Změny přinesly nový impuls. Mám novou motivaci a naději, říká vítězka dvou turnajů v řadě
Skvělé výsledky má v poslední době za sebou dvacetiletá Barbora Palicová. V posledních třech týdnech dokázala zvítězit na turnajích ve slovinském Otočci a polském Gdaňsku a opět se přiblížila místům, které ji mohou posunout ke grandslamovým kvalifikacím, které celý rok 2023 hrála. V Olomouci se na Palicové projevila únava a s turnajem se hned v prvním kole rozloučila, ale na úspěšné akce ráda zavzpomínala. „Tyhle dva týdny ve Slovinsku a v Polsku byly úplně super. Po dlouhé době jsem dokázala vyhrát dva turnaje po sobě a myslím, že k tomu přispěla i změna trenéra a trochu i úprava mého herního stylu. Sešlo se více věcí, které udělaly tenhle výsledek.“
Mohla byste ty změny, které u vás proběhly, více popsat?
Mým trenérem je teď Marek Řeháček, který dříve trénoval Lindu Klimovičovou. Upravila jsem řadu taktických věcí, ale více bych to asi nechtěla specifikovat. Je to pro mě nový impuls. Mám novou motivaci a novou naději. Věci se určitě změnily k lepšímu.
Vy jste už před dvěma lety hrála kvalifikace grandslamů, ale pak jste na žebříčku poklesla a dlouho se snažila vrátit zpět. Jak moc to na vás psychicky dolehlo?
Mé cíle jsou samozřejmě nejvyšší, ale celou dobu jsem brala svou snahu pozitivně. Celý rok 2023 neproběhl podle mých představ. Byla jsem hodněkrát nemocná, měla jsem několikrát covid-19 a byla jsem limitována v tom, abych hrála na sto procent. Pořád jsem se s něčím potýkala a zdravotní stránka hrála v tom, že se mi tolik nedařilo, důležitou roli. Mrzelo mě to, ale snažila jsem se vyškrábat zase zpátky.
Ve slovinském Otočci jste první čtyři zápasy vyhrála hodně hladce. Cítila jste formu už od začátku turnaje?
Řekla jsem si, že budu uvolněná a každým zápasem jsem hrála lépe a lépe. Hodně mi to tam sedlo. Byl to pro mě druhý turnaj na stejném místě a už jsem si zvykla na tamní podmínky.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Semifinále a finále byly na turnaji velice těžké. Se Srbkou Radivojevičovou v semifinále jste ztratila první set, finálový zápas proti šestnáctileté Kanaďance Mbokové šel také do tří setů. Jak jste ty zápasy viděla?
Lola Radivojevičová je hráčka, která hraje na jednu ránu, takže ten zápas byl vyloženě o tom, že jsem se snažila vydržet ve výměně a vybrat její rány. Ve třetím setu už jsem byla lepší. Měla jsem lepší kondici a lépe jsem zvládala koncovky gemů. Zápas se mi podařilo vyhrát hlavně svou houževnatostí a bojovností.
Proti Mbokové jste velmi hladce vyhrála první set, ale nakonec se o vašem titulu rozhodovalo až v koncovce třetího setu. Svazovala vás ve finále nervozita?
Nervozita ve finále byla přirozená. Nebylo to tak, že by mě nervozita nějak paralyzovala. Je to pořád jenom tenis. Soupeřka byla nepříjemná, snažila se do toho chodit. Určitě nevypadala na šestnáct let, na svůj věk byla hodně vyspělá. V prvním setu hodně míčků vyhodila, snažila se hrát až moc rychle. Byla nervózní a asi jsme nehrály svůj nejlepší tenis. Bylo to hlavně o tom, kdo v klíčových chvílích neudělá chybu. Mboková ale hraje výborně a myslím, že ji čeká velká kariéra. Je ale ještě hodně mladá a trochu nevyrovnaná. Ve třetím setu jsem chytila příležitost za pačesy a dokázala vyhrát.
Slavila jste nějak titul? Nebo jste si říkala, že ještě není co slavit, že je to jen začátek nové cesty?
Byla jsem samozřejmě strašně šťastná. Nemohla jsem si úplně dopřát nějakou oslavu, protože jsem se musela soustředit na další turnaj v Gdaňsku, který následoval po týdenním tréninku doma. Člověk musí zůstat pokorný. Když člověk nezůstává nohama na zemi, tak se to nevyplácí.
Na turnaji v Gdaňsku jste otáčela dva zápasy. První z nich byl ve druhém kole s domácí držitelkou divoké karty Kuczerovou. Čím byla tato tenistka deváté stovky nepříjemná? Obracela jste i semifinálový souboj s Japonkou Naitovou, která byla v minulosti hluboko ve druhé stovce.
Do Gdaňsku jsem jela osobní autem. V Gdaňsku to bylo trochu specifické tím, že to bylo u moře. Foukal tam dost vítr. Nebyly tam ideální podmínky na to, aby se tam hrál stoprocentní tenis. Bylo tam dost věcí, se kterými jsme se musely všechny hráčky vyrovnat. Nemůžu říct, že by se mi tam nehrálo úplně dobře, ale balony tam byly hodně těžké. Bylo to hodně o momentálním nastavení a o hlavě. Kuczerová hrála opravdu dobře. Nemůžu říct, že by mi to nešlo. I hráčka za osmistým místem se snaží překvapit, navíc hrála v domácím prostředí. Japonka Naitová zase hrála tenis, který mi úplně nevyhovoval. Ve druhém setu jsem musela úplně změnit svou hru, abych ji dokázala přehrát.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ve finále vám soupeřka po prvním prohraném setu vzdala. Bylo to pro vás snazší finále i mentálně vzhledem k vaší předchozí výhře ve Slovinsku?
Šla jsem do zápasu maximálně koncentrovaná a chtěla v něm ukázat svou sílu. Popravdě úplně nevím, co se soupeřce přihodilo. Myslím, že si v předchozím zápase poranila kotník a trochu na ní bylo vidět, že hůř běhá. Nebylo to ale tak, že by vyloženě nemohla hrát. Snažila se hrát na jednu ránu. Myslím, že nějaký zdravotní handicap měla, ale trochu to vzdala i ve své hlavě.
Sledujete světový žebříček? Pomalu jím stoupáte vzhůru. Je vaším aktuálním cílem zahrát si kvalifikaci na US Open?
Ano. Každopádně bych se chtěla dostat znovu do kvalifikací na grandslamy.
Změnilo se nějak vaše nastavení po aktuálních úspěších nebo jste chuť do tenisu měla vždycky stejnou a jen ty výsledky nebyly takové?
Chuť pracovat tam musí být pořád. V tenise je výhoda, že každý týden máte možnost napravit porážku z minulého turnaje. Určitě jsem to nevzdala, ale když člověk vyhrává, tak má rozhodně větší chuť do tenisu. A lépe se mu pracuje.
Jak jste na tom po zdravotní stránce a jaké turnaje vás aktuálně čekají?
Po zdravotní stránce jsem na tom dobře. Po problémech se pomalu mé zdraví vrací do starých kolejí a jsem za to moc ráda. Startovat teď budu ve Starých Splavech.
