdychem. Taky se vrací po dlouhé pauze. Bude to určitě zajímavé utkání, hráli jsme spolu naposledy předloni v Austrálii, kde jsem vyhrál. Budu se snažit předvést svůj nejlepší tenis a uvidíme, jak to dopadne.

Wimbledon, Roehampton (GBR, 50 000 000 GBP, tráva)
1. kolo mužské kvalifikace
JIŘÍ VESELÝ (237.) – Harold Mayot (FRA, 113.) 6:2, 2:6, 6:4